String of Fate

XXXVIII.

Vyklouzla ze dveří, jednou rukou naznačujíce postavě za sebou, ať ji následuje. 

Pojď.

Po špičkách se doplížila na roh chodby a obezřetně nahlédla za zeď. Mezitím zaslechla, jak se dveře do podzemní jeskyně zaklaply a tiché kroky kopírovaly její trasu. Dovolila si letmo se ohlédnout zpět, jen aby se ujistila, že vypůjčená kápě skrývá každý centimetr jeho těla. Museli už pak jen doufat, že na základně není nikdo další, kdo by dokázal rozpoznat způsob, jakým se Síla kolem něj vlnila. 

Dobře, oddechla si Rey, když její oči nezahlédly nic než tmavou látku. Plášť spadala až na špičky jeho bot, neodhalujíce jediný centimetr z těla jeho majitele. Pokud by Ben udržel skloněný pohled, nikdo by jej nepoznal. 

Nějakým způsobem však dokázal vycítit její pohled a vzhlédl. Hrubá látka kápě se svezla z jeho temene na ramena a odhalila Benovu tvář s povytaženým obočím. Rey přímo cítila tu otázku, jež pramenila z jeho pohledu, ptal se jí, proč nepokračuje dál. 

Aniž by se jakýmkoli způsobem pokusila odpovědět, udělala dva rychlé kroky k němu. Zvedla ruce k jeho ramenům a sevřela spadlou látku. Ben z ní po celou dobu nespouštěl pohled, Rey si však dala záležet, aby nenavázala oční kontakt. 

Je toho ... moc. Potřebuji čas.

Vrátila kápi zpět na původní místo, skryla pod ní jeho tmavé vlasy a tvář, již kdysi zhyzdila tou křivou jizvou. A než stačila porušit své předsevzetí o vyhýbaní se jeho očím, rychle ustoupila k rohu chodby a opět zkontrolovala, zda je prázdná. 

,,Jdeme," zašeptala tak nahlas, nakolik si jen dovolila. Věděla, že se k němu její slova donesou a tak ani nečekala na reakci. Zmizela za rohem a tiše, jako kočka, se plížila vpřed. 

Bylo to riskantní, nebezpečné a možná až pošetilé. Jenže události byly v chodu a ona je nemohla zastavit. Proto nyní tajně vedla někdejšího úhlavního nepřítele Odboje chodbami jejich základny na poradu velení, doufaje, že nepotkají živou duši. 

Už se ani neohlížela za sebe, jak pokračovali kupředu. Pouze jeho přítomnost hlídala skrze vnímání Síly, nemohla ztrácet cenné vteřiny neustálým zastavováním. Jak se blížili k cíli, její srdeční tep se stresem zvyšoval. Byl snad zázrak, že nikoho do té doby nepotkali. A pak, když konečně prošli skrze poslední křižovatku chodeb, Rey před sebou konečně zahlédla Rose. 

Dívka se zdánlivě nenuceně opírala o zeď vedle otvírání posuvných dveří. Když se před ní objevili oni dva, nedala na sobě znát žádnou emoci, pouze přidržela u skeneru kartu s otevíracím kódem. Ocelové dveře zajely do zdi a odhalily tak průchod do bíle osvětlené místnosti. 

Rey téměř nedýchala. Nebyla schopná si představit, co se v následujících minutách odehraje. Na zádech cítila husí kůži a přesto obrátila ruku dlaní vzhůru a ustoupila Benovi z cesty, dávajíce tak  zcela jasně najevo, aby prošel dovnitř jako první. Ve chvíli, kdy to učinila, vycítila, jak se jejich pouto trochu napjalo jeho nesouhlasem, rozhodla se to však nebrat na vědomí. 

Nemůžeme si teď dovolit váhání. Když jsem se jej ptala, s tímhle podnikem souhlasil. Je už pozdě na diktování si podmínek. 

Zůstala stát jako socha na místě, aby mu dokázala, že si stojí za svým názorem. Netrvalo to ani minutu a Ben, stále skrytý pod tmavou kápí, prošel kolem ní dovnitř. Rey věděla, že tímto pokouší jeho nepříliš velkou trpělivost, šlo tu ale o čas. Ještě stačila zachytit, jak Rosin výraz roztál a předtím, než jej následovala, Rose jí věnovala malé mrknutí. 

Dveře se za ní ihned zaklaply. Ben na ni čekal ihned za vchodem, uvnitř malé místnosti osvětlené mléčnými zářivkami. Rey bylo tohle místo již velmi dobře známě, za poslední týdny zde strávila tak moc času ...

,,Viděl vás někdo?" Uprostřed místnosti stál stůl, jediný kus nábytku v celé místnosti. A ta slova přišla právě odtud, od Poea, který se skláněl nad hologramem některého z jejich plánů. 

,,Nikdo," zavrtěla Rey hlavou. 

Poe souhlasně přikývnul, Reyin pohled však upoutal Finn. Její přítel stál naproti Poeovi, nyní se však jeho pohled soustředil jenom a pouze na postavu vedle ní ní. A Rey podle jeho pevně sevřených rtů a strnule narovnaných ramen pochopila, že to, co měli v plánu, bude těžší než pomýšlela. O to horší to bylo, že z Bena vedle ní začala skrze Sílu pomalu vyzařovat tichá nenávist.

Finn tehdy přesunul svůj pohled na ní, jako kdyby snad kontroloval, jestli byla v pořádku. A jakkoli dobrý mohl jeho úmysl být, Rey se najednou cítila iritovaná. 

Stále nevěří mým slovům, nevěří tomu, že jsem s Benem v bezpečí. Ano, sice rozuměla Finnovým důvodům k obavám, o to více ji to však přivádělo k šílenství

,,Tak začneme. Podle našich zpráv -" Poe chtěl zahájit jejich debatu, nicméně, jeho pokus byl přerušen zašustěním látky. Ben plynule zvednul ruku a nechal spadnout kápi na ramena, tentokrát úmyslně. 

V místnosti nastalo nervózní ticho, to však nedlouho poté proťal jeho hlas. ,,Něco si ujasněme. Nejsem váš spojenec, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu." 

Rey se odvrátila od Finnova pohledu, z něhož teď už skoro odkapávala neskrývaná nenávist. 

Ben naklonil hlavu nepatrně na stranu a jizva na jeho tváři tak ve všem tom světle kolem vynikla, ať už to bylo úmyslné nebo ne. ,,Jsem tu jenom proto, abych zajistil, že se Rey nikdo ani nedotkne." 

Finn nedokázal zadržet odfrknutí. Když se na něj pro to obrátily poheldy několika málo přítomných, Finn se nadechl. ,,A proč bys to jako dělal?" 

Benova tvář byla dokonale kamenná. ,,Protože mám vůči ní nesplacený dluh."