String of Fate

IV.

Reyin pohled sklouznul na bělostné povlečení přikrývek, jež chránily Rose před chladem. Celá ta místnost byla až moc sterilní, s bíle vymalovanými stěnami a zářivkami nad hlavou. Ten pokoj byl vpravdě velmi malý, až stísněný. Rosina postel byla namáčknuta těsně na přístroje, měřící činnost jejího těla a udržujících ji stále naživu. 

Rey i přesto však dokázala mezi postel a zeď vtěstnat židli, jež ukořistila ve vedlejším pokoji. Nyní seděla na jejím kraji, nakloněná k dívce, a poslouchala její tiché oddechování. 

Vděčila jí za Finnův život. Rose byla připravená obětovat svou budoucnost jen proto, aby zachránila jejího přítele. A to bylo něco, co Rey nesměla zapomenout. 

Avšak nebyla to vděčnost, co ji přivedlo k dívčinu lůžku. Ano, slib Finnovi a snaha získat pro něj pár hodin spánku v tom nepochybně sehrály svou úlohu. Jenže Rey si postupně uvědomovala, že by Rose byla navštívila i kdyby to předtím neslíbila. Její kroky sem zavedl zájem o odvahu, kterou dívka před ní prokázala, když se vrhla před Finna. 

Od té chvíle, co Finn přinesl Rose na palubu Millenium Falcona, a pověděl jí, co se stalo, si Rey nedokázala přestat klást jistou otázku. Zdali by dokázala udělat to samé. Od jejich příletu sem si již mnohokrát představila onu situaci, jen se sebou namísto Rose. A nikdy si nebyla jistá, jestli by se zachovala stejně. 

Jistě, pro přátele by udělala cokoliv. Avšak nevěděla, jestli by její mysl v tu chvíli napadl takto odvážný krok a jestli by její srdce dovolilo jeho realizaci. 

Z náhlého popudu se natáhla pro Rosinu ochablou ruku. Sevřela v dlani její, navzdory težkým přikrývkám, prochladlou pokožku a sklonila hlavu, až se její čelo přitisklo na hřbet Rosiny ruky. 

,,Děkuji," zašeptala. ,,Děkuji za tvé čisté srdce a za vše, co jsi podstoupila pro Finna." 

,,Fffinnn," ozvalo se tiché, sotva slyšitelné zamumlání. 

Rey okamžitě zvedla svou hlavu a opatrně položila Rosinu ruku zpět na přikrývku. Pak seskočila ze židle, zběžně ji odstrčila stranou a vrhla se blíž k hlavě Rosina lůžka. Sklouzla na kolena u její hlavy a zlehka se dotkla dívčina čela. 

A Rosiny oči se pootevřely. Její malátný pohled se upřel na Rey, promítajíce se v něm zmatení. 

,,Kdo jsi?" zachraptěla těžce. Potom se rozkašlala. 

,,Jsem Rey," odpověděla Rey s úsměvem.

Rosiny oči na ni ještě chvíli zmateně hleděly. Potom se však ztěžka otočily ke dveřím a zase zpět. ,,Kde je Finn?" 

Rey se rychle rozhodovala. V okamžiku stála na nohou ve dveřích. ,,Vydrž chvíli, hned jsem zpátky," řekla ještě zmatené Rose. Pak už jen vyběhla na chodbu, hledajíce nejbližší ošetřovatelku. Měla štěstí, z protějších dveří zrovna vycházela jedna žena s náručí plnou obvazů. Rey k ní ihned přiskočila. 

,,Rose se probudila," sdělila jí naléhavě. 

Ošetřovatelka vykulila oči. ,,Skutečně?" Musela si dát záležet, aby jí překvapením nepopadaly obvazy v náručí.

,,Ano," potvrdila Rey a opět se rozběhla. Prolétala chodbami jako vítr, neochotná jakkoli zpomalit. Málem po cestě srazila jednoho pilota, ale jen na něj vykřikla omluvu a už ji nohy nesly dál. Musela to říct Finnovi. Téměř rozrazila dveře jeho a Poeovy ubikace. Finna, do té doby spícího na posteli naproti vchodu, to probudilo a nyní na ni naštvaně mžoural. 

,,Co je?"

Rey se prohnula v pase, snažíce se polapit dech. 

Finn se neochotně zvedl do sedu a protřel si oči. ,,Někdo umřel?" zakabonil se.

Rey se téměř rozesmála. Zavrtěla hlavou, zhluboka se nadechla narovnala záda. ,,Rose ... je vzhůru," oznámila příteli s úsměvem. 

Jako kdyby Finn ztratil řeč. Jen na ni zůstal zírat s pusou dokořán. 

Rey se nyní doopravdy rozesmála. ,,Utíkej za ní," pobídla ho. 

Finn nečekal než ho pobídne i podruhé. V mžiku byl u ní, nakrátko ji svírajíce v obětí. A pak už byl pryč, hnal se k Rose rychlostí blesku. 

Když potom Rey odcházela z jeho pokoje, na její mysl padl nečekaný stín. Koutky jejích úst povadly s vědomím, že tohle je něco, co ona nejspíš nikdy nezíská. Nebude nikdo, kdo by bděl u jejího lůžka, pokud by byla zraněná. Za temných nocí jí nikdo nenabídne útěchu ve svém náručí. Nebude nikdo, kdo by na ni dohlížel tak, jako Finn na Rose. A ona nebude mít jméno, jež by její rty po probuzení pronesly jako první. 

Zastavila se v půli cesty ke své ubikaci a sklonila pohled na podlahu. Musí se stát Jediem, rytířem Světla. Nesmí tu být nikdo, ke komu by její city byť jen lehce překročily hranici přátelství. 

Pokud uspějí, přátelé budou jediná rodina, kterou kdy získá. 

Její srdce se sevřelo. 

Kroky ji unášely vstříc její ubikaci, avšak Rey nevnímala okolí. Její mysl otupěla a splín se roztáhl přes její duší. A když se za ní zavřely dveře do malé místnůstky s jedinou postelí, zády dopadla na narychlo ustlanou přikrývku. Její oči však sklouzly na výklenek ve zdi, hned vedle postele. Na její meč, který se rozlomil vejpůl.

Který rozlomili vejpůl.

Zlomený Jedi se zlomeným mečem. Právě proto nemohla dát generálovi to, co po ní chtěla. Nebyla schopná jít v čele, když ani sama nevěděla, kam má směřovat. Nemohla za ně bojovat, když neměla zbraň schopnou boje. 

Ale vlastně ...

Reyin pohled sklouznul na předměty hned vedle nefunkčního meče. Spisy řádu Jediů, které odnesla před svým odletem z onoho téměř opuštěného ostrova, se zdály být nedotčené zubem času. A splínem na Reyině duši náhle pronikl paprsek naděje. Možná nebyla schopná zcelit ránu hluboko uvnitř sebe, svou zbraň by však opravit mohla. 

Bez zaváhání zvedla záda z matrace a natáhla se pro spis, ležící na vrchu. A s počínajícím klidem v duši se do něj začetla.