A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

12. kapitola

Harry si na stole vypisoval na kousek pergamenu nákup při světle svícnu a jak tak přemýšlel, co mu doma chybí nebo dochází, vybavoval se mu mezi to obraz Draca.
Nemohl naň přestat myslet a tak rušil, nechtěně, jeho dumání nad nákupem.

Brzy po vypsání všeho, co potřebuje, si promnul oči, padala naň únava a když pohlédl na svou postel, měl dojem, že ho k sobě láká jako siréna záhadným zpěvem, který není ani tak slyšet jako cítit.

,,U Merlinových vousů". Vydechl nahlas, když si vzpomněl, že brzy vstává kvůli práci, takže postel ukojí svou touhu po tělu, které by na sobě celou noc mohla mít a v ranních hodinách přemlouvat, aby z ní nevstával, ale to zase prohrává, protože by si Harry nedovolil, nevstat a nejít do práce a nebo se jen zpozdit; za to Draco, ten si klidně přispal a dorazil do práce později, ale narozdíl od Harryho má zítra volno, což je k závidění hodné, avšak bystrozor se těšil na své nejlepší kamarády a dobré přátelé, jenž si našel mezi svými kolegy, ale trápila ho přeci jen jedna věc.
Někdo z nich, ten co se ho posnažil otrávit, naň bude upírat zrak, v mysli se mu sprostě smát a on nebude ani tušit.
Přál si najít viníka a proklepnout jej, proč se ho pokusil zbavit. Jaký měl důvod a zda mu to stojí i za to, že kdyby se mu to přeci jen povedlo, ho otravou zabít, jít za mříže?

Vlastně si v mysli vybavoval scénáře, jak by to probíhalo, ale krutě si jako viníka představoval svého kolegu, spolupracovníka v kanceláři, Geralda Sallona, který by to dozajista neudělal a to už jen pro to, že v daný den nebyl ani v práci.

Pohádku o dopadení jedového kriminálníka rozehnal, jako kouř, co mu tak rád foukal Draco do obličeje, vstal od psacího stolu a zamířil do koupelny, kde si vyčistil svůj chrup a kdyby byl někdo hodně všímavý nebo měl touhu mu přepočítat zuby, zjistil by, že mu jeden chybí, ale byla to stolička, ta nejposlednější.

Koupelna sama o sobě byla ještě zapařená z doby, kdy se Harry byl vykoupat, takže, aby se na sebe mohl kouknout, musel rukou otřít zapocené zrcadlo a díky tomu, tak zjistil, že má na čele černou skvrnu od tuše, jíž si po vyčištění zubů otřel a vydal se rovnou k posteli. Než do ní ulehl odebral se ještě sfouknout svícen, čímž způsobil, že se v pokoji rozhostila naprostá tma a byl rád, že zpětně došel k posteli bez jakéhokoli úrazu.

Zachumlal se do námořnicky modré silné peřiny a zavrtal si hlavu do stejně barevného polštáře, když v tom mu cosi narazilo do okna, nebo spíš zaťuklo na okno, na které Harry ihned upřel zrak, jímž se střetnul se sovým.
Daný opeřenec tiskl v zobáčku dopis a bystrozora ihned napadlo, že mu píše Draco, ale aby se náhodou nepletl.

Vyhrabal se tedy znova z peřin, otevřel okno a dopis si převzal. Sovu pustil dovnitř a ta se usídlila na stole, kde se kolíbala při své chůzi sem a tam, jakoby byla nedočkavá.

Bystrozor opatrně roztrhl obálku a dopis z ní na to rozložil a první čeho si všiml bylo úhledné písmo a než začal řádky číst od začátku, pohlédl na konec, kde stálo jméno Lucius Malfoy. Harry se musel poušklíbnout.
,,No, tak tohle bude ještě zábava".

Nebudu psát drahý ani milý Pane Pottere, s tím nepočítej a nepočítej ani s tím, že se budeš snažit vtírat do naší rodiny, to teda rozhodně trpět nebudu.
Nevím, čím jsi mého syna po všech těch letech tolik zaujal, ale nepřeji si, abyste se nadále stýkali. Kazí to pověst a pokud sis myslel, že když jsi nás zbavil Temného pána, že teď budeme přáteli, jsi na velkém omylu.

