String of Fate

XV.

Špatně spala. Její sen o nekonečném oceánu se stále vracel, nenchávajíce na něj zapomenout. Přestaly se jí zdát jiné sny, nebo si na ně po probuzení alespoň nepamatovala. A vodní hladina se stále zjevovala v její mysli, jakmile zavřela víčka. 

Budila se, někdy i pětkrát za noc. Začala se té masy vody pod sebou děsit, s křikem se probouzela ze snů, jen aby si pak zase bdělá připomněla, kde se ve skutečnosti nachází. A byl pro ni nadlidský úkol, přinutit se opět ulehnout a poddat se říši snů.

Byla unavená. Přes den cítila, jak jsou její kroky nejisté a víčka těžce padají ve snaze dohnat ztracený spánek. Její přátelé si toho podle všeho nevšimli, nepostřehli, jak její ruka v kantýně při obědě sotva udrží vidličku. A ani nezaznamenali, že při pomoci na základně tráví jen minimum času. Sotva jim to mohla vyčítat, všichni měli práce až nad hlavu. Ale na rozdíl od nich, její povinnosti byly nyní převážně mimo základnu.

Když seděla na studené jeskynní zemi, byl to jediný čas, kdy se cítila o trochu lépe. Možná jako kdyby se jí tamější atmosféra snažila předat něco ze své energie. Každopádně díky tomu dokázala uchopit nástroje a věnovat se tak kusu kovu, jenž získala od Poea. 

Jedijské spisy se nakonec ukázaly být celkem konkrétní, i když Rey často musela dlouho hledět na jejich slova, než pochopila význam. Vedly ji, krok po kroku, vstříci jejímu novému světelnému meči.

Pak se dostala k meditaci a splynutí s krystalem, zásadní části. Spis uváděl, že stav soustředění, kdy se Jedi snaží souznít se srdcem své budoucí zbraně může trvat několik dní, až týdny. Nejen, že Rey vlastnila krystaly dva, a nevěděla tedy, jestli se doba meditace nezdvojnásobí. Nemohla si dovolit ani jeden den. Její síly docházely a ona to znatelně cítila. I přesto, že její spánek se smrsknul na nejvýše tři hodiny, nutně jej potřebovala. A pokud by měla zůstat nepřetržitě vzhůru několik dní, i kdyby se jednalo o vegetativní stav, jako byla meditace, věděla, že to nemohlo dopadnout dobře. Vlastně, netušila, jestli se dá meditace přerušit. V spisu na žádnou takovou zmínku nenarazila, ale i kdyby dokázala přinejhorším přestat, stejně by byly naděje Odboje ztraceny.

Odboj a ona potřebovali ten meč. Potřebovali Jediho v čele. I kdyby s tím ona nesouhlasila, musela se o to alespoň pokusit. 

Proto nyní stála v jeskyni a rozpačitě hleděla na dva krystaly, jež svírala v dlaních. Věděla, co musí udělat. Jen tak prázdně hleděla na dva modré střípky naděje a snažila se nevnímat myšlenky na důsledky možného neúspěchu. 

Konečně s vypětím všech sil zaplašila tyhle úvahy a usedla na zem, skládajíce nohy křížem. Ruce hřbety opřela o kolena, dlaně rozevřené a krystaly ležící v jejich středu. A ještě naposledy se rozhlédla po opuštěné jeskyni, než pevně stiskla víčka k sobě. 

Energie, kterou jí jeskyně a její fialové krystaly propůjčovaly, sotva stačila na to, aby Rey udržela pozornost a neupadla do beznadějného spánku, končícího opět snem o oceánu. 

Vítala tu tmu, jež se rozhostila v její mysli. Ale bývala by si byla přála, aby ji doprovázelo i ticho. Neboť jakmile uzavřela svou mysl zrakovým vjemům, její pozornost na sebe okamžitě začaly poutat vzpomínky a hlas v nich. 

,,Jsem, kdo jsem. Vždycky jsem byl." 

Ta slova rezovnovala v její hlavě a Rey s nimi s vypětím všech zbývajících sil musela zápolit. Trvalo až příliš dlouho, než jej dokázala umlčet. Příliš dlouho, než dokázala zapomenout na postavu v černém, jak na ni upírá svůj pohled a pronáší ta slova. 

Uchopila své soustředění, najendou kolem ní nebylo nic. Jako kdyby levitovala uprostřed nicoty, necítila nic než váhu dvou krystalů na své kůži. 

Nebyla nikdo, její identita se rozplynula společně s realitou, která snad kdysi dávno musela být kolem ní. Přestala vnímat čas, své okolí, anebo své vlastní myšlenky. 

Nyní existovala jen ona a dva krystaly. 

Cítila jejich Sílu, to co se skrývalo uvnitř nich. Vnímala jejich vzájemné spojení, nebyly stejné pouze vzhledem. Jejich struktura byla totožná, byly jako dvojčata. Dvě identické kopie. Síla je k sobě poutala navzájem, propojovala je, i kdyby se jejich cesty rozdělily. 

Síla kolem krystalu nalevo se však zdála být roztřesenější. Zčistajasna z něj vyšel proud Síly a vystřelil s Reyině mysli. Vklouznul do jejích vzpomínek, procházel její myšlenky a zkoumal její motivy. Když pak nakonec opustil její hlavu, jeho Síla se ustálila. Jako kdyby byl krystal spokojen s tím, co našel. Spojení s Rey však krystal nepřerušil. Naopak, stejný proud Síly vytrysknul i z druhého krystalu. Stal se z nich dokonalý trojůhelník, ona a dva krystaly jako jeho vrcholy. 

Zaregistrovala, jak se něco mezi ní a krystaly v jejích dlaních začíná formovat. Utvářelo se mezi nimi něco jako spojení, tvořené Sílou. 

Bylo to velmi podobné jinému spojení, které s někým měla. Její vytěsněné myšlenky jí však nedovolily si vzpomenout na jméno. 

Intenzita spojení s krystaly stoupala, Rey začala pociťovat, jak z ní začíná vysávat zbývající energii. Vytvoření svazku mezi ní a srdcem, anebo srdci, jejího meče vyžadovalo dle všeho značné množství Síly. Jenže ona byla vyčerpaná, najednou se ocitla na pokraji svých sil. 

Bojovala se svým tělem, s neúprosně vadnoucím soustředěním a ochabujícími končetinami. Sbírala poslední špetky energie, kterou našla a snažně je vysílala všude, kde bylo potřeba. Jenže to nestačilo, věděla, že to nemůže stačit. Řítila se do záhuby, neschopná přerušit tok Síly mezi ní a dvěmi krystaly. Nebylo jak.

Byl to konec, musel to být, protože už nebyl způsob, jak udržet tělo vzpřímené. Padala, zatímco ztrácela vědomí. Zdálo se, že vyšechny myšlenky, které předtím potlačila, ani neexistují. Celá ochabla a její hlava řítila proti kamenné zemi jeskyně. 

Tohle je tedy konec? pomyslela si slabě, těsně předtím, než ztratila vědomí. 

Už nevnímala Sílu kolem, která se neočekávaně zjevila. A už vůbec necítila ruce, které zachytily její ramena a zabránily tak jejímu pádu. 

~~~

Ten pocit, když si naplánujete psaní na víkend, ale vaše rodina se rozhodne jet do zahraničí a vy prostě máte smůlu. Tak to asi budu muset vynahradit přes týden.