A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

5. kapitola

,,Tak to se mnou vypadá dobře," Usmála se Elisabeth naducávající si polštář na lůžku. ,,jsem za to ráda. Nemůžu se dočkat až budu doma".
,,Tak vidíš, já jdu domů už zítra". Harry za slovy mlaskl, neboť cucal bonbón, který dostal od oné spolupacientky.
,,Ach jo, bude mi tu samotné smutno. Jsi fajn, škoda, že tu nejsi déle. Teda jsem samozřejmě ráda, že jsi zdravý, ale.. no, snad chápeš, jak to myslím".
,,Je mi to jasné". Zasmál se bystrozor a usídlil se u okna, aby se podíval ven. ,,Pořád máš mít klid na lůžku?"
,,Proč?"
,,Chtěl jsem se dneska projít do zahrady, tak jestli bys nešla také".
,,Ráda půjdu. Vzduch mi po té době prospěje,". Elisabeth se usmála a hned na to ulehla do peřin. ,,dnes prý k obědu je ryba. To si nepochutnám."
Dívka chvíli čekala na reakci, ale když nepřicházela, ozvala se znovu. ,,Ty ryby jíš?"
,,Ale jo nebo alespoň jak které, a docela mě rozbolela hlava".
,,Ze mě?"
,,Z tebe ne," Uchechtl se Harry a promnul si oči. ,,To mě snad zachvíli přejde".
,,Tak si také lehni"
Bystrozor pokývl, ale než slova stačil splnit, ozvalo se zaťukání na dveře a vzápětí do pokoje vtrhl se zrzavou kšticí muž, jehož Harry moc dobře znal.
,,Rone! Co tady děláš?"
,,Rád tě vidím, by ti neuškodilo říci," Obejmul jej s těmi slovy. ,,jak ti je, kámo?"
,,Dobře, zítra už mě pustí".
,,Paráda". Ron stiskl Harryho v objetí pevněji, dokud nezaregistroval pohled Elisabeth, jež si zrzka obhlížela.
,,Ehm, ta je tu s tebou?" S otázkou ho pustil a tmavovlásek přikývl. ,,Je to milá holka". Špitl.

,,V práci je to bez tebe na nic. Chybíš mi tam, ale ta zpráva, že tě zítra pustí mě opravdu těší. Hermiona se tě taky nemůže dočkat a taky jsem jí řekl, že tě ošetřoval Malfoy. Div, že tě nepřiotrávil ještě víc".
,,Hele Rone, mírni se. Draco se změnil nebo alespoň částečně".
,,Jako vážně? Malfoy? Tak to asi těžko. Ten se nezmění nikdy. Je to podvraťák od narození".
,,Rone!" Zavrčel Harry a byl by se lékouzelníka zastal dalšími slovy, ale raději mlčel. Nechtěl se s Ronem dohadovat další hodinu o tom, zda se Draco změnil nebo ne. A onen zmiňovaný blonďák mezitím vykonával své pracovní povinnosti. Momentálně zbavoval jistého muže zapíchnutých bodlin na těle a že jich měl tedy požehnaně. Strávil nad jejich vytaháváním stejně dlouhou dobu, jakou si Harry povídal o různých věcech s Ronem. Do konverzace dokonce zapojili i Elisabeth, která se nezdráhala a se zrzkem se s radostí seznámila.

Debatování vydrželo až i do samotného oběda, kdy sestra přinesla dva velké talíře s rybou, brambory a zeleninou. Část Harryho porce snědl Ron, a né že by to Potterovi nějak vadilo. Zalitoval až toho, když mu zrzek vypil ze sklenky šťávu z ovocné dužiny, kterou k obědu dostali navíc.
,,Vy tu teda žijete.. takhle dobrý jídlo bych v nemocnici nečekal,". Ron si pomlaskával ještě chvíli po tom, co dojedl. ,,Za chvíli budu muset zase jít. Musím ještě do práce. Byl jsem domluvený, že do poledne tam nebudu, jelikož si musím něco zařídit. Jo, trochu jsem lhal, ale asi by těžko kývli na to, kdybych řekl, že se jdu za tebou podívat do nemocnice".
,,Jasně, to chápu". Pokývl Harry a dodal. ,,Až odejdeš, tak si asi na chvíli lehnu a potom půjdeme s Elisabeth do zahrady na procházku".
Zmíněná dívka horlivě přitakala a nejraději by vyrazila hned, ale podvolila se bez prupovídek bystrozorovi, jenž se začal s Ronem zrovna loučit.
,,Tak jo, tak brzy se uvidíme, zatím se měj". Zrzek ho objal stejně pevně, jako ho objímal na přivítanou a poté ho ještě poplácal po rameni. ,,Jasně, ahoj". Harry se na Rona, který mávl Elisabeth, usmál a pozoroval ho, jak odchází z pokoje, do doby než za sebou zavřel dveře.
,,Máš skvělého kamaráda". Přiznala dívčina, jež si stáhla černé vlasy do gumičky, kterou si vzala z šuplíku ve stolku.
,,To on je". Harry ulehl na lůžko a  sundal si brýle. Odložil je na stolek vedle odloženého talíře od oběda. Zachumlal se hned poté do přikrývky a zavřel oči.
,,Kdybys usnul, za jak dlouho tě mám vzbudit?" Optala se Elisabeth, beroucí si do ruky sešit na kreslení z šuplete. Rozhodla se dokreslit svou kresbu sovy, Sýce rousného.
,,Já nevím.. třeba za hodinu". Odvětil ji tiše Harry.
Elisabeth zkontrolovala čas na nástěnných hodinách, přičetla si šedesát minut, aby věděla přesně, kdy ho probudit a poté se zabrala do své kresby.
Za patnáct minut, co sově pečlivě kreslila křídlo a zdravotní sestra si přišla pro talíře, Harry doopravdy usnul.