A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

6. kapitola

Hodiny na stěně ukazovaly půl sedmé večer a Harry se zrovna vracel z umývárny s mokrými vlasy a vůní podobné aloe vera, která provoněla celý pokoj.
,,Nebyl tu někdo?" Zajímal se.
,,Ne, kdo by tu měl být?"
,,Nevím, jen se ptám". Harry však chtěl vědět, zda se tu náhodou nestavil Malfoy.
,,Můžu si tě nakreslit, Harry?" Zeptala se tiše Elisabeth a přitom se lehce začervenala.
,,A proč prosimtě? Ale jinak klidně, jestli chceš". Harry si ulehl na lůžko a přikryl se peřinou.
,,Na památku a také mám chuť zase kreslit." Přiznala dívka a Harry se usmál a pokývl. Poté ji sledoval, jak si připravuje svůj sešit na kreslení a s ním i psací potřeby.
,,Doma mám takový skicák, kde mám nakreslené jenom tváře lidí, kteří v mém životě sehráli nějakou roli. Sice tě to asi nezajímá, ale měla jsem nějakou potřebu se o tom zmínit".
,,Ne, je to zajímavé a pěkné. Škoda, že ten skicák nemáš tady. Rád bych se do něj podíval."
,,Kdyby ses chtěl někdy sejít a občas poklábosit, tak ti ho klidně přinesu. Chci tím i naznačit, že bych se s tebou ráda přátelila i nadále, ale nevím, co ty na to". Elisabeth si načrtla tvar Harryho obličeje a místa, která se jí nezdála poupravila.
,,Proč ne, jsi fajn holka. Rád se s tebou setkám, když bude čas".
,,To se domluvíme. Zítra si vyměníme adresy". Špitla dívka jako by to říkala pouze sobě a ne Harrymu, jehož oči se teď snažila nakreslit, ale ty své u toho musela mhouřit, aby naň viděla lépe.
,,Jsem docela unavený a co ty?"
Elisabeth záporně zavrtěla hlavou, kterou poté pootočila ke dveřím na které kdosi zaťukal. Vzápětí vešel dovnitř Malfoy a Harry se musel široce usmát. Už si začínal myslet, že dnešní večer nedorazí.
,,Brej večír". Ušklíbla se Elisabeth a odložila svou kresbu. Bylo jí jasné, po těch návštěvách, že jde za Harrym a že zatáhne závěs, aby na ně neviděla. Což se i tak vzápětí stalo.

