A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

25. kapitola

Napětí, ticho, špatné pocity z dohadu mezi Dracem a Harrym byly dávno pryč a zase se vesele bavili o všem, co brali za vhodné přibrat do konverzace.

Zrovna se nacházeli v zahradách Malfoy Manoru, a to jen proto, že Draco si Harryho opět dovolil pozvat k sobě, nehledě na to, že Malfoyův otec bude zřejmě opět rozzuřený. To lékouzelníkovi bylo jedno, ale Harry, ten z toho neměl dopředu úplně nejlepší pocity, i když se momentálně popadal smíchy za břicho, jelikož Draco zakopnul o kámen a zalétl do keře.
,,Nesměj se!" Prskl blondýn a přitom se smál sám a vyběhl proti Harrymu, jako býk proti rudé vlajce a strhl ho k zemi, kde bystrozor zasykl bolestí, když dopadl na kámen a přitom se hýkavě smál.
A mezitím co Draco lapal po dechu ze smíchu, kvůli kterému ho až bolely tváře, se zapřel o Harryho hruď a poté se nemotorně postavil.
Působil přiopile a to i když žádný alkohol nepil.

,,Asi jsme se zbláznili". Vyhrkl lékouzelník a v onu chvíli si opravdu nepřipadal normální. Už mu dokonce připadali vtipné i bežné věci, jež obyčejně nerozesmějí.
,,Teď budu špinavý". Bystrozor se zvedl ze země a očistil se od prachu, jež se mu přidzrle nakladl na oblečení.
,,To už seš, takže nevadí. Špína Potter". Zvážněl blondýn, ale ve své hlavě se hlasitě smál.
,,Hmmm, Princ Malfoy, namyšlenec první kategorie, dostavá ocenění za svoje trapné vtipy, jimiž uráží mě, Harryho Pottera".
Pronášel slavnostně bystrozor a utrhl ohebnou větev obsypanou listy z keře a ovinul jí částečně Dracovi kolem krku.
,,Tohle je to ocenění?!" Odfrkl blondýn a nečekaně se Harrymu přitiskl rty na ty jeho, a když se odtrhl Harry stál ještě chvíli se zavřenýma očima a pousmíval se.
,,Jsi unášen představou o mně, jak spolu ležíme v objetí v posteli a všude se hladíme". Obcházel jej Draco a větvičkou ho pošimral na krku.
,,Pitomče". Zasmál se Harry a otevřel oči.

,,Kolik?"
,,Co kolik?"
,,Řekni číslo". Vybízel bystrozora Malfoy.
,,Proč? No, to je jedno... tři".
,,Máš tři sekundy na to mě jedním slovem popsat.. jedna, dvě, tř-".
,,Úžasný".
,,Kecáš, zase kecáš". Draco se uchechtl a rozešel se přímo k sídlu.
,,No jasně, já přeci kecám na každém rohu, že jo". Tmavovlásek jej pomalu následoval. A když byli kousek od dveří Manoru, rozeběhl se a pokusil se Dracovi skočit na záda, ale to mu opravdu nevyšlo a měli co dělat, aby se zase nepovalili na zem, a stejně narazili do dveří, jako společnost o dvou nevycválaných koní a ještě aby toho nebylo málo, zrovna ony dveře otevřel samotný Lucius a oba mladí dospělí se vřítili dovnitř.
Harry zakopl o práh a dopadl na Dracova otce. Vlastně mu posloužil jako zátaras, jinak by měl opět šanci setkat se se zemí tváří v tvář.
,,U Merlina.. moc se omlouvám". Pohlédl s úsměvem na rtech do očí Luciuse, jenž měl pozvedlé obočí.
,,Co to má znamenat?!"
,,Pozval jsem ho, tak si nech veškeré poznámky pro sebe". Draco polomrkl na svého otce, který od sebe odstrčil Harryho a narovnal si na sobě plášť.
,,Chováte se jako pětiletý děcka".
,,A?" Smál se Draco, což jeho otce donutilo se naň zamračit.
,,Harry, pojď." Lékouzelník zval tmavovláska dovnitř a ten opatrně obešel Luciuse, jenž poté za ním zabouchl dveře.

,,Narcissa šla za nějakou svou přítelkyní". Sdělil z ničeho nic starší z Malfoyů a zapřel se o svou hůl.
,,A to by měla být pořád doma nebo co?!" Okomentoval jeho slova Draco, věšící si na věšák svůj kabát, což Harry ihned napodobil a na to se i společně vyzuli.

,,Chceš něco k pití?" Optal se poté Lucius Harryho, což dozajista oba mladé muže překvapilo.
,,Co? Teda ne, děkuji". Odvětil mu bystrozor a přešel blíž k Dracovi, jenž mu pak ovinul ruku kolem krku a táhnul ho tak tím dolů; a bystrozor se jeho ruky snažil zbavit. Znovu se rozesmáli a Draco o to víc, když se jej tmavovlásek do toho pokusil lochtat.
Lucius, jenž to sledoval se pousmál, ale jak se zdálo, když si svůj úsměv uvědomil, ihned nasadil kamennou tvář a rozešel se do salonku.