A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

22. kapitola

Byl teplý podvečer, ptáci zpívali své poslední písně dne a paprsky zapadajícího slunce na jejich melodii jako by tančily.
Tu krásu, kdy se příroda připravuje na noční život, obdivovala Narcissa, koukající z otevřeného okna a své rozpuštěné vlasy, si nechala čechrat příjemným slabým větříkem.
Ačkoli jí pohled na podvečerní krajinu vždy těšil, teď byla smutná. Byla stále smutná, od chvíle, co se její spolubydlící, tak ošklivě pohádali a málem si ublížili, i když její manžel svému synovi ublížil už jen tím, že ho udeřil, a onen muž za ní přišel a jemně jí položil ruku na rameno.
Narcissa se trhnutím otočila a setkala se s šedýma očima svého manžela, které obvykle na člověka působily chladně, až z nich naskočila husí kůže.
,,Co potřebuješ?"
,,Myslím, že jsem občas nesnesitelný". Pronesl hlasitě Lucius a jeho slova byla zaslechnuta Dracem, jenž zrovna procházel kolem dveří salonku, kde se jeho rodiče nacházeli a zastavil se u nich. Ty slova ho zaujala.

,,Ty nejsi nesnesitelný. Jde o to, že se často chováš.. prostě hrozně." Řekla smutně Narcissa a její manžel od ní odkráčel, aby si mohl sednout do křesla.
,,Víš, když jsem dneska odešel.. neřekl jsem ti to, ale byl jsem za Potterem".
Jen to jeho žena uslyšela, přešla si sednout naproti němu. ,,Cože?!  Proboha, doufám, že se nestalo nic hrozného.. neudělal jsi mu nic, že ne?!"
To samé by i zajímalo Draca, který se svraštěným obočím sledoval zlatou kliku.
,,Musím říct, že mě dostal. Postavil se mi a to.. to lidi nedělají, mně ne." Tiše se překvapivě zasmál. ,,A to jak mě sesadil, ve mně vyvolalo něco, co většinou nezažívám. A pak když jsem se vrátil, začal jsem nad sebou dokonce uvažovat."
Narcisse na tváři objevil malý úsměv. ,,Že by na tebe měl Potter dobrý vliv? Stačilo aby tě, jak ty říkáš sesadil?"
,,Ale ne, jen to jak se ke mně choval, vypadalo, jako bych viděl to, jak já se chovám k ostatním. Ten způsob. Vlastně říkal, že mi to vrátí a v horší formě, to moje jednání, a musím uznat, že mě prostě dostal, ale stále musím myslet na to, co když spolu, jako s Dracem, opravdu něco mají".
,,Je to správný kluk a říkej si, co chceš," Konstatovala jeho žena a pokračovala. ,,A jestli spolu něco mají? To si nemyslím".
,,Ale co když jo? Co když můj syn má rád muže?!"
,,Chodil přeci s děvčaty a jestli je bisexuální, já to budu respektovat. Mě to nijak netíží".
,,Co?! Víš, jaká by to byla potupa?!"
,,Rozhodně menší, než ta, která o nás koluje. Je doslova trapné, jak se nás lidé bojí a zároveň nás pomlouvají kvůli tomu, jak se chováš ty".
V podstatě ho Narcissa uzemnila svými slovy také. Lucius nikterak neokomentoval její řeč a jen hleděl do země, a poté svou manželku sledoval, jak se k němu přesunula a posadila se na opěradlo na ruce.
,,Měl by ses Dracovi omluvit, za to jak ses k němu zachoval". Pohladila jej po vlasech, ale Lucius se ošil.
,,To by měl". Jeho syn vkročil do salonku a tím získal pohled obou dvou rodičů.
,,Tak vidíš, tady ho máš, tak se můžeš omluvit". Narcissa svého manžela chtěla políbit na tvář, a ten jako by o to nestál hlavou uhnul.
,,Ten se neomluví, ani kdyby dostal stotisíc galeonů, nebo to asi jo," Uchechtl se Draco a zasedl místo, kde předtím seděla jeho matka.
,,tady je někomu za těžko omluvy, ale chci se také omluvit. Neměl jsem tě vyprovokovat, možná si za to pěstí můžu sám".
,,To nebylo pěstí, ale facka". Ozval se konečně Lucius.
,,Tak jako tak, jsem málem přelítl přes zábradlí a to by ti bylo možná i za dobře".
,,To není pravda, Draco, omlouvám se za to, že jsem tě uhodil".
,,No, konečně". Tleskla Narcissa, která na to chtěla manžela znovu políbit, ale on se nenechal.
,,Prosimtě nech toho". Vstal z křesla a přešel k Dracovi.
,,Řekni upřímně, měl jsi něco s Potterem? Chci pravdu".
,,Pravdu? Něco se stalo, to je fakt".
,,A co se stalo?" Vyzvídal jeho otec a svraštil obličej. Ve skutečnosti to nechtěl slyšet, ale přeci jen se zajímal.
,,Líbali jsme se".
V tu chvíli z něj otec odvrátil pohled, který se mu nepochopitelně zalil slzami.
,,Otče?"
,,Líbí se ti muži, tedy?"
,,Ne, s Harrym to.. já nevím, ale s ním se mi to líbilo, vlastně on se mi líbí a přitom jiní muži se mi naopak nelíbí".
,,Proč Potter, proč on.." Zakňoural Lucius a zhluboka se nadechl.
,,Protože proto, stalo se a laskavě za ním už nechoď."
Draco se zvedl z křesla a byl by se rozešel ze salonku pryč, ale necítil se dobře, když viděl svého otce skleslého.
,,Tati, promiň, ale pořád jsem snad tvůj syn a němělo by tohle zjištění nic měnit. Snad na mě nezměníš názor a budeš mě mít pořád rád, tedy jestli jsi mě měl vůbec někdy rád."
Po sdělení slov, salónek už opravdu opustil a odhodlal se jít do svého pokoje, kde než vkročil rozsvítil světlo, jelikož se už stmívalo a v rohu místnosti na něj čekalo stvoření, s nímž se již několikrát setkal.
V té chvíli vykřikl a onen výkřik se dostal až do salonku, kde byli jeho rodiče, kteří ihned vyběhli, aby zjistili, co se děje.
Draco strnule stál před prahem svého pokoje a sledoval, jak se stvoření opět klonuje.
Nechápal, co je zač, proč chodí za ním, proč ho děsí a proč ho nelze zníčit.

