A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

21. kapitola

Draco se po setkání s Harrym, vrátil s matkou do Manoru, ačkoli Narcissa se nadšeně netvářila, neboť chtěla strávit více času venku a nakoupit si i více věcí, jenže nadruhou stranu chápala synovo rozhořčení, když Lucius zjevně skryl Harryho dopis a chtěl si s ním co nejdřív o tom promluvit.

Lékouzelník ze sebe rychle svlékl lehký kabát a sundal boty a nechal je na zemi, i když domácí skřítek už  běžel se o ony věci postarat.
,,Otče?!" Zvolal tak hlasitě, aby jej volaný slyšel, ať už se nacházel kdekoli.
,,To už jste se vrátily?" Objevil se na schodech do patra, které pomalu začal scházet se svou holí v ruce a Draco se naň zamračil.
,,Kde je Harryho dopis?!" Rozkřikl se a Lucius se rozesmál, což Draca ještě více rozzuřilo.
,,Kde je?!" Rozhodl se mu jít po schodech naproti. ,,Je to k smíchu?! Kde je sakra ten dopis?!"
,,Tak se zase uklidni," Promluvil jeho otec a přitom se šklebil. ,,Ten dopis.. už neexistuje".
,,Co jsi s ním udělal?!"
,,Zníčil, s Potterem se stýkat nebudeš a jestli jo, tak se seber a vypadni z tohoto domu!"
,,To není problém".
,,Luciusi!" Přidala se Narcissa. ,,Draco, otec to tak nemyslel, nikam nechoď." Tvářila se nešťastně, měla slzy v očích, ale jejímu manželovi to zjevně přišlo vtipné.
,,Ty myslíš, že by odsud odešel? Asi těžko, nemá kde jinde bydlet".

V tu chvíli se naň Draco koukl skutečně vražedně.
,,Hm, hele otče, tak si řikám, že je na čase přestěhovat se k Harrymu, když už s ním mám poměr".
A tehdy Luciusův výraz zvážněl a než Draco stihl zaregistrovat jeho zhnusený škleb, udeřil jej tak silně až měl co dělat, aby se udržel na schodech a tak jako tak dopadl na zábradlí, které kdyby tam nebylo, už by ležel na podlaze haly pod nimi, a ono zábradlí ho sice zachránilo, ale zároveň se o něj nepěkně bouchl do žeber, takže zasykl nad bolestí a stiskl k sobě pevně zuby.

Narcissa nehodlala jen přihlížet, strašně se lekla, když ho uhodil a neodpustila si několikrát zakřičet aby toho nechali, ale Draco vytáhl zpoza pásku u kalhot svou hůlku a namířil na Luciuse, který už svou hůlku měl dávno připravenou a její hrot zabodl Dracovi do krku.
,,To, co jsi řekl, je doufám jen lež, kterou jsi mě chtěl vytočit a jestli ne.." Vrčel mu tiše do tváře a špičku hůlky mu silněji přitlačil na krk.
,,Zabij mě, otče, alespoň tě nebudu mít na očích, je mi z tebe-"
,,Jděte od sebe!" Přerušila Draca Narcissa a snažila se je od sebe odstrčit. ,,Luciusi, je to tvůj syn, jak se tak můžeš chovat?!"
Její manžel se od Draca odtáhl a hůlku schoval do své hole a bez dalších slov nebo výjevů, vyšel schody zpět do patra.

Narcissa zaměřila pohled na svého syna, jenž si v rychlosti otřel slzu tekoucí mu po tváři.
,,Jsi v pořádku? Prosimtě, co to znamená, proč jsi řekl, že máš s Harrym poměr?"
,,Nevím, jdu do pokoje". Odbil ji a šel na místo, jež zmínil.
Jeho matka si na to sedla na schod a složila si hlavu do dlaní a chvíli po tom se ozvaly její vzlyky následované popotahováním.
Opět se utápěla v slzách, za to Draco ve svém pokoji málem zbortil vzteky skříň a jeho otec seděl v ložnici na posteli a zíral do zdi, téměř ani nemrkal. Vypadal vlastně jako ochromený a neustále mu v hlavě zněla věta, co mu řekl Draco o poměru s Harrym.

                              ***

,,Zase nic, zase nic!" Hlásal bystrozor Loringtton, procházející s Potterem chodbu oddělení na kterém pracovali a přitom pozoroval kolegu Suggara tahající zločince na vyšetření činu, jehož se dopustil.
,,Na jeho místě, bych měl být já. Dlouho jsem nikoho nechytl, štve mě to".
,,Nevadí, příště se ti poštěstí". Mrkl naň Harry.
,,Kdyby ses nevykecával s tím manekýnem, tak bych možná někoho chytil při činu."
,,Manekýn?! No budiž, ale rozhodně mi to nedávej za vinu. Mohl jsi jít klidně dál beze mě a možná bys někoho dostal."
,,Jo, jasný". Zabrblal Loringtton a rozešel se zavřít do své kanceláře, kolem které procházeli.
Harry zavrtěl hlavou a s uchechtnutím se vydal do vlastní kanceláře, kde jeho spolupracovník u svého stolu hleděl do několika papírů se svraštěným obličejem.