String of Fate

VIII.

Trvalo jí pár dní, než se dokázala vrátit tam dolů. Do té doby Rey pomáhala na základně, s čím mohla. Když zrovna neopravovala polorozpadlé staré stíhačky, které Odboj našel na jejich nové základně, snažila se přečíst co nejvíce o světelných mečích. Jenže čím více se nořila do Jedijských textů, tím více jí začínalo být jasné, že svou zbraň nejspíše už neopraví. Přesto se nevzdávala. 

Nakonec ji její kroky opět zavedly dolů do jeskyně. I když váhavě, sešla tmou dolů a protáhla se až do zadní části s potůčkem. Zkřížila nohy na zemi a rozprostřela před sebe pár kousků nářadí společně s otevřeným Jedijským spisem. Před očima si podržela rozlomený meč a naposledy se pokusila najít způsob, jak opravit trhlinu, táhnoucí se přes celou šířku zbraně. Opět však došla ke stejnému závěru a tak zklamaně odložila jednu polovinu poničeného meče, místo ní uchopila dlouhý špičatý nástroj a zaryla jeho špičku do popraskané části kovu. 

Když už nic jiného, musela se alespoň pokusit vysvobodit krystal uvnitř. Mimo jiných věcí se ze spisu u svých nohou dočetla, že to je právě krystal, co pohání Jedijské zbraně. Měla takhle aslespoň naději, že bude moci sestrojit jiný meč. 

Nástroj v její pravé ruce se však nedostal příliš hluboko a když se jím pokusila proniknout dovnitř  meče jinudy, jeho špička sklouznula po kovovém povrchu zbraně a zanechala na Reyině levé ruce mělký škrábanec. Rey zasykla bolestí, upustila nástroj a pak zaklela. Proč muselo být vše Jedijské tak komplikované?

Zvedla si část meče k uchu a zkusila s ní zatřást. Zajímalo ji, jestli se třeba krystal neuvolnil a on neuslyší jeho pohyb. Avšak nic se neozvalo, krystal, pokud se tam nacházel, byl stále pevně upevněn na místě. 

Rey zavrtěla netrpělivě hlavou a natáhla se pro druhý přinesený nástroj, kladivo. Pak přitiskla polovinu meče na zem a prsty ji pevně přidržovala na místě, zatímco se s kladivem napřáhla. Když jeho hrana dopadla na povrch poničené zbraně, jeskyní se ozvala čistá, zvonivá rána. To bylo tak ale vše, půkla meče vyhlížela stále stejně. Rey tedy odložila kladivo a pohlédla na poslední nástroj, úzké kleště. S nimi by to bylo zbytečné už jen zkoušet. 

Zvedla se, vědoma si rány na ruce. Začínala ji pálit, jak se do ní dostaly nečistoty, proto Rey popošla k potůčku, přidřepla si u něj a omyla ránu tou křišťálově čistou vodou. Jakmile se nad ni naklonila, opět spatřila svou tvář. Avšak tvář, jež na ni hleděla, se zdála být stižená starostmi a obavami. Ústa stažená v tenkou čárku a v očích emoce, připomínající smutek a rozhořčení současně. Vidějíce tohle, Rey odvrátila pohled sama od sebe. Hlavou jí ale blesknul nápad. 

Vrátila se ke svým nástrojům, klesla do sedu před dvě části světelného meče. A pevně svírajíce kleště v pravé ruce, začala soustřeďovat svou mysl na zbytek zbraně ve své levé ruce. Na Sílu v kovu a kolem něj. Cítila jeho strukturu, to, jak někdo před mnoha lety uspořádal zbraň zevnitř. V  mysli viděla každičký detail, každý šroubek, zapadající na své místo. A malý, symetrický krystal, vychýlený z rovnovážné polohy v jeho středu.

Nechala svou vůli utáhnout sevření kolem Síly a pozvolna, velmi opatrně, zalačila na meč zevnitř. Materiál, z něhož byla zbraň vyrobená, se zdál být velmi odolný, avšak nijak zvlášť více než obvyklé kovy, používané na výrobu vesmírných lodí. 

Vnější plášť konečně povolil a ona jej za pomoci Síly kleštěmi dokázala trochu odchlípout. Ne však dostatečně. Rey pevně sevřela rty a, kompletně soustředěná, uchopila krystal uvnitř. Směrovala jej do nově vzniklého otvoru na boku zlomeného meče, ve snaze vysvobodit jej ven. Přesně, jak předpokládala, krystal byl na průchod dírou až příliš objemný, avšak ona nevzdávala své odhodlání. Pokusila se na něj zatlačit více a dostat jej ven. Tehdy kov povolil, z meče vyletěly drobné jiskry a zbytek zbraně se rozlétl na kousky do všech stran. 

Na Reyině dlani přistál malý modrý krystal. Upustila tedy kleště ke zbytku nástrojů a zaměřila veškerou svou pozornost na něj. Byl podlouhlý, sotva delší než Reyin nejdelší prst. Zdál se však být kompletně symetrický a nepoškozený. Jenže Síla, jež z něj vyzařovala ... jako kdyby se nyní necítil celistvý. 

Ale v tom meči byl takto tolik let, pomyslela si Rey znepokojeně. Není možné, aby najednou začal vysílat negativní vlny kolem sebe, nebo ano? Temná strana Síly jej nemohla ... Než stihla dokončit myšlenku, krystal se rozzsvítil hřejivým blankytným světlem. Zalil Reyinu tvář svým světlem právě ve chvíli, kdy se na protější stěně jeskyně rozsvítily fialové krystaly. 

Rey vzhlédla od svých dlaní a pohlédla na náhlou změnu v podzemí kolem ní. Fialová záře se soustřeďovala proti ní do půloblouku, osvětlujíce chodbu ve skalní zdi. Chodbu, která tam předtím zcela jistě nebyla. 

Nejistě se zvedla na nohy, svírajíce modrý krystal pevněji svými prsty. Světlo před ní ji vábilo, táhlo ji blíže. Mohla to být past a Rey si to uvědomovala, ale to jak na ni jeskyně působila vždy, když sem dolů sestoupila, jí dodávalo jistotu. Její vyvážená atmosféra, ani příliš světla, ani příliš temnoty ji přiměla věřit, že vše bude v pořádku. 

Přistoupila ke vstupu do chodby a zvedla pohled, lemující otvor v kameni, o kterém Rey s jistotou věděla, že se tam objevil až dnes. Krystaly kolem vstupu byly až příliš dokonale rozmístěné, pokud to porovnala s jejich nahodilým uspořádáním ve zbytku jeskyně. Bylo naprosto jisté, že to byla právě Síla, co vytvořilo tenhle vstup do neznáma. A Rey váhala na jeho prahu, s Jedijským krystalem v ruce. 

Ale v její mysli se vybavila jiná jeskyně, opředená temnotou a okupovaná mořským příbojem. Jeskyně, která jí šeptem slibovala odpověď na otázku a nakonec ani neodpověděla. Tohle bylo zcela něco jiného, Síla kolem jí nic neslibovala, pouze vysílala Reyiným tělem kladné vlny. 

To musel být důvod, proč se nakonec rozhodla vstoupit dovnitř. Touha alespoň na chvíli uchopit pozitivní vlnu v jejím moři beznaděje.