A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

23. kapitola

Bylo jedenáct dopoledne, když se Harry probudil ve své posteli, na které mu scházela peřina, jež se povalovala na zemi, ale to očividně Harrymu nevadilo a dalších dvacet minut poté nehodlal vůbec vstát.
Ke spánku se skutečně odebral až o druhé ráno, jak si včera určil; přesněji ale ve dvě ráno a pět minut, a jasně věděl dopředu, že se mu nebude chtít vstávat, ale nemohl se přeci jenom válet moc dlouho. Musel si udělat oběd, trochu pouklidit, obléknout se a především jít za Dracem.

A tehdy když se z postele konečně škrábal, rozpomněl se na sen, jenž se mu zdál.
Na rameni měl v onom snu ošklivou velikou modřinu a po nějaké době se mu celá ruka zbarvila do ruda. Jeho kůže byla podlitá krví a trápil se bolestí.
Z lékařského hlediska nevěděl, zda je něco takového vůbec možné a pokud by to chtěl vědět, mohl by se zeptat Draca.

Bystrozor, už stojící na nohou, se protáhl a zazíval. ,,Půl dvanácté". Hleděl na hodiny nejméně pět minut a znovu si zívl a poté se konečně rozhodl odebrat se do koupelny, kde způsobem jako ve zpomaleném filmu, omýval svůj obličej, jenž si poté osušil ručníkem.

Jen co konečně dokončil ranní hygienu a dooblékl se, zakotvil v kuchyni, kde nejen, že si dělal něco malého k snědku, ale dal péct kuře a brambory a jelikož byl zvyklý dát si kávu po vyspání, udělal i ji a poté se nad šálkem oné voňavé kávy nechal unášet představami, jak prožije svůj den s Malfoyem, ale samosebou si uvědomoval, že to nebude probíhat tak, jak si představoval a zavrhl hned začátek dané představy, že by Draco přišel, objal ho a na přivítanou mu dal polibek; odmítal, že by se to stalo skutečností a ke všemu si vzpomněl, že kuře nijak nedochutil, žadným kořením ani bylinou a navíc neosolil ani brambory. Nechápal, jak mohl na něco takového zapomenout.
Zdálo se, že se v jeho kuchyni odehraje přímo chaotické divadelní představení.

***

Pozlacené hodinky Draca Malfoye, se stejně tak vypadajícími ručičkami ukazovaly dvě hodiny odpoledne a tři minuty.
Blondýn se na čas pousmál a pohled zaměřil na brýlatého bystrozora, od něhož byl sotva pět kroků.
,,Téměř přesně". Zvolal naň.
Harry si zkontroloval vlastní hodinky.
,,No, pět minut zpoždění!"
,,Jen tři minuty".
,,Pět".
Jen co se sešli, už se začali dohadovat, ale jak lze vidět nešlo o nic vážného a oba se k tomu usmívali.
,,Sluší ti to.. ale tobě to sluší pokaždé". Lichotil Harry, Dracovi, který se zahleděl do výlohy kavárny, jejíž vchod byl přímo naproti nim.
,,Zajdeme tam? Jo a díky, ty zase vypadáš hrozně, ale nic si z toho nedělej. Každý nemá dobrý vkus".
Malfoy svým výrazem, chtěl vyjádřit soucit za kterým skrýval ironii svých slov a nutkání ke smíchu.
,,Co?!"
,,Sranda".
Harry obrátil oči vsloup a raději s Dracem rovnou vešel do kavárny, kde spolu už jednou byli a navíc si i vybrali stejný stůl u něhož seděli, ale než ho obsadili i tentokrát, nejdříve si objednali jednu kávu a kapučíno.

,,Tak povídej, jak se máš, co je nového.." Harry vyzval lékouzelníka, jenž si přeložil svůj lehký tmavě modrý kabát přes opěradlo židle a na to ho Harry napodobil.
,,No, myslím, že může být vždycky lépe."
,,Co ta věc? Ten tvor?"
,,Pořád se u nás objevuje a už to viděl i otec. Alespoň mi teď věří."
,,Nepřemýšlel jsi o tom, jak se ho zbavit?"
,,Otce?"
,,Ne, toho tvora." Harry se zasmál a než se opět rozmluvil, nechal servírku položit na stůl jejich objednávku v bílých šalcích.
,,Musí se s tím něco dělat".
,,A co? Řekni mi co, když na něj žádná kouzla nezabírají".
Bystrozor sám netušil, ale byl si jistý, že existuje něco, co ho dokáže zníčit nebo alespoň vypudit napořád z Dracova života.

Nastalo dlouhé ticho a to je to, co Harry pokládal za noční můru, která se mohla stát, při jejich setkání.
Měl toho ale na jazyku moc, jenže se mu zdálo, že Draco nemá moc náladu, ale zdát se mu to může, pravda zase může být jiná.