A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

4. kapitola

Ráno Harryho probudila zdravotní sestra, jež donesla na pokoj snídani, jak pro něj, tak i pro Elisabeth, která ihned po jejím odchodu se svým tácem s prvním jídlem dne přešla k Harrymu na lůžko, kde společně posnídali, a nezapomněli k tomu ani konverzovat.
Né jen, že se vzájemně poznávali, ale vyprávěli si i vtipy, díky kterým se v pokoji ozýval hlasitý smích, jenž nakonec utnul lékouzelník, který si Elisabeth odvedl kvůli kontrole zdravotního stavu a krevních testů a zatímco dívčina byla pryč, se Harry rozhodl protáhnout tělo, což mu jen prospěje od toho celodenního ležení.

Během cviků přemýšlel nad Malfoyem, co asi teď přesně dělá a jako nejpravděpodobnější a logická činnost, co mohl provozovat, ho napadlo, že se stará o nějakého pacienta. Také doufal, že se za ním zase zastaví. Přiznal si, že se naň těší a tato skutečnost ho sice mohla samotného překvapit nebo znepokojit, ale ne, akorát se usmíval od ucha k uchu a přitom dělal dřepy, dokud ho nevyrušila sestra, která si přišla pro tácy se zbytky od snídaně a za tu chvíli, co je sklízela, Harryho napadla otázka. ,,Myslíte, že bych se mohl jít projít ven? Do zahrad nemocnice? Já jen, že jsem z okna viděl kolikrát pacienty na procházce."
,,No, dle vašeho zdravotního stavu, jenž vám to dovoluje, se samozřejmě můžete jít projít".
,,Skvělé, takže alespoň budu mít co dělat o odpoledne".
Sestra se na bystrozora usmála a hned na to z místnosti zmizela i s tácy, což znamenalo, že Harry opět osiřel.

Znovu se mu začít cvičit nechtělo, přešla ho na to chuť a raději se usmyslel, že se půjde podívat do chodeb. Z věšáku u dveří si vypůjčil modrý župan se znakem nemocnice a hned poté, co se do něj oblékl, odešel z pokoje do nazelenalé chodby, jíž osvěcovalo nejen denní světlo proudící skrze okna, ale i malé světelné koule poletující podél stropu.

Na chodbě byl menší ruch, než by bystrozor očekával a krom několika doktorů, potkal jen pár pacientů.
Nehodlal však zůstat jen na oddělení na kterém se nacházel, takže se rozhodl pro průzkum ostatních pater.

Musel uznat, že ačkoli nemocnice není zrovna příjemné prostředí, tady to na člověka příjemně působilo. Budova byla velmi pěkně zařízená a na dobu působila opravdu moderně. Dokonce zde objevil i knihovnu, do níž se rozhodl podívat.
Nikdy nebyl zrovna zapáleným čtenářem, ale přesto ho zajímalo jestli nenarazí na knihu, která by ho skutečně zaujala a nalákala ho, aby si přečetl její stránky.

Když procházel mezi regály, zaujal ho skřítek, který do nich uklízel štos knih a aby dosáhl až ke čtvrté polici, musel si vyšlapat přistavené schůdky.
,,Ukliď to, kůže líná". Zvolal muž v lehkém županu s popálenou půlkou obličeje a po onom skřítkovi hodil silnou knihu, která se od tvora odrazila a dopadla na zem. Harry ji zvedl a na chlapa se obořil. ,,A co kdyby sis to uklidil sám, frajere?!"
Muž se nehodlal dále nikterak vyjadřovat a s opovržlivým uchechtnutím odešel pryč.
,,Kam patří?" Optal se poté skřítka, jenž mu knihu vytrhl z ruky a za podivného brblání s ní kamsi odcupital. Bystrozor pozvedl obočí a raději na to knihovnu opustil.
Jako další zastávku si vybral bistro, kde okoukl nejdříve bílé stolky se židlemi, než se dostal pohledem až na dobroty za sklem chladící vitríny. Všiml si tabule, kde byly vypsané i teplé pokrmy nebo nápoje a popřemýšlel, zda si má dojít pro peněženku, kterou schovával ve stolku u svého lůžka.

,,Dáš si kafe?" Ozval se za ním hlas, který moc dobře znal a musel se usmát. ,,Draco?" Otočil se na lékouzelníka s rukama v kapsách pláště. ,,Odpověď?".
,,Ehm, tak jestli ti stojím za to, abys mi koupil kafe, tak jo".
Draco se za jeho slovy s úšklebkem rozešel k pultu, aby objednal nápoje.
Bystrozor se zatím posadil k volnému stolku a obhlédl si okolí. Byla tu třesoucí se žena popíjející zjevně kakao podle barvy nápoje ve skleněném hrnečku. Naproti ní seděl lékouzelník, jež jí jemně stiskl předloktí a cosi jí říkal. O kousek dál byli další dva lékouzelníci, kteří se smáli a u toho jedli čokoládové vdolky, jichž měli na tácku až příliš na dvě osoby. Jinde seděli zase pacienti na kterých byl znát jejich špatný zdravotní stav a nebo naopak na nich nebylo znát vůbec nic a vypadali zdravě a možná, že právě ta část tu byla jen na pozorování stejně jako Harry, kterého potěšila ta skutečnost, že zítra odtud odejde.

