String of Fate

XXVII.

,,Takže, na co přesně čekáme?" zeptal se Finn netrpělivě, zatímco se jejich loď řítila nekonečným kosmem. ,,Jak se s námi hodlá spojit?" 

Rey z té poslední věty vyčetla tolik zášti, že měla problém zadržet jakoukouli sarakastickou odpověď. Místo toho se nadechla. ,,Vlastně nevím," odpověděla potom s hraným klidem.

Mohl by skrze spojení Síly. Ale chci tohle sdělit svým přátelům? Už tak byl zázrak, že se blíže nepídili po tom, jak se s ním dorozumívala doteď. To by nejspíš nerozdýchali, Finn obvzlášť.

Její přítel nakrčil obočí. ,,Skvělý," utrousil a opřel se zády o stěnu lodi za lavicí. 

Rey to cítila, Finnův neskrývaný odpor vůči bývalému veliteli Prvního řádu. Už nad tím uvažovala, chápala, že Finn musel znát Bena ještě předtím, než ona poznala oba dva. A děsila se možného negativního vztahu, který zde mohl být mezi nimi a o kterém ona nevěděla. 

Možná přišel čas se na to zeptat.

Rey se zájmem naklonila hlavu na stranu. ,,Jak moc se znáte navzájem?" 

Finn zavrtěl hlavou. ,,Naštěstí vůbec. Tváří v tvář jsem s ním mluvil až na Starkilleru. Předtím," řekl a zapřemýšlel nad pokračováním věty. ,,Předtím jsem byl jen obyčejný stormtrooper, jeden z řady. Těmhle Rytířům z Renu jsme nikdo nestál za bližší pohled." 

,,Rytířům z Renu?" Rey tohle označení ještě nikdy předtím neslyšela. Se zájmem se naklonila dopředu, aby zjistila více.

,,Moc toho o nich nevím. Prostě banda chlápků v černé se světelnými meči, jeden jako druhý," odpověděl Finn a pokrčil při tom rameny. 

Jakto, že jsme se s nimi nestřetli na Craitu? 

Finn na ni upřel vyčítavý pohled. ,,Dívím se, že ti o nich tvůj nový kamarád nepověděl. Slyšel jsem, že má být jejich velitel." 

Dávalo to smysl. Rytíři z Renu a jejich velitel, Kylo Ren. Možná, hodně možná, to neměli být ani tak Rytíři z Renu, jako Renovi rytíři. Tak jak se mohlo stát, že jí a Finnovi tehdy v tom zasněženém lese čelil pouze on sám? Jistě, jeho rytíři byli nejspíše jinde, s jiným úkolem, jako třeba zničit další mírumilovnou planetu. Jenže Rey při té myšlence i tak něco zamrazilo. 

Zůstal tam sám, bez svých druhů. 

Sám.

Jako kdyby se Reyino srdce začalo pomalu řítit směrem k podlaze. 

Byl osamělý, stejně jako ona. 

,,Rey? Pojď sem!" ozval se ženský hlas z kokpitu a přerušil tak plíživý smutek, který se Rey pomalu začínal ovíjet kolem kotníků.

Během vteřiny byla na nohou, vyskakujíce ze sedačky. Srdce jí bušilo více a více, jak se blížila k Zeně, usazené na místě kopilota. Jednooká žena stiskla dvě tlačítka a stáhla si sluchátka z uší. 

,,Tohle jsme zachytili," řekla bez jakékoli emoce v hlase a pustila nahlas nahranou zprávu. 

,,Tady FO4-487, mluvím s Vulptexem?" 

Vulptexem? zarazila se Rey.

Zena se otočila k Rey, stojící za opěradlem jejího křesla. ,,Ta zpráva šla naživo dvě minuty zpátky. Neodpovídali jsme," řekla a pokynula hlavou lehce k Poeovi. 

FO4-487 musí být značení lodě Prvního řádu. Ale Vulptex? 

