Hybrid (POZASTAVENO)

51. kapitola

Dlouhé lokny jí spadly do čela, a tak si je naštvaně odhodila rukou a znovu se zaposlouchala do výkladu, který jim jejich vůdce zrovna ne příliš nadšeně povídal. Něco ukazoval na interaktivní tabuli v jedné z mnoha utajených pracoven pro nejrůznější účely, ale ona věděla, že to nemusí dvakrát pozorně poslouchat. Pro tohle tady neseděla. Čekala, spolu s dalším vlkodlakem po boku, až výklad skončí a oni dva dostanou kárání, možná i nějaký trest. V duchu se otřásla. To bylo to poslední, po čem toužila. Nechtěla dopadnout zrovna takhle, ale špatně vykonaná akce a nespokojený vůdce, to je pekelná kombinace.

Když tam tak ten mužík stál a zběsile mával rukama, absolutně vůbec jí nepřišel nebezpečný. Vypadal jako každý jiný zazobaný podnikatel, ale takto se pouze jevil. Byla to jeho druhá stránka. S tou vystupoval na veřejnosti, ale ona a její blízké okolí dobře vědělo, jakých činů je schopný a jaké esa má schované v rukávu. A o některých určitě neměla ani ponětí. 

A když si představila, jak moc je asi nespokojený s jejich nevydařenou akcí, znervózněla. Tak moc chtěla v jeho očích obstát, že úplně zapomněla na to, že je pořád jen obyčejný vlkodlak. Navíc dokonce stále bez tetování. To však byla jen zástěrka kvůli tomu, aby se nic neprovalilo, jelikož pracovala v terénu aktivně. Stejně jako mohutný muž, který seděl vedle ní. Byl z druhého města, ale byl stejně aktivní jako ona a stejně tak utajený jako ona. A stejně tak podělal zásah jako ona. Vlastně byl jen zázrak, že se dostal pryč z dosahu místní smečky dřív, než ho stačili zajmout.

Vůdce skončil a poslal všechny dělat svoji práci. V pracovně zůstali sedět jen oni dva a na malou chvíli se rozhostilo dusivé ticho. Muž před nimi chvíli jen nehnutě stál, než se posadil za psací stůl a upřel na ně oči jako dva uhlíky. 

„Vaše další zvoraná akce. Můžete mi říct, jak si to představujete? Myslíte, že mám nervy na to, abych vám neustále dával samé kárání a tresty nebo pochvaly, aniž byste mi přinesli dobré výsledky? Není to dost? Není dost to, co všechno od úspěšné akce můžete očekávat?" zuřil. „Ne, neříkejte nic..." dodal.

Chvíli mlčel, oba vlkodlaci před ním klopili zrak a raději ho nechali, aby se uklidnil. Nevěděli, co od něj teď mají očekávat.

„Takže," začal tvrdým hlasem, ale už trochu klidněji, „může mi někdo z vás dvou ještě jednou vysvětlit, kde se sakra stala chyba?" 

Slova se chopil vlkodlak vedle ní. „Nečekali jsme, že si tak rychle zavolají posily. Mysleli jsme, že to všechno zvládneme levou zadní, ale ti hybridi nám pořád proplouvají mezi prsty. Navíc nikdo nečekal, jak moc bude ten chlápek silný. Nezabral ani záložní plán. Stále mají štěstí na své straně."

Vůdce se na něj podíval, v očích jiskru zlosti. „Jeho tvůrcem je nejsilnější vlkodlak. Alfa. To vám snad není jasné, že jeho krev, která mu proudí v žilách, mu dodává ohromné množství síly? A že je neskutečně psychicky odolný a skvěle vycvičený? Je to skoro voják. Znám Tobhiase dost dlouho na to, abych věděl, čeho všeho je schopný. A vy nejste schopni zorganizovat skupinu natolik, abyste byli schopni akci zvládnout."

Vlkodlak raději zarytě mlčel. Ani ji to nenapadlo. Nikdy si nedokázala představit, jak by mohl být jejich cíl silný. Něco v ní se pohnulo, ale okamžitě si rozkázala do tohohle netahat žádné city. Tady šlo o mnohem více, než jen o to zvládnout sebrat další hybridy pro jejich vůdce. Jenže jak se zdálo, zrovna v Granite Bay to bude větší oříšek, než kdo vůbec předpokládal. Zatím o hybridy jen přicházeli. Jejich první cíl, mnohem slabší a nepříliš vycvičený, měl většinou jen štěstí a vždycky měl po ruce záchranu, zatímco druhý byl jednoduše příliš silný a mazaný. Na tohle se muselo pomalu. Takhle by jinak mohla brzy skončit v pasti i ona. Bůhví, co by se s ní stalo, kdyby to všechno prasklo.