A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

25. kapitola

,,Přestaň." Zavrčel Draco a ruku obtočenou kolem Harryho krku odendal, a to možná dělat neměl, jelikož jej poté bystrozor přitiskl obratem ke zdi.
,,Tak pojď, roztočíme to". Vyřkl blondýn a vzápětí vyprskl smíchy a Harry se mu rázem natiskl na rty.
,,Počkej". Lékouzelník přerušil Harryho počínaní a rozhlédl se po okolí. Jeho otec byl v nedohlednu.
,,Dobrý". Složil tmavovláskovi ruce kolem krku a mohli se svým polibkům opět věnovat.
Dvě, tři minuty se tak vzájemně ochutnávali a bystrozor si pak dovolil mu ruku vsunout pod košili, ale na to ho hned Draco odstrčil.
,,Počkej, to ne".
,,Promiň".
,,Nemusíš se omlouvat, prosimtě". Pousmál se aristokrat, jehož pak napadlo zajít za otcem do salonku.  Ačkoli se na to Harry nadšeně netvářil, šel s ním. Byl si jistý, že Lucius od nich schválně odešel, aby ho neměl na očích a teď, když za ním přijdou, bude mít co dělat, aby nezrudnul vzteky.

,,Co tu děláš? Nechceš se s námi bavit?" Optal se mladý Malfoy svého otce, jenž k nim seděl zády na sedačce a oba dva si k němu na ní došli přisednout nebo alespoň Draco, který postřehl, jak si Lucius rychle otřel slzu z tváře.
,,Co je ti?"
,,Co? Nic mi není". Zalhal Lucius a pohlédl na Pottera, jenž postával u sedačky a ne a ne si sednout, i když na ni upíral zrak.
,,Budeš tady stát jako sloup nebo si sedneš?!"
,,Pardon". Bystrozor se usadil vedle Malfoye seniora, ale ten se nezatvářil zrovna nadšeně. Přeci jenom se zde nacházeli ještě dvě křesla, ale i tak si Harry sedl vedle něj.
,,Nechceš si s námi udělat pěkný zbytek dne?" Usmíval se Draco, který by rád znal důvod, proč jeho otec slzel, nevídal ho totiž často brečet.
,,Zabavit se dokážete sami a myslím, že dost dobře". Odfrkl Lucius a obrátil opět pohled na Harryho, jenž se na něj posnažil mile usmát, ale toto gesto mu opětováno nebylo.
Lucius naň zrak přimhouřil.
,,I po těch letech jsi mi stále neuvěřitelně nesympatický". Prskl mu do obličeje a rázem Draco svého otce okřikl.
,,No tak! Otče! Přestaň, mohl by ses s Harrym normálně začít bavit".
,,A já se bavím nenormálně?!"
,,U Salazara.. ne, mohl bys být milejší". Lékouzelník protočil oči a vstal ze sedačky a udělal pár kroků kolem nich.
,,Och, jistě," Vyhrkl starší  z Malfoyů a natiskl se na Pottera, jenž vykulil oči.
,,Ale Harry! Ty vypadáš neskutečně dobře, myslím, že od té doby, co neustále otravuješ mého syna, se o sebe staráš více než předtím, čím to asi bude?!"
,,Ehm" Harry si odkašlal a místo aby ho Luciusova slova třeba popudila, on zadržoval smích.
,,A vidíš? On se se mnou bavit nechce, asi se urazím, Potterovi nejsem hoden za odpověd, ach strašné". Našpulil spodní ret a od Harryho se odsunul.
,,Víte, musím říct, že jste si dost podobní, už jen v tom jak používáte sarkasmus".
,,Jsem lepší". Zamrkal lékouzelník a jeho otec pozvedl obočí. ,,No, ty tak. Já to tady vedu".
,,Ty vedeš možná tak legii svých odporných nálad".
,,Cože?! " Zavrčel Lucius a přitom se podíval na Harryho, který se smál.
,,A ty se směješ čemu?!"
,,Tomu čemu vy ne". Jen  bystrozor dořekl, vykulil kvůli sobě samému oči. To, co řekl bylo drzé.
,,Tak fajn, zkusím to, ale nečekej, že k tobě budu nějak extra milý"
,,O čem to-". Nedořekl nechápající Harry a zrak nechal sklouznout na Luciusovu ruku, jíž mu podal.
,,Lucius, to sice víš, ale.. no, pro tebe jen Pan Malfoy, Lucius mi může říkat jen Narcissa".
,,Těší mě, Harry, ale pro vás Potter nebo špína". Smál se bystrozor a s Luciusem si krátce potřásl a přitom si všiml Dracova úsměvu, který rázem opadl a s těžkým polknutím sledoval cosi za nimi.
,,Draco?"
Harry svraštil obočí a stejně jako Lucius se za sebe otočil a v tu chvíli se i rychle ze sedačky zvedl a zpoza opasku kalhot vytáhl hůlku. Byla tam, ta stvůra. Černo-pláštník.
,,Harry, kouzla na to neplatí". Tiše sdělil lékouzelník, k němuž si došel přistoupit jeho otec.