Rey zavrtěla hlavou. ,,Neodpovídejte zatím. Nevíme, co Vulptex zna" 

Tehdy si vzpomněla. Když pár dní zpět listovala Jedijskými svazky, předtím, než začala s tím v oranžové kůži,  předtím stihla prolistovat jeden tlustší. Byl mnohem obsáhlejší než ostatní spisy, ale podle toho, co Rey viděla, když namátkou procházela pár stránek, popisoval pouze podnebí, faunu a flóru na jednotlivých planetách v galaxii.

Vulpex.

Než jej tehdy zcela zavřela, její prsty se zastavily na stránce někde u konce. V horním pravém rohu starý pergamen nesl obrázek ladného zvířete. Byla to liška se srstí podobnou krystalům. A nadpis vedle něj udával její jméno.

Zena z její tváře poznala, že Rey cosi došlo, trpělivě však vyčkávala, až jí to Rey sama poví. 

,,To jsme my. Vulpex," pronesla po chvíli Rey nahlas. 

,,My?" Poe, usazený napravu od Zeny, se až doteď zdál být plně zaměstnaný pilotováním. Avšak Reyina slova v něm podle všeho vzbudila zájem.

Rey se na něj obrátila. ,,Pamatuješ si na Crait? Říkal jsi, že jste se ze základny dostali tunely potom, co jste sledovali nějaké stvoření. Popsal si je jako lišky poseté krystaly. Vulpexové." 

Poe stále hleděl kupředu, na první pohled zaměstnaný pilotováním. ,,Může to být past," varoval Rey. 

,,S tím jsme do toho všichni šli, ne?" Zena se znenadání vložila do jejich rozhovoru a přinutila tak Poe krátce pohlédnout do její tváře. 

,,Ano," přitakal pilot nakonec. 

Zena se ihned poté natáhla k Rey a podala jí mikrofon od radiovysílače. ,,Mluv. Mám tušení, že tvoje slova budou lepší, než ta moje." 

Rey si tím nebyla natolik jistá. Zvedla však mikrofon před ústa. ,,FO4-487, tady Vulpex. Slyšíme se?" 

Spojení chvíli šumělo a Rey znervózněla. Bylo to natolik riskantní. Vulpex muselo být krycí jméno, určené k zmatení náhodných nezvaných posluchačů. Jenže nakolik to bylo přesvědčivé?

A pak se spojení opět ozvalo. ,,Tady FO4-487. Vulpexi, pokračujte stále vpřed. Udělil jsem vaší lodi potřebná povolení pro průlet vnějším štítem. Po jeho překonání přistanete v hangáru R19." 

Ten hlas byl mužský. 

Ale určitě nepatří Benovi.

,,Rozumím, FO4-487. Pouze upřesněte, o který hangár se jedná," dodala Rey, když uviděla Poeův zmatený pohled.

Spojení se nyní opět navázalo rychleji, než předtím. ,,Z vašeho pohledu je to třetí na levém boku.  Vše ostatní už je připravené a mistr už na vás čeká." 

,,Děkujeme, FO4-487," odpověděla Rey. Už už se chystala připojit kéž tě vždy provází Síla. Jenže ten risk, hrozba odhalení byla až příliš velká.  A tak už jen mlčela, poslouchajíce šumění přerušeného spojení.

,,Upravuji kurz," pronesla Zena nahlas. 

Rey pokývala a vrátila se zpět do zadní části lodi, kde klesla na své místo.

Kdo to byl, dumala, zatímco se Zenina loď nepozorovaně snažila proklouznout na nepřátelské území. Kdo je Benovi natolik věrný, aby na sebe vzal takový risk? 

Mistr na vás už čeká.

Možná si jen namlouvala, že byl sám. Možná, že jen chtěla, aby byli stejní. 

~~~

Mám na vás dotaz. Nebezpečně rychle se blížíme k místu, kam časově zapadá prolog. A tak se chci zeptat - je pro vás výhodnější, když to celé zkopíruji, když to přidám za novou část? Anebo stačí jen napsat, kam to patří?