A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

18. kapitola

Pomalu byl den zase u konce a Harry se jen divil, jak mu dny strašně rychle utíkají.
Všiml si toho už tenkrát, když opustil Bradavice. Každý den mu začal utíkat mnohem rychleji. Připadalo mu, že někdo pořádně dupl na plyn, aby co nejrychleji zkrátil jeho život.

Dokonce mu to i na druhou stranu přišlo vtipné, z jednoho prostého důvodu; kdysi si neustále stěžoval, že se týden táhne jako puch a hodina mu připadala jako nekonečná, příšerná minutová stezka a dnes si naopak stěžuje, že týden uteče jako mávnutím proutku a hodina? Po té má pocit, že teprve uběhlo jen maximálně patnáct minut. A zase na další stranu ho tohle zjištění i děsilo.

Zrovna se vrátil z práce domů a jen co se vysvlékl, padl do křesla v obývacím pokoji a s hlasitým vydechnutím si zavřel na moment oči.
A to by to nebyl on, kdyby si nevzpomněl na Draca a tentokrát si vzpomněl na jejich sraz, který se měl konat již za dva dny a oni se tak úplně nedomluvili.
Sice si psali v kolik by se asi sešli a kde, ale platí to stále?
Bystrozorovi to nedalo a ihned se odebral ke stolu, kde se pustil do psaní dopisu pro onoho blondýna.

Ahoj Draco,
Potřeboval bych vědět, zda platí to úterý. Domluvili jsme se na druhou odpoledne u té kavárny, zda si to pamatuješ.
Já tedy doufám, že to nezrušíš protože tě zase moc rád uvidím a být s tebou celé odpoledne se nenaskytne zrovna pokaždé, tak budu doufat, že potvrdíš náš sraz.
Také se chci zeptat jestli se zase neobjevila ta věc? Narazil jsem na jistý článek v novinách, kde jedna osoba popisovala zvláštní návštěvu stvoření, jehož popis odpovídal tomu tvému.
Je to podivné.
Odepiš mi jak budeš mít čas, zatím se měj, Harry.

Jen co dopis složil, musel odejít pro svou sovu zavřenou v kleci a z ní ji samozřejmě pustit.
Určitě byla vděčná a bylo jí jedno, že má doručit dopis, alespoň se proletí nebo je to oné sově snad jedno?
Tak jako tak, si opeřenec z bidla udělal další bidlo z Harryho ruky a nechal se odnést až k oknu, jenž bystrozor otevřel, sově předal dopis do zobáčku a konečně mohla letět.

Ač si Harry připadal, že už nezvládne vůbec nic navíc, až na to si lehnout do postele ačkoli nebylo ani sedm večer, se šel prve vysprchovat a poté najíst.
A tehdy u jídla si uvědomil, jak moc je doma osamnělý a společnost mu dělá jen tikot hodin na stěně, což ho ke všemu rozčilovalo.
Začal si připouštět, že v jeho věku by už měl pomalu zakládat rodinu, ale nikdo mu nebyl dobrý.
Potkával hezké ženy i muže, ale neoslovil je a nepozval na rande.
Nechtěl totiž být jen tak s někým, připadal si na partnery dosti vybíravý a nešel by s někým jen proto, že se naň třeba pouze sladce usměje, a teď je zahleděný do všeho jen do Draca, u kterého neví na čem je.

Vidličkou se dloubal v bramborech a pak je stejným příborem skládal na opečené maso, místo aby je jedl.

Další věcí, která ho pronásledovala byl fakt, že pokud bude společně žít s mužem, utne pokrevní linii svého rodu, ale samozřejmě jsou tu adopce a ačkoli by dítě, pro které by se rozhodl nebylo úplně tak jeho, nic nemění, i tak by jej miloval, jak nejvíce by uměl.

Když už to vypadalo, že Harry opravdu nic nesní, zhtl alespoň maso, aby neměl úplně prázdný žaludek a zbytek seškrábl do koše.
Večeře mu sice dobrá nebyla, ale za to se měl k tomu, si nalít sklenku vína s níž se přesunul do obýváku, kde se znova rozhodl okupovat křeslo.
Zajímalo ho, zda si Draco už jeho dopis čte, nebo ho jen od sovy převzal a pohodil ho třeba na postel, že si jej přečte později.
Pravda byla ovšem taková, že jej sice v ruce Malfoy držel, ale ne ten, kterému byl dopis napsán.

Lucius se k dopisu dostal čirou náhodou, když procházel chodbou a kolem otevřených dveří pokoje svého  syna, který se byl zrovna umýt.
Zastavilo jej zaklování na okno, což způsobila sova svým zobákem. Opeřenec si všiml, že je okno pootevřené, takže popošel na parapetu a do skuliny pustil dopis, který na to spadl v pokoji na zem, poté jako by nic odlétl.

Luciusovi do Dracových věcí sice nic není, ale přesto do jeho pokoje vešel a zvedl onen dopis, který ihned rozložil a odhodlal se jej přečíst.

Malfoy na psaní odfrkl a né že by ho položil třeba zpátky na zem nebo ho Dracovi dal na stůl, on se ho zbavil. Nechal ho kouzlem shořet a dal se zase na odchod.
Jenže s Dracem střetl ve dveřích. Samozřejmě, že se lékouzelník divil, co dělal v jeho pokoji.

,,Ehm? Proč jsi byl u mě?"
,,Jen jsem si myslel, že už jsi dávno z koupelny a chtěl jsem se tě jít na něco zeptat". Zalhal starší Malfoy.
,,Co? No.. tak na co ses chtěl zeptat?"
Draco ho obešel a rovnou se měl k tomu zavřít okno a přitom si všiml na zemi trochy popela.
Zamračil se a byl by hned nařkl otce, že mu tam kouřil, než si uvědomil, že nekouří narozdíl od něj, a dále si s tím hlavu nelámal a čekal na odpověď svého otce.
,,Já jen.. "
,,Otče? Děje se něco?"
,,Ne, ta otázka je zbytečná. Nech to plavat, hezký zbytek večera". Lucius se posnažil o úsměv a rychle zmizel do chodby, kdežto Draco nechápavě zíral na místo, kde jeho otec předtím stál.

Po chvíli si rozsvítil lampu, jelikož už se docela setmělo a popela ze země se zbavil čistícím kouzlem, ačkoli mu stále nebylo jasné, kde se tam vzal.

Nakonec se zahleděl na kalendář pověšený na stěně a pohled mu sjel na úterý, kde měl zapsaný sraz s Harrym, od něhož očekával, že se ozve- no, jen kdyby věděl-, řekl si, že jen možná čeká na to, že se ozve první a rozhodl se, že se mu zítra pokusí napsat dopis.

To ještě ale Draco nevěděl, že ho čeká další hádka s jeho otcem právě kvůli Harrymu a jeho spáleném dopisu...