String of Fate

XXVIII.

Rozhlédla se kolem sebe. Byl to postranní hangár, nepochybně původně určený pro osobní využití některého z výše postavených Prvního řádu. Ale nyní byl zcela prázdný, až na jejich loď. 

Jejich průlet štítem a přistání proběhlo překvapivě klidně, nikdo jiný se s nimi nesnažil navázat spojení, ani jim bránit v cestě. A navíc, sotva jejich loď dosedla na zem, v hangáru se objevil malý droid. Nejprve pojali podezření, ale když se droid zastavil kousek před sklápěcí rampou jejich lodě, rozhodli se vyjít ven a zjistit, co se děje. 

Droid se ukázal být někým přeprogramovaný tak, aby promítnul hologram vnitřní struktury lodi, jakmile u něj stanuli dostatěčně blízko, včetně označené trasy. A pak, krátce nato se z jeho obvodů vyvalil obláčk šedého dýmu a droid klesnul k zemi. 

BB-8 na to odpověděl neklidným zapípáním, ostatní však mlčeli. Rey neklidně sevřela v dlani svůj světelný meč a pohlédla ke vstupu do vnitřku lodi, jenž byl pár metrů před nimi. 

,,Pojďme," pobídla je Rose a Rey automaticky přikývla. Ještě předtím se však obrátila na Poea. Pilot se nacházel v podřepu u BB-8 a polohlasem svému droidovi něco vysvětloval. Sotva však na sobě ucítil Reyin pohled, vzhlédl. Ona ale na něj tiše zůstala hledět, ve snaze beze slov vyjádřit vděk, který pociťovala. 

,,Máme málo času. Jděte," pobídnul je Poe. Pak se s BB-8 v patách vrátil do útrob jejich lodi, nechávajíce trosky zničeného droida ležet ladem. 

Takový byl plán. Nemohli nechat loď nehlídanou na nepřátelském území, pokud se s ní plánovail vrátit zpět, někdo tam musel zůstat a hlídat. Jenže Zena se i přeze všechno, co zatím vykonala, jevila jako otazník a stejně, pokud by se objevili nezvaní hosté, jeden člověk nestačil. A tak bylo domluveno, že Poe setrvá na palubě.

Rey teď byla ráda, že Finn nedokázal přimět Rose, aby zůstala na základně. Protože jinak by se bývala musela proplétat změtí chodeb s podmračeným Finnem. 

Nemůžu mu to mít za zlé, pomyslela si, když nechali hangár za sebou a vydali se menší chodbou kupředu. 

Bylo více než jasné, že její přítel nesouhlasí se záchranou jejich úhlavního nepřítele. Byl to koneckonců i on, kdo na Starkilleru proti němu pozvedl světelný meč. Bylo to tehdy na její obranu. A ona se nyní rozhodla to vše zahodit a namísto toho Kylu Renovi důvěřovat.

Ne, doopravdy jej chápala. Jenže tohle nemohla přijmout, nemohla jej prostě jen tak nechat shnít v cele. 

,,Stát," zasyčel Finn a nataženou rukou zadržel ji a Rose předtím, než stačily odbočit do chodby napravo. Finn poté vykoukl za roh a bez jediné vydané hlásky sledoval tamější dění. Po chvíli se opět otočil na ně dvě. 

,,Vzduch je čistý," vydechl s úlevou a jako první se vydal dál. Rose jej okamžitě následovala a Rey taktéž. Probíhali chodbami, zastavujíce se na každém rohu. Finn byl v čele, to jeho oči bedlivě zkoumaly jakékoli další prostranství předtím, než se tam vydali. Rey se skoro neodvažovala dýchat, ve strachu, aby je neprozradila. A zdálo se, že její přátelé myslí na to samé, protože dbali na to, aby se jejich kroky téměř nerozléhaly chodbami a oni nebyli slyšet. 

Už přestala počítat odbočky, kterými se vydali, když se Finn na rohu obrátil zpět k nim dvěma a místo kroků vpřed je postrčil zpět. ,,Někdo sem jde," vydechl naléhavě a začal vehementně gestikulovat směrem, kterým se přišli. 

Nikdo z nich tří neměl uniformu Prvního řádu, nebyl čas je shánět. A bylo tedy očividné, že sem nepatří. Byli vetřelci a každý, kdo by je nyní potkal, by to okamžitě poznal. Jenže se nemohli vrátit, nebylo kam. Chodby křižníku Prvního řádu byly prosté, rozlehlé, s občasnými dveřmi po straně. Ale ty strážily identifikační zařízení, ke kterými oni zcela jistě neměli oprávnění. 