Bystorozor měl však v sobě jakou si odvahu a k černo-pláštníkovi se rozhodl přiblížit. Našlapoval k němu blíž a blíž.
,,Harry, nechoď k němu". Vyhrkl ze sebe mladý Malfoy. Jeho tvář byla plná obav, ale Harry ho neposlechl.
,,Kdo jsi?" Pokusil se na ono stvoření mluvit.
,,Co chceš?" Zakřičel na něj a k divu bylo, že stvoření vypadalo, že mu rozumí a pohlo hlavou, ačkoli to vypadalo, že žádnou nemá.
Kapuce s černou dírou uprostřed mu tedy byla tváří v tvář a náhle ona stvůra spustila svůj ohlušující křik, jenž už Malfoyové zažili a opět se přikrčili s dlaněmi na uších, akorát teď navíc s Harrym, jehož stvůra bez hůlky dokázala odmrštit o několik metrů dál a Draco svým vlastním křikem do toho černo-pláštníkova zrovna nepřidal a přeběhl k Harrymu, jenž se jako by nic postavil na nohy.
,,Mdloby na tebe!" Vykřikl pak s nataženou hůlkou proti stvůře.
,,Nefungují na něj kouzla, kolikrát ti to mám opakovat?!"

Najednou vše ztichlo. Draco se s Harrym na místo, kde černopláštník byl, podíval a v jeho hrudi byla zabodnutá dýka.
Draco rychle stočil zrak na otce, který postával u skříňky s rosvíceným svícnem, na níž odložil pochvu od ony dýky. Musel ji po onom stvoření mrštit, ale nevypadalo, že by černopláštník měl umřít.

Dýka spadla na zem. Byla v něm zabodnuta a najednou spadla na zem. Nedávalo to žádný smysl, ale bylo jasné, že to Lucius dělat neměl neboť se k němu stvůra v cuku letu odebrala.
Téměr nepovšimnutě. Byla zřetelná tmavá šmouha, jež se nesmírnou rychlostí k Malfoyovi dostala.
Zdálo se, že na Dracova otce, jen civí, dokud Lucius, nezalapal po dechu.
,,Otče!" Draco se k němu chtěl rozeběhnout, ale Harry ho chytil za ruku a zatáhl ho k sobě zpátky. Vzmítal se mu a jen co uviděl, že se jeho otci z nosu i očí začala řinout krev, velmi hlasitě zakřičel a vyhrkli mu slzy.
Lucius dopadl na zem, ale než se tak stalo, stáhl s sebou stojan se svíčkami ze skříňky a jejich oheň zlověstně napadl stvůru, která se svým podivným, uši trhajícím křikem rozeřvala snad po celém sídle.

