String of Fate

XLI.

Za přivřenými dveřmi technické komory prosvištěl droid. Kvílivý zvuk jeho ložisek, nepochybně vypovídajících o neodkladné potřebě výměny, donutil Rey nedobrovolně vzhlédnout. Ne, droid ani nikdo jiný si nevšimnul nenápadných dveří ve stěně hangáru. A ona tak zůstávala o samotě mezi odloženými součástkami z vesmírných lodí.

Nechala klesnout čelo zpět na kolena, objímajíce své vlastní nohy.

Ještě ne.

Ruch z vedlejšího hangáru k ní pronikal skrze zavřené dveře postupně stále více. Jenže ona potřebovala ještě chvíli, ještě chviličku, než ji pohltí útroby lodi.

Ještě naposledy.

Už nikdy to nebude stejné, dobře si to uvědomovala. Ať už měl dnešek dopadnout jakkoli, je všechny čekal zcela jiný osud než doteď. Nemohla si vybrat, nebylo na ní, zda skončí jako mistr Jedi nebo jen další mrtvé tělo ve spárech Prvního řádu.

Které z toho je horší? Zabít část sama sebe anebo zemřít úplně? Ušklíbla se. Jsem směšná, pomyslela si cynicky. Všechny ty roky na Jakku jsem toužila přesně po tomhle, po tom všem, co nyní mám. Jenomže pak ...

Vzadu v její mysli se nepatrně zavlnilo pouto Síly. Rey by si toho bývala byla ani nevšimla, nebýt tmy všude kolem, jež místo zraku zbystřila její ostatní smysly. Jeho mysl skrze jejich pouto zjistila, že se Rey nepodílí na posledních přípravách. Že se místo toho jako zbabělec schovává mezi nepoužitelným součástkami, stranou od všech. 

Čekala, že ucítí jeho příchod. Že se jeho kroky stočí směrem k těm nenápadným ošoupaným dveřím mimo hlavní dění, aby ji snad vytrhnul ze samoty. Jenže místo toho zachytila jen náznak myšlenky bez jasného tvaru, jeho pocitu. Ben ani na chvíli nepřemýšlel o tom, že by se za ní měl vydat a přivést ji zpět. 

Rey polka. A přestože ji jeho úmysl nejprve bodnul u srdce, po chvíli si uvědomila, že to oceňuje vlastně více, než kdyby se za ní rozběhl se slovy útěchy. 

Chápe mě lépe než kdokoli jiný ... 

Nebyl to nezájem, co řídilo Benovy činy. Věděl, že Rey se neschovává stranou náhodou. Jenže nebylo v povaze ani jednoho z nich, aby utěšovali a nechali se utěšovat. Roky strávené o samotě, ať už na Jakku, nebo v Prvním řádu, je naučily nestěžovat si nahlas.

~~~

Dveře se před ním otevřely a on okamžitě vycítil strach, hrůzu bytosti před ním. Byl to kluk, možná dvacetiletý, schoulený na zemi v protějším rohu. 

Parchante ...

Udělal krok vpřed, zatímco se průchod za ním uzavřel a on zůstal s vězněm sám. Z očí mu sálala chladná nenávist, ale on se to nesnažil nijak napravit, nesnažil se nasadit výraz bez emocí. 

,,Kylo Ren," vydechl kluk vyděšeně a zkřížil si ruce na hrudi, jako kdyby se snažil ochránit před případným útokem. 

Případným útokem, pomyslel si Kylo sarkasticky. S případným útokem, se kterým je dopředu počítáno.

Věděl, co mu bývalý pilot sděloval, když mu podával čip k těmto dveřím. Vyhledal jej den předtím, zajímalo jej, na které lodi Kylo poletí. On však okamžitě pochopil, že jde pouze o záminku. Jakmile mu sdělil, že to záleží, na jaké lodi poletí Rey, nový velitel rebelů utrousil vskutku nenápadnou zmínku o smrti jeho matky. Kdyby měl pilota rád, Kylo by mu snad i přiznal statečnost, za tu odvahu vůbec něco takového před ním říct. Takhle ale před ním jen zůstal mlčky stát, v duchu potlačujíce chuť jej na místě zabít. Pilot však místo toho, aby to dále rozpitvával, jenom natáhnul ruku ke Kylovi a podal mu čip. 

Proto tu nyní stál. Proto se nyní tyčil nad tou existencí, poslanou Huxem, aby zabila jeho matku. 

Hux.

Zatímco z klukových úst padaly prosby o život, Kylo uchopil Sílu a vklouznul do jeho hlavy, do změti jeho myšlenek. Kupodivu, v cestě mu nestál žádný odpor. Naopak, kluk okamžitě utichnul, jenom mu z očí vytryskly slzy. 

Kylovi to bylo jedno. Bez zájmu se probíral jeho pocity a vzpomínkami. Ale všude se opakoval jeden jediný motiv. Vojáci Prvního řádu, odtrhujíce kluka od nějakého staršího muže. Bylo tam tolik smutku, tolik lítosti, tolik beznaděje ... jak se nořil hlouběji a hlouběji, pochopil, že se jednalo o klukova otce a že Hux mu slíbil svobodu pro oba, výměnou za infiltraci rebelů a vraždu Leiy Organy. 

Kylova hruď se sevřela. Nemohl to udělat, nemohl jej zabít, i přesto, že to bylo technicky vzato schváleno rebely jako trest smrti jeho rukou. 

Nemůžu ...

Už se chystal vyklouznout z klukovy hlavy, dokonce se otočil k odchodu, když jej zastihnul poslední obraz. Kluk stál v davu, v kantýně základny rebelů. A snažil se dohlédnout skrze dav před sebe, na nehybné tělo generála Organy, do jejíhož jídla několik minut zpět přidal smrtící jed ...

Aniž by o tom přemýšlel, jeho ruka uvolnila světelný meč z opasku. Místnost zaplavilo rudé plápolavé světlo, Kylo se obrátil a švihnul svou zbraní ... a lidské tělo dopadlo na zem ve dvou kusech, zanechávajíce pod sebou rostoucí louži krve. 

~~

Jejich loď odstartovala s pětiminutovým zpožděním, zdržujíce celou flotilu Odboje. Jenže bylo by pošetilé odstartovat, když na palubě chyběl poslední člen posádky. BB-8 začal neklidně pípat a utichl až ve chvíli, kdy se Rey vynořila z postranních dveří hangáru, z jedné nevyužívané technické komory. Ve chvíli, kdy doběhla po rampě na palubu, ostatní lodě začaly konečně startovat. 

,,Pardon ... trochu jsem ztratila pojem o čase," vyhrkla a přelétla pohledem zbytek posádky. 

,,Nemohli jsme odletět bez posledního zbývajícího Jediho v celé galaxii, takže jsme museli počkat," ozval se odněkud zepředu Finn. ,,Ale příště tě tu necháme." 

Rey se donutila pousmát a jak se i jejich loď začala odlepovat ze země, usedla dozadu, na místo naproti Benovi. Většinu posádky zaměstnával odlet anebo byli natolik nervózní z toho, co je čekalo, že jim nikdo nevěnoval pozornost. 

Ben zvedl pohled z podlahy a pohlédl jí do očí. 

Tohle je začátek, pomyslela si Rey s těžkým srdcem. 

A skrze pouto k ní dolehlo: A konec. 

~~~

Ehm ... jo, žiju. Nekamenovat, prosím.

Epilog bude co nejdřív. (V rámci dní, ne měsíců)