String of Fate

XXXII.

Byla až překvapená, kolik lidí se prohánělo po chodbách základny a každý z nich někam spěchal. Pokud by měla hádat, bylo tu nyní tak třikrát více osob. Minimálně. Jak bylo možné, že se jejich počty tak razantně zvýšily za dobu, co byli pryč a za dobu, co byla byla v bezvědomí?

Ještě pořád cítila jeho dotek, přestože to bylo už dlouho od chvíle, kdy se odtáhla, jeho paže ovinuté kolem jejího pasu i přesto, že ji pustily již několik hodin zpět. Jeho rty na těch jejích. 

Dost, vyštěkla sama na sebe v duchu. Byla si vědoma horkosti, jež jí zbravila tváře do červena, zatímco sama pospíchala chodbami kupředu. Nebudu se červenat, vyvolalo by to otázky.

Jak pospíchala, její ruka zavadila o světelný meč, připnutý na opasku. Její myslí se opět rozlila úleva, stejná, jako když jej dostala zpět. 

Byl to on. Stále nevěděla, jak se dostala zpět na základnu, komu patřily paže, jež ji zdvihly z ocelově chladné podlahy lodi Prvního řádu. Ale nebylo to důležité, nechystala se po tom nijak blíže pídit. Věděla totiž, že to byl Ben, kdo jí přispěchal na pomoc. Byl to on, kdo zajistil, že její život neskončil rukou toho vojáka. A víc nepotřebovala vědět.

Nemusela nic říkat, porozuměl pohledu v jejích očích, když přerušila polibek. Ale ona v těch jeho postřehla nepatrný záblesk emoce, které tak úplně neporozuměla. Už se chystala obrátit zády, když periferním viděním zachytila, jak jeho ruka pro něco sklouzla k opasku. A než se stačila nadechnout k otázce, s neproniknutelným, nicneříkajícím pohledem jí podával její drahocennou zbraň. 

,,Děkuji," vydechla a překvapeně sklopila pohled na její oboustranný světelným meč.

,,Zůstanu tady," pronesl potom on, přecházejíce její díky bez odpovědi.

Přikývla. ,,Řeknu jim to," odvětila a vydala se ke schodům na základnu. Musela se vrátit, věděla, se nahoře něco děje. A její přítomnost byla více než důležitá.

Ale jako kdyby se jejich pouto zavlnilo neklidnou vlnou, když se od něj odvrátila. 

Měl by vědět, že jej neopuštím, pomyslela si. Ne na dlouho.

Těsně před tím, než se protáhla zúženým skalním prostorem, naposledy se otočila nazpět. ,,Vrátím se." 

Na jeho tváři se mihnul stín, avšak potom přikývl. ,,Já vím." 

A Rey, i přes svou snahu jej ujistit, odcházela s pocitem, jako kdyby zradila. 

Soustřeď se, připomenula si, jak pospíchala chodbou vpřed. Její kroky byly nejisté a její držení těla zrovna tak, i přesto ale Rey pokračovala dál. Navzdory rychle ubývajícím silám a stále větší potřebě potlačovat bolest s pomocí Síly se Rey rozhodla vyhledat někoho, kdo by jí zasvětil do událostí posledních dnů.

 Nakonec se před ní objevila vrata hangáru a Rey vstoupila dovnitř, jenom aby ji uvítalo nespokojené pískání BB-8. 

,,Přestaň!" ozval se Poeův výkřik hned nato. ,,Počkej chvíli!" 

Rey popošla blíže dovnitř a naskytl se jí pohled na Poea, skloněného u čumáku stíhačky. Vedle něj stál jeho astromech a zuřivě na něj pípal. 

,,Já vím, já vím! Ale jak chceš ..." Poe se v půli věty otočil, když uslyšel Reyiny kroky jemu vstříci. BB-8 jej napodobil, utichajíce. Pilot však už déle neváhal a vyšel Rey vstříc. 

,,Rey! Jak se cítíš?" 

Usmála se. ,,Lépe, díky." 

Zahlédla na Poeově tváři záblesk pochybnosti, ten ale zmizel ve chvíli, kdy pokračovala. 

