Hybrid (POZASTAVENO)

4. kapitola

Ve společné Listině vlkodlaků a upírů, která plní funkci jako nějaká mírová smlouva a zároveň zákoník, i když se stejně mezi sebou upíři a vlkodlaci dál zabíjejí, a který je podepsán od více než 50 upírských Mistrů a Alfa vlkodlaků, je zákon, který omezuje vytváření nových vlkodlaků a upírů z lidí a udává pravidla, jakým způsobem se někdo přeměnit může. Kromě toho je tam nepřímo psáno, že se nesmí tvořit ani další kříženci. Proto ani jen tak nevznikají taková bizarní stvoření, jako je Kaila. Podle Fredericka je Kaila jednou z výjimek, kdy vlkodlačí krev umírajícího upíra skutečně oživí a přetvoří. Je to skoro stejná vzácnost, jako vznikají upíři Novorození, ale šance je poměrně vysoká. Kvůli tomu, že tohle vlkodlaci nepraktikují skoro vůbec, se jen málokdy stane, že se nějaký upír stane hybridem. A i když je to nějakým způsobem omezeno zákonem, vlkodlaci si zřejmě umí najít skulinku. V případě Kaily však mohlo jít o nezodpovědnost. Pokud se upír stane hybridem, obvykle si ho vlkodlaci přivlastní a vychovají do svého světa, jelikož je takový tvor tak trochu nepřirozený pro upíří svět. Ale doteď se neobjevil nikdo, kdo by o Kailu měl sebemenší zájem. 

Tohle všechno se Frederickovi podařilo zjistit. Jenže Kaila byla zřejmě výjimkou. Doteď se nikomu z Frederickem pověřených upírů nepodařilo zjistit, za jakým účelem Kailu neznámý vlkodlak zachránil před jistou smrtí a nechal ji tam ležet. Už z principu, že by se skutečně mohlo stát, že by Kaila přežila, by měl být vlkodlak na pozoru a nenechat ji napospas upírům, kteří by dříve či později mrtvoly našli. O to horší, kdyby ji našli dříve lidé. 

Byla to záhada nad kterou se Frederick často zamýšlel a Kaila také tak. Největší hrůzu jí naháněly ty zlaté oči, které v té tmě tak jasně zářily. Pronásledovaly ji ve snech, protože to bylo skoro to jediné, co si pořádně pamatovala. Zbytek jakoby se snažila potlačit.

Kaila si každou chvílí dávala za vinu to, že své rodiče přemluvila k tomu, aby šli za úplňku lovit. Vždyť každý normální upír by se správně měl za úplňku zamknout ve svém domě nebo se prostě schovat někde tak, aby je žádný vlkodlak nenašel nebo nevystopoval. I když bylo všeobecně známo, že se vlkodlaci ve zvířecí formě nevyskytují v obydlených oblastech, respektive, že se tam ani nesmí vyskytovat, měl by se mít každý upír do jednoho na pozoru. Tohle byla krutá chyba, která se jim všem vymstila. Krutá chyba za kterou mohla jen a jen ona. Od té doby se za úplňku báli vycházet do obydlených oblastí i ostatní upíři, jakmile se dozvěděli, že se tam někdo z vlkodlaků ochomýtal. Kailina záchrana byla utajena, ale smrt dvou významných upírů se nedala jen tak ututlat.

Kdy už tohle všechno skončí, pomyslela si Kaila. Kdyby nebylo jejího hladu, kdyby se nakrmila už ráno, kdyby to všechno neodkládala, kdyby nebyla schůze Mistrů zrovna na úplněk, kdyby nebyla tak sobecká a naivní, kdyby, kdyby, kdyby...

Dveře se za Alexandrem a cizincem zabouchly a vytrhly Kailu i Fredericka ze zadumanosti. Kaila sebou při tom trhla a upřela své dvojbarevné oči do těch Frederickových, jasně zelených, které si ji celou dobu prohlížely. Frederick na svých 715 let nevypadal vůbec staře. Měl pevné tělo a klidný, ale ostražitý pohled, kterému nic neuniklo. Vypadal jako obyčejný člověk a neměl ani bledou pokožku. To nebylo ve světě upírů pravidlem, hrála v tom všem roli především genetika. 

„Jak ti je?" začal Frederick.

Kaila se pousmála a lehce zavrtěla hlavou. „Tak, jako každé ostatní dny. Jednou je mi fajn a jednou zase ne. Zrovna dneska je to ta druhá možnost."

Frederick se s povzdechem podíval na hodiny. Pomalu se blížilo k osmé. V tuhle dobu Kaila za svého upírství ještě spala, pokud jí to situace dovolovala.