Hybrid (POZASTAVENO)

45. kapitola

Kaila oněměle stála na prahu dveří a vyvedená z míry koukala na Warren, které pozdě došlo, k čemu se nachomýtla. Uvědomila si, že si s bratrem a jeho přítelkyní nic neřekla o téhle záležitosti, ve které se plácala už dlouho a nechtěla si připustit, že je to k sobě s Alexem táhne i jinak než jen z pouhého přátelství. Warren by jí při tom určitě poskytla nějaké rady nebo ji aspoň pozvedla náladu. Proč ji nenapadlo si o tom s ní popovídat? Kvůli všem těm událostem, co se kolem jejich sídla a sídla Alfy točí na Alexe a svoje city poněkud zapomněla.

„Asi jsem... měla počkat, že?" řekla překvapená Warren a rychle zamířila do bytu, aby je nikdo další už nemohl slyšet.

Až teď si Kaila všimla, že nese v rukou nákupní tašky. Uvědomila si, že už dlouho neměla pořádné lidské jídlo a tiše zadoufala, že Warren zůstane doma, navaří spolu a přitom si popovídají u skleničky zředěné krve.

„Kde je Eliott?" zeptala se Kaila nezúčastněně.

„Stále v práci. Byla jsem něco nakoupit, poslední dobou nebyl čas a ani myšlenky na takové pořádné americké lívance nebo pěkně propečený steak," řekla Warren, ale Kaila jí viděla na očích, že ji více než jídlo zajímá, co se tady mezi ní a Alexem odehrálo, avšak nechtěla na svoji svěřenkyni moc tlačit.

„Dala bych si obojí," pronesla Kaila bezvýrazně.

„Taky, že jsem raději obojí koupila," usmála se na ni Warren.

„A ty jsi v práci nebyla?"

„Byla jsem jen něco vyřídit pro Fredericka, ale jinak mám dneska volno," odpověděla Warren napjatě a pak přešla k taškám a začala pomalu vybalovat nakoupené věci a skládat je na svá místa. „A teď ven s tím, co se tady mezi vámi stalo?" neudržela se nakonec, když Kaila nic neříkala, což ji mírně rozesmálo.

„Tušila jsem, že to mezi vámi jiskří. Jak dlouho to spolu táhnete?" zeptala se Warren a v očích jí zajiskřilo nadšením.

„Vlastně... to spolu nijak netáhnem," zchladila Kaila její nadšení.

Warren se zarazila. „Stalo se něco?"

Kaila bezeslova přešla k lednici, vzala jeden pytlík krve a nalila to do dvou skleniček jako víno. Pak to zředila s vodou, aby to nebylo tak hutné a pohodlně se posadila na barovou židličku. Na tu samou, na které ještě před pár chvílemi seděl Alexander. Zhluboka se napila.

„Donesl ti růže," všimla si Warren a vzala svoji skleničku s rudým obsahem. „Vlastně jsem si všimla, že se tvářil docela napjatě, když mě míjel. Pozdravil mě jenom strojeně."

Kaila jí pomalu odvyprávěla a popsala, jak se vedle něj cítí pokaždé, když ho potká, od té chvíle, co ho Frederick zbavil povinnosti jejího osobního strážce. Že pro ni Alex představuje bezpečí a dobrý pocit, ale že si sama sebou vlastně není jistá. Nastínila jí, co se stalo onehdy v zahradě a co se stalo dnes ráno, než Warren přišla. Když domluvila, Warren na ni chvíli jenom civěla.

„A to mi jako říkáš až teď?" vypískla, v očích plamínky naděje. „Tohle je jako z nějakého filmu," dodala rozrušeně. „Nikdy bych si vás dva nedala dohromady, ale teď to vidím v živých barvách! Vím, že je to matoucí, je to přeci jenom tvůj kamarád a něco jako bratr."

Warren ji málem svým nadšením nakazila, ale Kaila moc dobře věděla, že by si měla uchovat chladnou mysl a příliš se nezaobírat tím, co vlastně cítí. Jednoduše s Alexem být nemohla.

„Já nemůžu," řekla prostě a překvapilo ji, jak smutně to zní a jaký svíravý pocit přitom zažívá.

Warren se zarazila uprostřed pohybu. „Chápu, že teď asi není nejlepší chvíle-"