A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

3. kapitola

,,Nevím, jak ty, ale asi si zajdu pro něco do bistra, nechceš něco vzít?" Tázal se Draca vousatý lékouzelník u dveří svíčkami osvícené odpočinkové místnosti pro zaměstnance, i když o odpočinku tak úplně nebyla.
,,Jenom dopíšu konec zprávy a půjdu taky. Nemůžu uvěřit, že Hollmers podepsal revers i přesto, že je na tom, tak jak je".
,,S tím nic nenaděláš, Malfoyi. Já se zase dneska dohadoval s nějakým profesorem bylinkářství z Bradavické školy. Longbottom se myslím jmenoval."
Draco se ušklíbl. ,,Co se mu stalo? Skočila po něm bylina vlastní výroby?" Zachechtl se.
,,Co? No, ne, žihadlo.. a neustále na mě křičel, že je v pohodě, že tu nezůstane kvůli tomu, že ho ďobla zmutovaná vosa, která mu spíš pěkně zavařila v organismu a opakoval dokola, že musí za studenty. Vypadalo to, jako kdyby snad pro ně celou duší žil, ale to bych mohl spíš obdivovat". Vylíčil Dracovi a sledoval, jak se směje, načež vzápětí odložil brko a vstal od psacího stolu.
,,Jdeme do toho bistra". Blondýn ho se slovy obešel a zašátral si přitom v kapse, zda mu tam zůstaly peníze z předešlé návštěvy bistra, kdy si kupoval džus a sladký závin na svačinu.

Šouravým krokem se oba léčitelé vydali za večerní pochutinou, jež na ně čekala v pátém patře nemocnice a přitom debatovali o přespříliš zvýšeném počtu pacientů, které v tomto období nastalo zatímco Harry Potter se na hospitalizačním pokoji k smrti nudil, že z té nudy až kňoural; vlastně ne, to byl jeho plný žaludek, co zpracovával vydatnou večeři, která Harrymu opravdu chutnala.

Vstal ze svého lůžka, odsunul část závěsu a pohledem zabloudil na spolupacientku, jež si kreslila do sešitu, který jej osvěcovalo světlo z olejové lampy sedící na stolku vedle jejího lůžka. Lampa byla ovšem jako dvojčetem té, kterou měl na svém stolku i Harry.

Dívka se občas tiše zachichotala a dále si všímala pouze své tvorby, takže ani nepostřehla, že na ní hledí brýlatý bystrozor, jenž si odkašlal, aby její pozornost získal.
,,A-ahoj, promiň, že tě ruším, ale nechceš si povídat? Hrozně se nudím, tak mě napadlo, že bychom se mohli alespoň seznámit, když spolu sdílíme pokoj".
,,Jasně, proč ne," Usmála se naň a odložila svůj výkres na stolek. ,,Jsem Elisabeth Rothová a ty se představovat nemusíš protože.. no, kdo by tě neznal." Zachichotala se, ale né kvůli svým slovům, ale kvůli směsi bylin, které pozřela a kvůli kterým tu i musela být.
Podrbala se na rameni, kde se jí vyskytovala vyrážka a přitom sledovala Harryho, jenž se pousmál a odsunul celý závěs, který zakrýval jeho soukromý koutek.

,,Jak dlouho tady jsi, Elisabeth?"
,,O dva dny déle než ty a taky si tu i poležím déle než ty. To je tak, když se ti do těla dostane něco- u mě to byly jedovaté byliny- o čem nemáš ani páru, že jsi to pozřel".
,,Měl jsem tu čest, to poznat," Zasmál se Harry. ,,ale už jsi na tom lépe, ne?"
,,Jo, to jo. Ta vyrážka byla první den, co mi naskákala naprosto odporná a s tím neovladatelným smíchem, jsem vypadala, jako kdybych utekla z psychiatrické léčebny. Smála jsem se snad každých pět minut. A ty? Proč jsi tady?"
,,Páni, slyším něco takového upřímně poprvé. Zajímavé, co některé byliny dokážou. U mě to byla otrava lektvarem.. sice to ze mě dostali, ale uráčili si mě tu nechat po dva dny na pozorování."
,,Pro jistotu je to lepší," Elisabeth vstala ze svého lůžka a vydala se k Harrymu. ,,přece jenom, kdyby náhodou něco.. nechtějí nic zanedbat, což je samozřejmě dobře." Posadila se na tmavovláskovo lůžko a přitom se zachichotala. ,,Promiň, musí to vypadat jako když se směju tobě".
,,Ne, to je v pořádku. Chápu, že za to nemůžeš".
,,Doktor Frozenlaugher, to je ten s tím vousem jak tu byl, říkal, že to u mě vidí ještě tak na týden pobytu. Pro mě je to strašně dlouhá doba. Co tu budu dělat?!"
,,Mně přijde strašné být tu na dva dny, takže být tu týden, tak se doslova zblázním." Harry zívl a promnul si levé oko.
Z chodby se ozval křik nějaké ženy a oba obyvatelé pokoje zbystřili.
,,Co to bylo?" Bystrozor se zamračil a byl by se zvedl z lůžka, aby se šel na chodbu podívat, kdyby ho nezastavila Elisabeth.
,,To nic. Jsme na oddělení otrav, takže jako když já se hloupě hihňám, tak někdo může křičet."
,,To je možné". Harryho však stejně lákalo se jít podívat. Co když se něco stalo vážného?