,,Mdloby na tebe!" Vykřikl Lucius s hůlkou nataženou proti černo-pláštníkovi, ale nic se nestalo.
,,Žádné kouzlo na to nepůsobí". Pohlédl do tváře vykulenému otci.
,,Omlouvám, že jsem ti nevěřil". Sdělil Lucius s přišpendlenýma očima na stvoření, které náhle začalo podivně křičet a daný křik byl tak nesnesitelný, že si oba museli tlačit dlaněmi na uši a stejně to bylo k ničemu.
Narcissa, která se krčila vyděšená za Luciusem, začala křičet také, měla pocit, že jí vybouchne hlava a pak najednou stvoření svůj křik přerušilo.
Všichni tři pohlédli na místo, kde stálo, ale už tam nebylo.
,,Co to sakra je?!" Vyhrkl Lucius a schoval si svou hůlku do hole o níž se poté zapřel.
,,Nevím, co to je a ani proč to za mnou chodí". Odvětil překvapivě klidně Draco a zahleděl se na třesoucí se matku.
Lucius se k ní otočil a pohladil jí po tváři. ,,Bolí mě hlava". Otřela si slzu, která jí mapovala tvář.
,,Z toho podivného křiku.." Řekl Lucius to, co bylo zcela jasné a poté si všiml rudé kapky, která jeho manželce stékala dolů po krku. Jemně jí pootočil hlavu, aby zjistil to, že jí teče krev -naštěstí né moc- z ucha.
,,U Salazara!" Vyhrkl Draco a jako lékouzelník měl tendenci ihned začít ošetřovat, takže si matku zavedl do pokoje a nechal jí usadit na židli u jeho pracovního stolu.