,,Prosím". Draco před bystrozora položil hrneček s kávou a se svým se posadil naproti němu.
,,Myslel jsem, že kafe nepiješ, říkals to," Ozval se Harry, jehož prsty obejmuly teplý šálek. ,,a děkuji ti".
,,Hm, taky že kafe nemám. Já mám čaj".
Tmavovlásek s poloúsměvem pofoukal tmavou tekutinu v hrnku, jejíž vůně ho na moment omámila. Poté se jí opatrně pokusil napít. ,,Brr, horký".
,,Nepovídej, bude studená, Pottere".
Harry se s kamenným výrazem ve tváři podíval na Draca, který jím byl očividně pobaven. ,,Kdybych to na tebe chrstnul, byl by tvůj výraz zábavnější".
,,A to bys udělal? Pořád jsi tolik zlomyslný?"
,,Já? Copak já jsem zlomyslný? Vždyť jsem ten nejhodnější a nejmilejší chlapík v kouzelnickém světě, Pottere. No, takhle mě urazit, že se nestydíš".
Harry se jeho slovům musel zasmát a znovu se na to pokusil napít kávy.
,,Neutop se". Uchechtl se Draco a jako naschvál se Harry zakuckal. ,,Ty už radši nic neříkej," odkašlal. ,,tvoje slova přináší neštěstí".
,,Jo? A ty přinášíš neštěstí všude tam, kde jen projdeš. Všechny zabije ten tvůj Potterovský odér".
,,Jako vážně Draco?!" Pro změnu se Harry zasmál. ,,Ty tvoje řeči mají fakt grády."
Blondýn upil svého čaje a porozhlédl se kolem, zatímco Harry promýšlel, co říci dál.

,,Koukni na tu holčičku, na tu uplakanou". Vyhrkl Malfoy a Harry se za sebe otočil na zmíněnou osůbku v černé sukýnce. ,,Přijde ti její bolest příjemná?" Optal se blondýna, který naň poťukal svým prstem na čelo a dívenku k sobě následně přivolal. Pomalými krůčky a za popotahování k nim došla a Draco ji vzal jemně za ruku. ,,Copak se stalo?"
,,Maminka dělala lektvar a ten vybouchl," popotáhla. ,,bojím se".
,,Nemusíš se bát, lékouzelníci se o ni postarají a bude v pořádku."
,,A-ale co když umře?"
,,Neumře, uvidíš, bude v pořádku. Neplakej, bude to dobré."
Harry sledoval oba dva s úsměvem. Nemohl uvěřit jak se Draco zachoval a opravdu nabýval přesvědčení, že se Draco skutečně změnil. Dříve by si jí ani nevšiml, nebo by se jí vysmál, ať je to dítě nebo ne.
Lékouzelník ji poté věnoval pár penízů, aby si šla koupit něco na zub a přitom jí ještě jednou zopakoval, že se o svou matku bát nemusí, že jí tady pomohou.

,,Víš co máš Draco?" Začal bystrozor a blondýn mírně povytáhl obočí. ,,Ne, co?"
,,Ty máš srdce". Usmál se a při pohledu na něj upil své kávy.
,,Sice vím jak to myslíš, ale nemůžu si odpustit jistou poznámku."
,,No?"
,,Nečekaně, kdybych neměl srdce, tak tu s tebou nesedím a nekoukám na tvůj připitomělý úsměv, ale hniju v zemi".
Harry se za pokývání hlavy zasmál a zpětně se věnoval nápoji, který už byl téměř vychladlý.
Za chvíli si však všiml, jak se na něj Draco upřeně dívá. ,,Co?"
,,Co? Nic". Blondýn zavrtěl hlavou. ,,A už půjdu. Mám službu. Zatím se měj". Vstal od stolku a židli za sebou zasunul. ,,No, počkej.. takhle mě odbýt. Ne, chápu to, ale zastavíš se za mnou večer? Jako včera?"
,,Asi si to začnu účtovat, ale jo přijdu, a připrav se, že se nedoplatíš, moje služby jsou drahé". Odkráčel pryč a Harry se musel opět zasmát, i když už seděl u stolu sám. Pohled mu sklouzl na hrnek po lékouzelníkovi, který bude muset za něj odnést, ale to mu nikterak nevadilo. Nechal se unášet dobrým pocitem, jehož stvůrcem byl právě Draco, ale zanedlouho skleskl, když si uvědomil, že až odsud nazítří odejde, už se s Dracem nemusí opět vůbec vídat. Snad se s ním ale domluví, že by se občas mohli scházet, tedy pokud o to samozřejmě bude Malfoy stát..