Hybrid (POZASTAVENO)

21. kapitola

Ziphin se tvářil zcela klidně, jako kdyby předpokládal, že je Alex najde, zatímco Kaile bylo na zhroucení. Už je to dlouhá doba, co slušně vychovaní upíři přestali jednou za čas popíjet z lidí, kteří nedarovali krev dobrovolně.  Lednice plné krve byly pro 21. století praktičtější.

Zpráva o tom, že se vlkodlaci ve vlčí formě pohybovali mezi domy zasáhla spousty upírů v širokém okolí Granite Bay a i když to bylo za úplňku, dostalo díky tomu spousta zkažených upírů rozum a přestali lovit.

A teď tady stála před rozumným a chytrým upírem, který se jí líbil a který znal její život lépe, než kdekterý jiný upír, koutky úst zbrocené cizí krví. Alex nevypadal nijak nadšeně. Stál, mračil se a vyčkával, co mu na jeho otázku odpoví.

Ziphin lhostejně pokrčil rameny. ,,Měla hlad," řekl.

,,Měla hlad?! A to si jako představujete jak? Že půjdete kousek dál od tohohle baráku plného vlkodlaků a, sakra, napijete se z nějakého nebožáka?" ptal se Alex přiškrceným hlasem. Snažil se mluvit tiše, ale bylo vidět, že je hodně naštvaný.

,,Nebyl čas zaobírat se tím, kde je její kabelka a jak se dopravit ke krvi, kterou někdo dá snad dobrovolně," zavrčel Ziphin a Kaila si představovala, jak mu z očí metají blesky.

,,Kailo?" Alex se trochu zklidnil a přesunul svoji pozornost k ní, trochu vystrašený, jestli se něco nestalo.

,,Už jsem v pořádku. Já... zapomněla jsem si tu kabelku v tvém autě a v ní byla lahvička s krví. Jenže mě to popadlo a Zica nenapadlo nic jiného, než mi sehnat nějakou oběť," vysvětlila Kaila.

,,Nic jiného nešlo dělat," rozhodil Ziphin rozhořčeně rukama. ,,Vlkodlaci nejsou tak blbí, aby si po nějaké době nevšimli podivného chování jednoho z 'lidí'."

,,Dobře dobře, tak mi tedy přesně řekněte, co se stalo," povzdechl si Alex viditelně rád, že Kaile nic není.

,,Tvoje dívka seděla u barvu se synem Alfy a jelikož se dlouho nekrmila, dostala hlad. Seskočila z židle a vehnala se mezi tancující lidi jako smyslů zbavená. Tak jsem jí přispěchal na pomoc a když jsem se dozvěděl, že ji popadl amok z hladu, nezbylo mi nic jiného, než jí sehnat potravu."

Kaila se na něj naježeně podívala. ,,Nepřeháníš trošku? Chovala jsem se normálně!" A pak si koutkem oka všimla, jak po Alexově tváři přeběhl stín zklamání.

Ziphin pokrčil rameny, což Kailu vytočilo ještě více a v hlavě se probírala nedobrými slovy, které se jí k jeho jménu v tuhle chvíli hodily. Alex chvíli vypadal, jakože přemýšlí. 

,,Mohli jste mi zavolat," namítl zaraženě. ,,To vás také mohlo napadnout, Ziphine."

,,Nechtěl jsem nechat nic náhodě," namítl Ziphin. ,,Mohlo být hůř. Ale teď je zase všechno v pohodě, oběť o ničem neví, Kailin hlad byl zahnán, kabelka se jí vrátila a my se zase můžeme vrátit zpátky na večírek." Ziphin se usmíval, jako by se nic nestalo, zatímco Alex na něj jen mlčky zíral.

,,A vůbec, kde ses vzal tady ty? V zadní části?" zeptal se Alexe Ziphin a přimhouřil oči.

,,Vpředu je to zaplněné auty, musel jsem parkovat až na druhé straně a obejít si to, abych nikomu nepřekážel."

,,Bez obleku by tě dovnitř nepustili," namítl Ziphin.

,,Pane, vepředu nikdo vchod nehlídá. Jenom by se na mě dívali špatně."

,,No dobře," povzdechl si Ziphin. ,,Nechám vás tady chvíli samotné, abyste mě mohli pomluvit," odfrkl a aniž by cokoli dalšího řekl, nasupeně odkráčel přes zadní branku zpátky na Laveryho pozemek.