,,Draco, neudělal jsi něco, co se nedělá, nebo nenamočil ses do něčeho, co je nebezpečné?" Ptal se jeho otec, který se snažil přijít na to, co stvoření pohledává u jeho rodiny.
,,Ne, vážně ne". Odpověděl jeho syn, jenž se staral o matčino ucho a když si kouzlem do ruky přivolal dezinfekci z police, všiml si podivného stínu, nebo fleku vypadajícího jako stín, u okna.
,,Otče?" Draco poukázal na onen stín a Lucius se rozhodl podívat na místo kam ukazuje.
,,Co to zase je?"
Přiblížil se k tomu a Narcissa vstala ze židle. Přeběhl jí mráz po zádech, když se její manžel dotkl na zemi podivného fleku.
Na prstu mu zůstala šedá konzistence, na níž se znechuceně zadíval.
,,To zůstalo po tom stvoření.. zkusím zjistit, co to je za látku, teda jestli to půjde". Prohodil Draco, jenž poté matku vyzval, aby se na židli usadila zpátky a otce na to požádal, aby zašel pro ampulku a dal do ní trochu té zvláštní konzistence, a to by to nebyl Lucius, kdyby neprotestoval, ale nakonec svému synovi pomohl a zbytek tekutiny poté nechal kouzlem zmizet, očistil ono místo.

S čištěním měl co dočinění i Harry Potter, který u sebe doma nalezl poexkrementovaný kousek koberce od sovy, jíž zapomněl ráno zavřít klec. Takže si tam celý den létala a dělala nepořádek. Dokonce i peřiny měl na posteli pomuchlané, jako by se tam opeřenec snad válel, což je samozřejmě nesmysl.
,,Podívej, podívej se na to, co jsi tu udělala!" Hulákal na sovu, které to bylo naprosto jedno a načechrávala si peří.
,,A co je tohle!" Zakřikl, když se všiml již staré teď už rozklované dýně, postavené na okně, a to, co sova zobákem vyklovala, to se válelo po zemi.
Harry zavrčel a mohl uklízet další binec po sově, která cosi zaskřehotala a přeletěla dobrovolně do své klece.
,,Ještě že tak.." Harry okomentoval její čin a když měl po ní uklizeno, dvířka klece jí zavřel a došel si opláchnout do koupelny ruce.

Poté se rozhodl jít si pustit televizi, ale dlouho se na ní dívat nehodlal, protože by ho z jejího nedokonalého zrnitého obrazu zase bolela hlava a oči. Jak se zdálo, tak i když si jí pustil, nedíval se na ni, ale na stěnu, kde visel kalendář. Usmál se. Zítra bude s Dracem.
Ta nedočkavost, která ho mučila hodinu co hodinu se zítra utne, ale hlavně aby Draco vůbec dorazil na místo, kde se měli sejít.
Navíc své volné nepracovní dopoledne může klidně prospat, což ho teď i přimělo k rozhodnutí, že půjde spát až kolem druhé ráno a povalil se na pohovku.
Televizor sotva vnímal, když přemýšlel jestli Dracovi zase nenapsat. Chtěl se ho znovu zeptat jestli sraz platí, ale nechtěl být dotěrný. Přece by mu Draco napsal sám, kdyby nemohl nebo se s ním nechtěl sejít.
Když už ho netrápila nedočkavost, tak to byl strach, že ho neuvidí. Zavrtěl nad sebou hlavou a konečně se věnoval naplno televizi, kde si zrovna herečka vyplakávala oči pro manžela, který ji opustil kvůli jiné, mladší ženské.