,,Měl jsem strach, že nedorazíš". Začal Harry a sledoval Draca, jak si promnul oko.
,,No, prosimtě.. ale možná bych nepřišel a radši si šel na chvíli lehnout. Jsem po dnešku úplně oddělaný".
,,Zdáš se mi právě dost unavený, ale tak to si sem chodit nemusel. Já bych to pochopil.. klidně se jdi prospat".
,,Stejně bych spal maximálně tak tři hodiny, než by byl další nával pacientů. To snad nikdy neskončí, už by se mohl ten počet nemocných umírnit". Draco si přisedl na Harryho lůžko.
,,Nebojíš se někdy, že bys něco od někoho chytl?"
,,Tak pokud se jedná o něco nakažlivého, platí určité předpisy, ale samozřejmě se to stát může, že tu určitou nemoc pochytíš. Já si s tím ale hlavu nijak nelámu".
,,Stejně tě obdivuji, já bych nemohl být lékouzelník. A navíc, já bych nevyléčil ani prst".
,,Já bych zase nemohl být bystrozor, takže.." Draco se zasmál a Harry poté přistoupil na důležitější téma, dle něj.
,,Prosimtě, budeme se někdy vídat? Nebo si psát? Já jen, že zítra odsud odcházím, což samozřejmě víš".
,,Napsat si můžeme a pokud se budeme chtít sejít, to záleží na čase.".
,,To já vím, ale třeba se ve skutečnosti se mnou nebudeš chtít vídat".
,,Kdyby ne, tak to prostě řeknu na rovinu". Draco ho tak ujistil, že schůzka určitě proběhne a poté si částečně lehl a zabořil hlavu do Harryho peřiny.
,,Ty jsi opravdu asi dost unavený". Harry zkřivil rty a bez rozmyšlení lékouzelníka pohladil po vlasech, který mu ruku odehnal jako mouchu.
,,Promiň".
Blondýn se k němu přetočil zády. ,,Nesnáším, když mi někdo šahá na vlasy, ale pokud chceš můžeš mi podrbat záda".
Harry se musel zasmát a opravdu se začal věnovat jeho zádům.
,,Nemám rád kočky". Náhle zmínil lékouzelník.
,,Co? Tak každý všechno rád nemá. Já zase nemusím papoušky. Jsou ukřičený a lezou mi na nervy".
,,Někteří tolik neřvou a jíš kapustičky?" Draco za otázkou zívl.
,,Ne, ale mám k tomu jeden takový příběh. Chceš ho slyšet?"
Blondýn pokývl a bystrozor začal vyprávět, přičemž nezapomněl Draca stále odrbávat.
,,Jelikož Ron.. jo, myslím Weasleyho, ví, že kapustičky nejím, tak před nějakou dobou, když jsme byli na návštěvě u Hermiony, mi přichystal nemilé překvapení.
Nabídl se Hermioně, že jí pomůže v kuchyni, což bylo nevídané a netušili jsme, že by uměl vařit, ale Hermiona neprotestovala a zatím, co si se mnou dávala čaj, Ron tedy vařil.
Po nějaké době se vrátil se dvěma tácky. Na jednom byly bílé čokoládové kuličky a na druhém hnědé s tím, že ty tmavé jsou pro mě.
Byl jsem zvědavý, jaké to bude. Hermiona okusila bílé. Řekla tehdy, že je to dobré, takže jsem se odhodlal ochutnat ty, co dal mně a jen, co jsem skousl, jsem poznal, že tam něco nehraje. Byla to kulička kapusty, obalená v čokoládě a já myslel, že se snad pozvracím. Za to Ron, ten umíral smíchy".
Dokončil své vyprávění a vyčkal na Dracovu reakci, která nepřicházela, tak se ozval znovu.
,,A co teda ty a kapusty, když ses ptal".
Bylo ticho, bystrozor se opřel o loket a nadhnul se nad blondýna, aby mu viděl do tváře. Vypadal, že usnul.
,,Draco". Šeptl a pohladil ho po vlasech, i když mu bylo řečeno, že to nemá rád, ale kdyby svůj spánek jen hrál, určitě by se ozval.
Prstem mu přejel jemně po tváři, na kterou by mu málem dal i  polibek, ale zastavil se a zavrtěl nad svou nerozvážností hlavou.

Vzápětí vstal z lůžka, které obešel, aby Dracovi naň položil nohy, které předtím nechal viset z lůžka ve vzduchu a následně ho přikryl přikrývkou.
,,Za tři hodiny tě vzbudím". Vydechl se smíchem. Chvíli se na blondýna ještě díval, než poodtáhl kus závěsu a přešel k Elisabeth, která si zaplétala cop.
,,Co je?" Divila se, že odchází od lékouzelníka.
,,Usnul," Špitl. ,,byl fakt unavený".
,,Ani se nedivím. Mají toho hodně.. takže tě můžu otravovat s tím, že tě můžu kreslit?".
,,Jo, klidně". Zasmál se Harry a Elisabeth si do ruky ihned vzala sešit. ,,O čem jste se mluvili než usnul?" Vyzvídala.
,,O ničem důležitým". Harry si však ve skutečnosti myslel opak, neboť jakákoli konverzace s Dracem mu přišla důležitá a velmi cenná.
Elisabeth se raději pustila do díla a soustředila se na bystrozorovi rysy  a Harry se naopak soustředil v mysli na 'film', kde je s Dracem na prvním rande, ale myškám, které mu hrabaly často v mozku se to očividně nelíbilo a přeply na vzpomínky z Bradavic. Vybavil si veškeré důležité i nedůležité věci, které tam zažil a řekl si, že by bylo vhodné Bradavice navštívit a podívat se jak moc se to tam změnilo a projít si místa, kde už neprošel pěkně dlouhou dobu.

◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇

Čauko wattpaďáci 👋
Dnes nebudu komentovat, jak se mi zdá tato kapitola děsná ( xD), ale pro změnu od vás něco potřebuji.

Poraďte mi prosím(nikoho nenutím 😂), zda mám u této povídky nechat stávající cover anebo ho změnit na tento: