A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

8. kapitola

Brýlatý bystrozor si dooblékl svůj oděv a nemocniční poházel na lůžko. Už byl připraven k odchodu z této budovy, i když měl ještě dost času do odpoledne.

Přešel k oknu na kterém se objevovaly cákance deště, který venku nejen zuřil, ale i bušil do venkovního parapetu okna.

,,Já nechci abys odešel". Kňourla Elisabeth a smutně na Harryho pohlédla.
,,Budeme si psát a potom se sejdeme, tak nesmutni".
Dívka přitakala a prohlédla si Potterovu adresu na papírku, kterou jí předal hned ráno, jen se probudili, stejně jako ona mu dala tu svou.

,,Asi tě nestihnu dokreslit. To mě také dost mrzí". Uchechtla se smutně Elisabeth.
,,Můžeš tu kresbu dokončit, až se sejdeme".
Dívka pokývla a přitom našpulila rty. Skutečně jí bylo na nic z toho, že Harry odejde. Našla si v něm kamaráda, kterých vlastně moc neměla, neboť z nějakého důvodu se s ní moc lidí bavit nechce. Připadala si jako kdyby je odpuzovala jen na první pohled a proto, když se s ní sám Harry chtěl začít bavit, byla nesmírně potěšená a do budoucna ho už nechtěla ztratit. Za ty dva dny si na něj navykla až příliš, což bylo na jednu stranu i špatně.

To Harry zase naopak přemýšlel nad Dracem. Tomu zase vadilo, že tak často blondýna vídat nebude a po večerech, kdy bude doma z postele sledovat strop, za ním nepřijde a nezasmějí se spolu tak jako zde.

Myslel si, že Dracovi je to možná jedno, že odejde. V Bradavicích spolu nevycházeli, a teď když se po dva dny spolu bavili, to není znamením toho, že by z toho mohl být Malfoy smutný nebo by mu mělo být líto, že už se nebudou zase tolik vídat, jako to bylo líto bystrozorovi. Ale ve skutečnosti si nad tím Draco hlavu lámal; vypisoval zprávu pro pacienta a u toho myslel na Harryho. Moc dobře věděl, že za pár hodin opustí nemocnici a cítil jakési prázdno, které si nedokázal vysvětlit.
Říkal si ale, že Potter je ten, s kterým se nikdy moc nemusel, že mu to má být úplně jedno a také ho nazval nepochopitelně idiotem, s kterým se bavil, nechápaje proč. A přesto, když svému pacientovi odevzdal zprávu, si usmyslel, že za Potterem ještě zajde než odsud zmizí.

Bystrozor dostával zrovna svůj poslední nemocniční oběd, filet z lososa s grapefruitovým kuskusem, do kterého se s chutí pustil, zatímco Elizabeth se ve svém jídle pouze přehrabovala vidličkou .
,,Něco ti řeknu,". Začala a Harry se s plnými ústy na ní zadíval.
,,už po několikáté jsem se přesvědčila, že jsou kluci lepšími kamarády, než holky. Jsou jiní.. věčně nepomlouvají, drží tajemství a nebaví se jen o oblečení a malování. Je s nimi větší zábava a moc nechápu, proč se říká mezi lidmi, že kluk a holka spolu nemohou být přáteli. Vždyť je to blbost". Po skončení svého monologu se konečně začala věnovat jídlu.
,,Hmm.. no, asi se to říká proto, že se většinou z toho nakonec vyklube stejně vztah".
,,Ale ne vždycky a o to jde, takže proč se to hází na jednu hromadu a říká se, že přímo nemohou být kluk a holka přáteli?! Připadá mi to absurdní".
,,Mně přijde tolik věcí absurdních, že je radši neřeším, jinak bych se musel zcvoknout".
Harry si nabral trochu kuskusu na vidličku a potom pokračoval otázkou.  ,,Jak ses k tomu teď dostala?"
,,Já jen tak přemýšlím.. třeba mě teď i napadá, proč by měli být homosexuálové nebo bisexuálové ponižováni".
Bystrozorovi náhle zaskočilo a rozkašlal se.
,,Harry? Jsi v pohodě?"
,,Jo.. jo, dobrý". Vykašlal slova s rudým obličejem.
,,A že jo? Proč by to tak mělo být?! Štve mě to. Hele, jsou na ulici dva kluci, vyznávají si lásku a nějaký idiot z dálky na ně hned zakřičí odporné slova. Například jak jsou nechutní, buzny a tak podobně, ale když je na ulici kluk s holkou, a i kdyby se u toho třeba svlíkali, tak jim nikdo nic neřekne. Jako proč?! Máš na to názor?"
Harry si otřel ústa do ubrousku a odložil talíř na stolek, a to i když ještě nedojedl.
,,Víš, Elisabeth, lidi prostě už jsou takový. Nechtějí vidět dvě osoby  stejného pohlaví, jak se líbají na ulici. Přijde jim to prostě zvrácené a nechutné. To už se asi nikdy nezmění, ale díky alespoň za ty, kteří homosexuály a bisexuály akceptují".
Elisabeth pokývala a zdálo se, že se hned na to zase nad něčím zadumala.