Chceš se dělat v našem světle lepším? Chceš naše peníze? Nebo o co ti jde?! Ať je to, co je to, nepokoušej se dále navazovat kontakt s kýmkoli z mé rodiny, jinak si mě nepřej.

Draca možná ošálíš snadno a rychle, když je tak přihlouplý, ale mě ne, takže si rozmysli další svoje kroky, abys nemusel litovat.

Bystrozor nad dopisem zavrtěl hlavou a bez dlouhého promýšlení, ihned usedl ke stolu, vzal si pergamen a tuš s brkem a rozhodl se odepsat, přičemž sovu vyhnal ze stolu, takže přelétla na koberec, kde si zobákem začala načechrávat křídlo.

V pokoji se tedy na pár minut ozývalo jen škrábání brka a tikot hodin, který se zjevně nelíbil sově, jež na ně upírala zrak a přitom se otřásala a byla tedy ráda, když jí Harry předal do zobáku dopis, který si ale nejdříve ke kontrole přečetl nahlas.

,,Pane Malfoyi, dovoluji si odpovědět na váš dopis.
S dovolením si nepřeji, abyste mi tykal, to je jedna věc. Ta druhá, vyhrožování vám vždycky šlo, další věc, je, že Draco není přihlouplý a je hrozné, že takhle nazýváte svého syna, který je mimochodem dospělý a může se rozhodovat sám za sebe, takže pokud se se mnou chce přátelit, vám do toho nic není.

Dále, rozhodně nestojím o vaše peníze a že bych se chtěl ukazovat lepším ve vašem světle? To nemyslíte vážně, že ne?
Ve Vašem světle se mohu ukázat leda tak horším.

Má úcta, Harry Potter".

Byl poměrně spokojený s tím, co napsal, ale bylo mu jasné, že vzniká válečné období mezi ním a otcem Draca, ale ve skutečnosti ho to ani nijak zvlášť netížilo a dokonce s úsměvem na rtech, sovu vypustil do tmy zahalující svět a poté se vrátil do svých peřin a konečně se mohl odebrat ku spánku.

                         

                             ****

Můra prolétávala halou Malfoy Manor a její tělo náhle narazilo do zrcadla, když si myslela, že jí letí naproti jiná můra a vzájemně spolu očíhnou celé sídlo a budou zároveň štvát jeho obyvatelstvo, ale smůla. Dopadla na zem a zacukala nožkou a aby toho nebylo málo, odkopl jí o kus dál nevědomky Draco, jenž se coural po Manoru s knížkou v ruce.
Nebyla to vlastně kniha obsahující příběh, ale léčitelé v jejích stránkách popisovali, co zvláštního se jim přihodilo na pracovištích.
Nebyl to ovšem žádný bestseller a onu knihu si koupil na blešáku u stánku s jinými knihami, co nebyly až tolik slavné. Z příhod jiných léčitelů ho vytrhl jeho otec, který si připochodoval do haly s odfrknutím a dopisem v ruce.
,,No, to snad není pravda".

,,Co je?" Zajímal se Draco.
,,Nic, co tu děláš? Jdi spát".
,,Promiň? Jsem dospělý, sám se rozhodnu, kdy půjdu spát".
Lékouzelník nad otcem zavrtěl hlavou a raději se zase všímal knihy a zároveň cesty do kuchyně v níž si pak připravil džus a přitom pozoroval zde přítomnou matku se skřítkem, jehož učila dětskou hru 'Šly tři opice' a kdyby to viděl Lucius, určitě by se ihned naštval a Narcissu hnal do ložnice a skřítka zbušil svou oblíbenou černou holí se stříbrnou hadí hlavou.

Blondýn se musel usmát, když sledoval, jak se tomu skřítek směje, ale zároveň, když se zadíval na matku, mu přišlo smutné, že je vlastně šťastnější se skřítkem, než s vlastním manželem, který se zrovna šel vykoupat a přitom nadával do vzduchu na dopis, který mu sova přinesla od Harryho Pottera.

◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆

AHOJ VŠEM! :)
Dnešní kapitola dozajista nezáživná a asi dost krátká, ale snad byla dobrá i přesto.
Snaha byla. xD
Pokračování bude zase více akčnější. 😃✨