Černo-pláštník žhnul. Salónek byl v podivné atmosféře. Oba kouzelníci, jenž se přikrčili až k zemi, jako by cítili zlo.
Harry Draca objímal a místo aby si zacpal vlastní uši, chránil ty Dracovi, který se do všeho začal zajíkat vlastním brekem.
Tehdy si Harry začal uvědomovat jistou věc, když viděl, že černopláštník umírá.
Na tu podivnou stvůru neplatilo sice zaklínadlo, ale stačil oheň. Stačil pouze oheň a mohli se ho zbavit dřív. Kdyby to jen někoho napadlo.. byly k tomu přeci vodítka.
Bál se světla, ale jen toho, které nemělo žárovku, ale plamínek ohně.
Draco přišel o otce a nemuselo se to stát, i když díky němu se ho zbaví.

A když vše pominulo, a po stvůře nezbyl ani samotný popel, což bylo podivné, Draco se Harrymu vytrhl a klopítavě doběhl k otci.
Po tváři měl mnoho krve a Draco ji ještě smíchal svými slzami.
,,Otče.. ne, ty jsi jen v bezvědomí". Namlouval si lékouzelník a ihned ho napadlo ho zkusit nějak vzkřísit. Věděl, že mu srdce nebije, chtěl aby bylo a věděl, že nedýchá, ale chtěl aby dýchal.
Musel se pokusit o masáž srdce, o dýchání z úst do úst.
,,Prosím.. no tak, prosím!" Křičel a přitom se zajíkl.
,,Draco, Draco.. on.. to nezabere". Harry se za něj postavil a pokusil se ho od otce zvednout a přitom upustil sám slzu, která dopadla do plavých Dracových vlasů.
,,Ne! Nech mě! Potřebuje pomoc!"
,,Draco ne! Je konec!" Uši by si bystrozor raději vyrval, aby neslyšel, co řekl, ale byla to pravda.
Nepomůže mu, zemřel a to konec je. Už si jej smrt vzala a odnesla do říše mrtvých.

Harry rozhodně nemínil Draca dnes a ani zítra nechávat samotného, to nemohl, ale zítra má jít do práce.
Tentokrát je ochoten poslat zprávu, že nedorazí, nemohl Draca opustit.
Musel mu pomoct se se smrtí jeho otce alespoň trochu srovnat, ale to nebude za den, to si uvědomoval.
Hlavně se bál, aby si kvůli tomu dokonce nesáhl na život, takže v žádném případě ho nesmí nechat samotného.
Sevřel plavovláska v objetí a snažil se jej utěšovat, ale už viděl dopředu, že Draco může probrečet klidně celou noc a také viděl dopředu, že budou dny, kdy bude chodit jako tělo bez duše.
,,Šššt, nechtěl by aby ses trápil, určitě ne, ale vím, že je to těžké." Políbil Draca do vlasů a slova, které mu sdělil mohla být sice hezká, ale nikterak lékouzelníkovi zřejmě teď nepomohou.
Navíc těžké období nastalo i pro další osobu, jež se objevila v Manoru- Narcissu.
Harry zaslechl její hlas a to bezpochyby i Draco.
,,Halo? Kde jste? Draco? Luciusi?"
A ona zase bezpochyby slyšela vzlykot svého dospělého dítěte. Harrymu se sevřelo hrdlo a polilo ho horko a už jen sledoval práh salonku, přes který Narcissa vejde a zjistí, že její manžel.. je mrtvý.

☆☆☆☆☆☆
Uch, tak fajn, tato kapitola pro mě osobně byla síla. Respektive psát smrt Luciuse, kterého mám velice ráda.
Asi se prokleju za to, že jsem ho zabila. XD
Raději se asi nemám ptát, co na to říkáte? Nebo jo? XD
No, buhví kam se tato povídka ještě vyvrbí, neboť to absolutně nemám dopředu promyšlené a vymýšlím to přímo, takže sakra.. jak mě mohlo napadnout zabít Luciuse?! Dobře, někdo je asi rád, co já vím. XD
Tak zase příště a děkuji za přečtení. ♥