,,Je tu tolik nových lidí ..." nadhodila, doufajíce, že se Poe chytí její poznámky.

Pilot přikývnul a letmo se obrátil na svého astromecha. BB-8 na něj krátce zapípal a Poe se opět otočil k Rey. 

,,Musíme jít, nebo přijdeme pozdě," řekl Poe poté a nakonil hlavu na stranu. ,,Pojď, všechno vysvětlím po cestě." 

Rey jenom nechápavě zamrkala, ale pokýváním hlavy souhlasila a vyšla vedle Poea z hangáru, za patami BB-8.

,,Jsou to zbytky flotily Nové republiky. Spoustu pilotů se po zničení Hosinianské soutavy nacházela roztroušená po různých koutech galaxie. Až teď se jim podařilo se seskupit a navázat s námi kontakt," odpověděl Poe na Reyinu předchozí otázku, sotva prošli těžkými vraty hangáru do vnitřní soustavy chodeb. 

Avšak ani oni neodpověděli na Leinu výzvu, na volání o pomoc, když jsme je nejvíce potřebovali. 

Jako kdyby Poe vytušil její myšlenkové pochody. ,,Většina z nich byla dezorientovaná a zmatená, Rey." 

Sklopila pohled na podlahu. Ani ne tak studem, potřebovala skrýr před Poem šok, který problesknul její tváří, když pocítila bolestnou křeč, již už nestačila zachytit s pomocí Síly. 

Poe si očividně ničeho nevšimnul. ,,Za chvílí začíná porada. Musíme konečně zvolit někoho, kdo nahradí ... někoho, kdo nás povede." Leina smrt stále ještě příliš bolela na to, aby kdokoli z nich mohl vyslovit její jméno. 

Tehdy Rey opět vzhlédla. ,,Jsou nějací kandidáti?" 

Poe se ušklíbnul. I když se jeho výbušná povaha v poslední době značně zklidnila, tohle si nemohl odpustit. ,,Vždycky se nějací najdou." 

Aha. 

,,Je tu Jess Pava a Snap Wexley, oba vedli v době zničení Hosnianu mise daleko odtud. Jessina jednotka přistála tři dny zpět, Snapova včera." 

Rey povytáhla obočí. ,,Z nás tady nikdo?" 

Poe se při těch slovech zamračil a přidal do kroku. ,,Connix něco navrhovala, ale byly to nesmysly." 

Rey měla co dělat, aby mu stačila. ,,Connix a velitel?" Neměla pro Kaydel nic osobního, jenom si ji nedokázala na takové pozici představit.

Dveře na velitelství už byly před nimi, když se Poe najednou zastavil. ,,Ne. Padlo tam moje jméno." 

Rey došla až ke dveřím. Až tehdy se otočila zpět na pilota za sebou, s BB-8 mezitím spěchajícím se zpožděním za nimi. ,,Nesmysly? Poe, tohle byla ta nejvíc rozumnná věc, kterou jsem za poslední dobu slyšela." 

Pilot tam ale pořád stál. ,,Nemůžu vést Odboj, Rey. Ani Leia si to nemyslela." 

Konečně jeden z nich dokázal to jméno vyslovit a teď tam jen tak oba stáli, znehybnění jeho váhou. 

Ze dveří vykoukla Finnova hlava. ,,Poe! Už to začíná, BB-8 říká, že stojíš za dveřmi." Potom si všimnul Rey. ,,Našla jsi ho?" Bylo jasné, že se neptá na pilota vedle ní. A také očividně odmítal byť jen vyslovit Benovo jméno.

Rey přikývla, zatímco Poe prošel kolem ní do jednacího sálu. 

To, co řekl ... nesouhlasila s tím. Ano, podle toho, co slyšela, Poe nebyl Leina první volba při výběru její náhrady. To ale neznamenalo, že s ním vůbec nepočítala. A Rey si byla jistá, že s ním musela počítat.

~~~

Snad se v tom vyznáte, je to takové zvláštní přeskakování v čase :'D No co, jsem ospalá.