String of Fate

Prolog

Jeho tvář stále nesla stopy zajetí, jeho obličej pokrývalo několik podlitin. Z levého koutku úst se mu spustila tenká stružka krve, proto ji bez jakéhokoli zájmu otřel prsty v rukavici. Jizva na tváři jej pálila, ale to všechno stejně neznamenalo nic v porovnání s bouří v jeho nitru. Drala se na povrch a on ji nehodlal již nadále zadržovat.
Protože ona klečela na podlaze zraněná. Neviděl sice do její tváře, ale ani nemusel. Půjde a zabije kohokoli, kdo jí to provedl. Nezáleželo na následcích, vše se stejně už rozpadlo na prach. Musel se postarat o to poslední, co z jeho světa ještě zbývalo.

Vydal se pomalým krokem kupředu chodbou, v očích smrt. Nehodnotil situaci, jako ho to před dávnou dobou učil jeho mistr. Nepotřeboval to. Jeho zbraň měla vést pomsta.

Stormtrooper nad ní vzhlédl, když uslyšel jeho kroky. Kdyby helma nekryla jeho tvář, Kylo by byl býval přísahal, že by se jí mihl zmatek. Pak ale voják pozdvihl blaster a namířil jej na něj.

,,Stát," pronesl k němu. Zcela zbytečně. Než stačil cokoliv dodat, jeho tělem prošel Kylův červený meč, ukončujíce stormtrooperův život. Tupá rána se se rozezněla chodbou, jak nehybné tělo dopadlo Kylovi k nohám, poté, co z něj vytáhl svou zbraň.

Ale ona se stále nezvedala, dokonce k němu ani neobrátila tvář. Naopak, opřela se levou rukou o podlahu a prohnula záda, jako kdyby snad její tělo pohltila bolest.

Zabije je. Zabije je všechny.

A pak se začal přibližovat dusot těžkých bot. Kylo ještě chvíli hleděl na její agonii, jeho levá ruka se již natahovala k jejím zádům, když se zasekla v půli cesty. Nemohl, ne, nevěděl, jestli může. Po tom vše. Proto udělal pár kroků kupředu, obešel ji a postavil se mezi ní a přicházející hrozbu. Nenechá ji zemřít.

Zpoza rohu před ním se vynořila formace stormtrooperů, perfektně seřazených a zkoordinovaných. Jedna z Huxových jednotek. Sotva se to jméno vynořilo v jeho mysli, zalila jej vlna znechucení a vražedného vzteku. Zaplatí za to, co udělal. A donutí ho k tomu on sám.

Vojáci pokračovali stále stejným tempem kupředu a Kylo pohlédl prázdným pohledem na nejbližšího stormtroopera. On byl Kylo Ren, pán rytířů z Renu, dědic Datha Vadera. Neměli sebemenší šanci se jej byť dotknout. A o to méně, když se za ním nacházela ona, a on byl její jediná naděje na přežití.

Byli všichni po smrti ještě předtím, než jeho meč skutečně prošel jejich tělem.

Střetl se s nimi, prolétávající jejich řadami jako bouře. Jako hurikán, běsnící a nekontrolovatelný. Proléval krev a rozséval smrt jednoduchými údery a seky své zbraně. Krev stříkala kolem něj, poskvrňující bělostnou zbroj nepřátel. Těla padala k zemi a on pokračoval ve svém boji. Nezajímal se o to, že neustále přicházejí další a další. Byli to pro něj jen a pouze další překážky, které musel překonat. Vyhýbal se výstřelům z blasterů jako nic a vířil jejich řadami, zatímco oni se snažil jej zasáhnout. A poté, co jeho zbraň setnula poslednímu přeživšímu hlavu z krku, v jeho mysli zavládlo ticho.

Zvednul se z přikrčeného postoje, do nějž během boje klesnul a narovnal šíji. Nad jeho hlavou zapraskalo světlo a on se konečně mohl ohlédnout zpět, jen však aby uviděl, jak ji z podlahy do svého náručí zvedá ten zběhlý stormtrooper, ten zrádce. Kylo vyhledal jeho pohled a nedal na sobě znát jedinou známku překvapení, když v jeho očích uviděl odpor.

,,Jdeme," pronesl s ní v náručí jeho směrem a vběhl do postranní chodby.

Měl chuť vypálit vše kolem do základů, avšak jeho svět byl i tak rozmetán na kousky. A tak se s nechutí vydal za ním, s každým krokem v duchu proklínajíce svoje jméno. Ale po pár krocích jeho pohled upoutalo něco na zemi. Sehnul se k neznámému předmětu a zvedl jej ze země. Jeho prsty svíraly oboustranný světelný meč. Který ona předtím musela nepochybně upustit, když ji srazili na podlahu. Kylo jej připnul na místo své vlastní zbraně, jež se stále nacházela připravená v jeho druhé ruce a pokračoval dál.

Věděl, kam mají namířeno, nebylo moc jiných únikových možností a on znal tuhle loď lépe než svoje boty. Plán rebelů byl buď velmi troufalý anebo neskutečně zoufalý. A na tom nyní závisel jeho život.

Mohl se kdykoli zastavit a sejít z cesty, kterou rebel před ním uháněl. Mohl zůstat a čelit tolika vojákům, kolik by proti němu ten parchant Hux poslal. Mohl se koupat v krvi stormtrooperů jen aby mu dokázal, jak silného nepřítele si dokázal poštvat proti sobě. Jenže od toho jej odrazoval pohled na její bezvládné tělo v rebelově náručí, unášené vstříc úniku. Něco mu diktovalo, aby se nejprve ujistil, že ona bude v pořádku. Pak může vyhladit galaxii, až zbyde jenom ona.

Chodba se rozestoupila v nepříliš velký boční hangár. A přímo uprostřed stála malá loď, připravená odnést je daleko odtud. Do bezpečí.

Strnul na prahu dveří. Vážně se to chystal udělat? Odejít a zahodit celý svůj život? Ohlédl se a znovu uslyšel dusot přicházejících jednotek, byly však ještě příliš daleko. Rebelové stihnou odletět. Kdyby nyní vyrazil, zbavil se jejich pilotů, a vyčkal na příchod vojáků, byli by ztraceni. Jemu by pak stačilo se nějakým způsobem zbavit Huxe a převzít velení zpět do svých rukou.

A rebelové toto museli vědět, když plánovali jeho osvobození. Museli si být vědomi toho, že se kdykoli může obrátit proti nim, zradit je a předhodit je všechny Prvnímu Řádu.

Přesto se jej rozhodli osvobodit.

Jeho ramena se zvedla s hlubokým nádechem, když opouštěl palubu lodi, kde byl donedávna uvězněn. A kde předtím žil a velel. Udělal krok do neznáma, když se rohodl vstoupit na loď rebelů.

Nejspíš toho bude litovat.

Byl si vědom pohledů, upíraných na něj, když vešel do kabiny. Strach, nedůvěra a nenávist. Ale jeho oči se upnuly na nosítka vzadu. Na její tělo, kolem něhož se utvořil hlouček lidí, snažících se ji udržet naživu. Něco v něm mu řikalo, aby se k nim přidal, aby se tam vydal. Ale kdyby to byl udělal, ničemu by nepomohl. Jeho přitomnost by je všechny nutila mít se napozoru a o to méně se soustředit na ni. Musel zůstat tam, kde byl.

Svezl se na sedadlo u okna, co nejdále odtud. A sledoval, jak vojáci Prvního řádu vbíhají do hangáru, blastery zaměřené na startující loď.