Avšak Rose zůstala stát na místě a začala něco lovit po kapsách. Rey i Finn, oba na ní v hrůze pohlédli, ale tehdy se zpoza rohu vynořil osamocený úředník v černé uniformě. 

Leknutím téměř nadskočil, když je jeho zrak zachytil. ,,Co" stačil ještě vyslovit, Rose však byla rychlejší. Jediným skokem překonala vzdálenost, která ji od nově příchozího do teď dělila, a přitiskla mu doprostřed hrudi jakési krátké vidlicovité zařízení. Úředník se v tu chvíli zatřásl, v obličej mu zacukala křeč a poté se neovladatelně složil k nohám jejich přítelkyně. 

Rose se s uličnickým úšklebkem obrátila zpět k nim a naklonila hlavu na stranu v otázce. Finn nevěřícně zavrtěl hlavou a ihned nato se sklonil k její oběti na zemi. Uchopil úředníkovu paži a odtáhnul jej o pár kroků dál za roh. Poté se nanovo vyklonil do chodby před nimi.

,,Jdeme," zasyčel a opět si začal razit cestu vpřed. Rose se ještě usmála na Rey a potom se mu přilepila na paty, mizíce za rohem.

Rey si dovolila jeden hluboký nádech, po němž plánovala následovat své přátele. Ale ještě předtím naposledy pohlédla zpět, aby zkontrolovala, že je úředník Prvního řádu stále v bezvědomí. Když její oči spočinuly na jeho těle, její myslí se rozlila úleva protože muž skutečně nejevil známky aktivity. 

Nicméně, ona úleva se ihned vytratila, když zaznamenala dustot v dáli. 

Jako blesk vyletěla vpřed, rychle odbočujíce za roh. Jenže málem vrazila do Finna a Rose, skoprnělé při pohledu na stormtroopera v jejich cestě. Jeho blaster byl namířen na její přátele, připraven kdykoli vystřelit. 

Rey instinktivně sevřela prsty kolem světelného meče u pasu a uvolnila svou zbraň. Udělala dva kroky vpřed, postavila se do jejich čela a s kamenným výrazem rozsvítila obě ostří svého meče. 

,,Rey!" vyhrknul Finn, ona ale už byla v pohybu. Po jejích dvou krocích stormtrooper zareagovala a vypálil po ní první střelu. 

Když se vyhnu, zasáhne mé přátele namísto mě. 

Její paže vystřelila dopředu a mečem vyblokovala vojákův útok, odrážejíce jej do chladně kovových zdí chodby. Než se dostala ke zdroji střelby, byla nucena tento postup zopakovat ještě dvakrát. A když stanula stormtrooperovi tváří v tvář, rozmáchla se. Voják Prvního řádu ještě v obraně nastavil svůj blaster místo štítu, ve snaze odvrátit co nejvíce poškození na něj. Do jisté míry byl úspěšný a Reyina zbraň sklouzla po té jeho. Světelný meč jej však stejně zasáhnul do boku a Reyin protivník padnul zády na podlahu. 

Rey se rychle otočila zpět. ,,Běžte! Zdržím je!" 

Oba dva doběhli k ní s odmítavými výrazy. ,,Nikdy," zamítnul Finn ihned. 

Rey ukázala k rohu, odkud před chvíli vyběhli a zpoza kterého se začali objevovat stormtroopeři. 

Rose k Rey zvednula naléhavý pohled. ,,Zachráníme ho, ty pro to ale nemůžeš riskovat vlastní život." 

,,Proboha, Rey! Jsi poslední Jedi! Tohle je šílenost!" Finn ji skoro popadl za rameno a byl by s ní zatřásl, kdyby se na poslední chvíli nevyhnula jeho sevření. 

Pohlédla do očí nejprve Rose a pak jemu. Doufala, že je její pohled přesvědčí, pro jistotu jej však ještě doprovodila slovy. ,,Nezemřu, slibuji." 

Finn otevřel ústa, snad aby se s ní o tom začal znovu dohadovat. Ale Reyin hlas podle všeho přesvědčil Rose, jež tentokráte popadla za rameno Finna a jala se vést jej kupředu. Ještě, než Rey zmizeli oba za příštím rohem, naposledy se zastavili.

,,Dodrž ten slib," vyslovila Rose vážně. 

Rey přikývla a když konečně zahnuli pryč, obrátila se čelem k stále se přibližující jednotce vojáků. Mohlo jich být možná tak třicet, alespoň tak odhadovala. 

Přikrčila se a připravila svou zbraň do pohotovosti.  

~~~

No ... trvalo to dlouho, já vím. Pardon, lidi. 

+ ten prolog se nachází v příští části ;-)