A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

15. kapitola

Když Harry došel domů s úsměvem na rtech a spokojený dnešním dnem, překvapilo ho, jen co vkročil do pokoje, že na něj čeká sova za oknem s dopisem v zobáku.
Ihned jí bez váhání otevřel.

,,Jak tu dlouho čekáš?! Snad ne moc dlouho".
Mluvil k ní, pohladil jí po křídlu a s dopisem, jenž si od ní převzal, se posadil na židli ke stolku.

Konečně se mu Draco ozval. Ano, Malfoy se odhodlal psaní poslat.

Bystrozor si vzal čistý pergamen a místo, aby se šel převléct, vykoupat nebo navečeřet, se raději pustil do psaní pro Malfoye.

Draco, jsem opravdu rád, že jsi mi napsal a než ti dám odpověď na úterní sraz, musím tě požádat abys sově, cos sem poslal dal něco za odměnu. Bůhví, jak dlouho tu chudák tvrdla za oknem.

Takže ano, platí to. Šlo by to kolem jedné? A kde by ses chtěl sejít? Co takhle před tou kavárnou, kde jsme byli minule? Nemusíme tam hned jít, když se ti chtít nebude, ale jde jen o místo srazu. Ať se nikde nemineme nebo tak něco.
Chybíš mi... nevidím tě teď vůbec a chybíš mi, přiznávám se.

Tak mi co nejdříve zase napiš, budu se těšit. Zatím, Harry.

Své slova si přečetl na kusu pergamenu ještě třikrát, nezdály se mu, mohl to napsat lépe, ale i tak pergamen složil a zasunul ho do obálky s kterou pak vyslal sovu zpět k Dracovi. Chvíli po tom, co za ní zavřel okno, hleděl do tmy, která opět pohltila svět na několik hodin.
Vlastně ho nezajímaly hvězdy na nebi, světla v ulici nebo stíny lidí. Myslí byl úplně někde jinde a to samozřejmě, že u blonďatého aristokrata.

No, netrvalo ani deset minut, kdy se odtrhl od onoho okna a šel se konečně umýt, najíst a k tomu ještě vyplnit několik lejster z práce k případu dvou mužů, slepice a psa. Sallon na to už neměl nervy a dodatek dal dokončit Harrymu, který se tomu musel stále smát, hlavně po tom, co mu Sallon vylíčil, jak to tedy nakonec všechno bylo.

Wolbern, ten který udal druhého muže, tedy Trappa, že mu zabil psa, ponese následky nakonec sám. Nijak hrozné, to ne. Bude se minimálně užírat tím, jak falešně Trappa obvinil  a k tomu akorát ještě bude muset zaplatit za jednání, které započal s bystrozory.
Tak to prostě je, každé prošetřování se musí platit, i když to je hloupé. Proč má člověk platit za to, že chce pomoct nebo vyřešit strašlivou událost se strážcemi zákona a lovci černokněžníků?!

Wolbernův pes zemřel přesně tak, jak bylo zmíněno.
Když vytrhl Trappovi u jeho domu hůlku, jako by myslel, že je to klacek, rozkousl ji a kouzelné jiskry společně s dýmem -jako by hůlka vydechla naposledy-, psa omámila a on ji pak nechtěně spolkl. Částmi hůlky se bohužel zadusil.
Dosud však Harry, který se tím nesmírně bavil, nechápal, jakou roli v tom hraje slepice.
O ní už se více ani jeden z mužů nezmínil.

Poté, co Harry zprávu dovyplnil, pouklidil stůl a odebral se vyčistit si chrup a nakonec zakotvil v posteli.
Málem si zapomněl nařídit budík, takže velmi neochotně se natáhl k nočnímu stolku, aby jej nařídil.

Chvíli na to sledoval strop na kterém si očima jako promítačkou přehrával události dne a nejen dnešního, ale i předchozích až do doby, kdy se mu začaly zavírat oči a v následujícím polospánku, se mu zdálo, že slyší jakési rány a dokonce zvonek, který ho ihned 'vyhodil' z postele.

Svým poloběžeckým tempem pospíchal ke dveřím. Nešlo zapřít jeho rozhořčení.
Má jen pár hodin na vyspání a ještě ho bude budit nějaký šílenec, co zvonil na zvonek nejméně desetkrát za šest sekund.

,,Jakej exot?!" Zvolal a trhnutím otevřel vchodové dveře a vzápětí se na něj vrhl nečekaně samotný lékouzelník Malfoy.

,,Dra- Draco?! Co tu děláš?!" Harry třeštil oči a chytl Draca za ruce, které ho pevně svíraly.
Bystrozorovi se zdál poněkud vystresovaný, více než rozhozený a jeho rychlý dech se dal přirovnat k člověku, co právě překonal maraton.

,,Draco?!"
,,Sledovali mě, sledovali mě... říkali mi něco!" Křičel blondýn a celý se zachvěl.
Hned nato Harryho pustil a dveře od jeho domku zabouchl.
,,Nesmí mě najít, máš zatažené závěsy? Bojí se světla!"
Lékouzelník rozsvítil na chodbě lustr a Harry byl jeho chováním opravdu zmaten. Nevěděl absolutně co vlastně říct.

,,Draco, co se děje? Co tady-"
,,Pššt, uslyší nás".
Malfoy se kolem nich neustále rozhlížel.
,,Kdo?"
,,Jsou pryč, utekli před světlem". Malfoy pokyvoval hlavou a zdálo se, že se začínal pomalu uklidňovat.

,,U Merlina, já... nerozumím tomu". Harry svraštil obočí a stále nechápavě lékouzelníka pozoroval. Přišel mu doslova jako by se Draco zbláznil.

,,Někdo tě sledoval?"
Odpovědi se mu nedostalo. Draco teď sklonil hlavu, ztěžka polkl a zanedlouho se na Harryho podíval skleněnýma očima.

,,Omlouvám se, já sem neměl chodit. Promiň. Nevím, co mě to popadlo".
,,Ale ne, to ne, to je dobrý". Harry se naň pokusil usmát a opatrně ho objal.
,,Až se úplně uklidníš, řekneš mi, co se stalo, jo?"
Odpověd mu zase nepřišla, ale za to se ozvalo znovu to, co už Draco říkal, avšak tentokrát to sdělil tišeji a dokonce klidně.
,,Oni mě sledují".

◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇

Ahoj, wattpaďáci, omlouvám se za menší zpoždění zveřejnění další kapitoly.
Bohužel jsem měla minimum času na další část. Ještě jednou se omlouvám i také za to, že je ta dnešní, patnáctá, poněkud dosti krátká. Příště zase vynahradím. XD :)