Bystrozor se po chvíli rozhodl odejít z pokoje, přičemž Elisabeth oznámil, že se za patnáct minut vrátí.
Možná to vypadalo, že si chce nemocnici ještě obejít než odejde, ale on chtěl najít Draca. Třeba ho zrovna uvidí, když bude ošetřovat, ale přesto se modlil aby měl na něj chvíli čas. Jen aby třeba nepůsobil otravně, že za ním leze až na ambulanci, ale tam by se snad neodhodlal vejít.

K jeho štěstí naň narazil zrovna, když vycházel ze dveří odpočinkové místnosti pro léčitele, kde si vypil kafe nad vyřizováním reversu pro jednoho z pacientů.
,,Draco". Vyhrkl tak, že se ho blondýn lekl a upustil klíčky ode dveří na zem, z které je vzápětí sebral.
,,Chceš mě zabít?"
,,Jo, chci si promluvit.. teda ne, ne jakože tě nechci zabít. To, jo, bylo omylem, řekl jsem to omylem".
Draco nad jeho vyjadřováním pozvedl obočí a vyzval ho, aby šel dovnitř místnosti.

,,Co chceš?! Nemám na tebe čas". Blondýn zabouchl dveře a poté se zahleděl na bystrozora, který si prohrábl svůj rozcuch.
,,Odcházím".
,,Aha, tak se měj". Draco otevřel dveře.
,,Co? Takhle jsem to nemyslel". Zasmál se Harry a sledoval Draca, jak dveře opět zavírá.
,,Chtěl jsem se ještě rozloučit než odejdu".
,,No, tak říkám, měj se".
Potter zafuněl a se svraštělým obočím se na lékouzelníka zadíval.
,,Ačkoli jsem ti jedno, tak ty mně ne a chci říct, že mi budeš chybět. Přesvědčil jsem se, že jsi-"
Draco mu v tu ránu skočil do řeči. ,,Že jsem úžasný. Dobrý, tak čau".
,,Draco! Já doufám, že se opravdu budeme scházet".
,,Sejdeme se v pekle, ještě něco?"
Harry nad Malfoyem zavrtěl hlavou a začínal si myslet, že nemá smysl se jakkoliv loučit, jelikož má zjevně blondýn špatnou náladu.
,,Že já sem lezl... nic, tak abych opravdu šel".
,,Ne, promiň, Harry, nerad se loučím.. s kýmkoli". Sdělil tiše blondýn a opřel se o zeď.
,,Chápu to, ale stejně.. budeš mi chybět".
,,To ti tak budu věřit". Odfrkl Draco.
,,Myslím to vážně, za ty dva dny sis mě dokázal získat a začalo mi na tobě hodně záležet, že to snad ani není možné". Přiznával Harry, přičemž se Draco potutelně usmíval.
,,Mohl bych tě na rozloučení obejmout?" Zeptal se bystrozor opatrně a blondýn působil tak, jako by se o tom rozmýšlel.
,,No?"
,,Co z toho budu mít?"
,,Objetí je jedna z nejkrásnějších věcí, co můžeš s někým sdílet". Pousmál se Harry a přiblížil se k lékouzelníkovi, aby ho objal, i když mu to nepovolil, ale přesto se jím nakonec objímat nechal, po dobu nejméně dvou minut.
,,Děkuju". Zašeptl bystrozor a zahleděl se do přimhouřených šedých očí a z nějakého důvodu se Harry neovládl a prostě si ukradl dlouhý polibek, nad nímž blondýn vytřeštil oči a nic lepšího ho v tu chvíli nenapadlo, než Pottera kousnout do rtu, čímž docílil toho, že se rychle odtáhl a přejel si prsty přes rty, aby se ujistil, zda mu náhodou neteče krev a poté se uchechtl.
,,Tys mě kousl!"
Draco po jeho osobě zatikal očima a vzápětí mu vrazil do všeho facku.
,,Prasáku!"
S tímto oslovením ho nechal samotného v místnosti ze které na to vystřelil jako blesk a Harry se skloněnou hlavou si hned na to začal vyčítat, co bez rozmyšlení udělal, jakou chybu uskutečnil a že tak o Draca určitě přišel.

Zanedlouho se z léčitelské místnosti odebral a to už jen proto, že by tam sám neměl, co dělat a šouravým krokem se vydal zpátky na pokoj a přitom si div netrhal vlasy a nekřičel na sebe nadávky nahlas, ale stejně jako u políbení Draca se neovládl a kopl do zdi. ,,Ty jsi takovej idiot! Proč nepřemýšlíš! Je ti třicet a chováš se jako nevycválanej puberťák!"

Nakonec skončil opřený zády o zeď a složil si obličej do dlaní. Zaposlouchal se do rozčíleného hlasu v hlavě.
To jsi to opravdu musel udělat?! Musel? Kde je sebeovládání?! Gratuluj si, takhle o něj přijít.. hlupáku!