A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

7. kapitola

Blondýn s šedivýma očima, si opláchl obličej vodou nad umyvadélkem v lékouzelnickém odpočinkovém pokoji a poté se na sebe podíval do zrcadla na stěně.
Ještě před patnácti minutami se vyřítil z pokoje, který obývají Harry s Elisabeth. Bylo hloupé, jak usoudil, že tam usnul, kort na bystrozorově lůžku.
Tvář si otřel do ručníku a zopakoval si v mysli okamžik, kdy ho Potter budil. Choval se k němu jako k malému nebo prostě tak jemně jej budil, když se ho snažil vyjmout ze spárů podivného snu o lese. Kdežto otec, ten ho budil strašným způsobem. Tedy jen tehdy, když neměl nařízen budík. Klidně do něj kopl nebo mu vlepil facku, aby urychleně vstal.
Nad vzpomínkou na něj, musel zkřivit obličej do ublížené grimasy, která se vzápětí změnila na rozzlobenou.
Bylo mu z něj špatně. Z toho jak se k němu choval hrozně od malička. Mohl ho za to nenávidět, ale pořád to je jeho otec, a ač se k němu choval, chová jakkoliv, stále ho má rád.

Draco pohlédl na hodiny, které ukazovaly půl jedenácté a v ten samý okamžik se do místnosti vřítil lékouzelník Frozenlaugher.
,,Kdes byl?! Hledal jsem tě všude! Tady jsem byl snad už po třetí... pojď, máme dost pacientů".
,,Kdybys hledal všude, tak mě najdeš". Sdělil blondýn nezaujatě  a následoval kolegu do přízemí na příjem, kde se to jen nemocnými hemžilo.
,,Konečně! My tady máme asi milióny lékouzelníků, že si můžete, Malfoyi, někde lítat". Prskla vrchní sestra.
,,No, jo.. tak koho si mám vzít?".
,,Padejte na trojku za Winem... oba".
Dracovi zacukalo v oku a než se odebral do ambulantního boxu, tak si ještě vražedným pohledem sestru přeměřil.

,,Co tu máme za chcípá-pacienta?!" Opravil se Malfoy a hleděl na lékouzelníka Winea s pláštěm, který byl na pár místech od krve a poté se zaměřil na člověka na lůžku s řeznými ranami.
,,Ty máš teda náladu.. nestalo se něco?" Otázal se Frozenlaugher, jenž si nandaval rukavice.
,,Nestalo".
,,Josh Rashand, věk třicet, někdo ho napadl v obchodě, kde prodává potřeby k přípravě lektvarů." Ozval se Wine u dezinfikování ran, při kterém pacient skučel.
Draco povytáhl obočí a došel ke stolku u stěny ambulantního boxu s léčivými přípravky, kde si vybral esenci z třemdavy.
,,Tohle vám ty rány zacelí. Nebolí to, jen ucítíte tlak". Sděloval Draco muži na lůžku, který pokývl a sledoval blondýna, jak mu na rány aplikuje esenci, kterou doprovází obláček nazelenalého dýmu.
,,U Merlina! Říkal jste, že to nebolí!" Zakňoural pacient a Draco jen protočil panenky.
,,Ne, tohle nebolí, tohle je jako štípnutí. Já bych vám ukázal, co je to opravdová bolest, vy chudinko!"
,,Draco! Uklidni se! Co to s tebou je?!" Divil se Frozenlaugher s vytřeštěnýma očima.
,,Nic, Wine dokonči to tady a my jdeme na další idioty, co se podřežou a svádí to na napadení v obchodě".
Draco s těmi slovy opustil ambulantní box z kterého ho následoval lékouzelník s vousem.

,,Prosimtě...jak můžeš říct, že se podřezal?! Nepřeháníš to?"
Draco mu neodvětil a zapozoroval se na dívku, čekající na vyšetření, jak se dáví strašlivým kašlem.
,,Tenhle idiot, co se podřeže má přednost před tamtou, co sotva nabírá vzduch do plic?! To je úroveň". Odfrkl a Frozenlaugher nad ním zavrtěl hlavou a znovu ho následoval tentokrát k vrchní sestře, které Draco sdělil, že si vezme onu dívku, jíž poté vzal na ambulantní box šest.

,,Co vás trápí se ptát nemusím, ale jak dlouho máte ten kašel?"
Dívka odkašlala a přiškrceným hlasem promluvila. ,,Asi týden.. s tím, že se to zhoršuje a bojím se, že se zachvíli udusím".
Frozenlaugher zapsal do zprávy, co vypověděla a následně i zapsal její jméno, Adelin Melbornová, na které se také Draco optal.

,,Takže Adelin, podám vám lektvar, jenž by měl okamžitě zabrat, ale vypíšeme vám recept a v pátém patře si vyzvednete v nemocniční prodejně lék, který budete užívat týden a jednou za den".
Dívka na blondýnova slova pokývla a vzapětí se opět začala dusit, přičemž Malfoy vzal z poliček ve stolku lektvar, o kterém se zmínil a dívku vyzval aby jej vypila. A jen, co se tak stalo, dívka pocítila obrovskou úlevu a dokonce se začala usmívat.
Draco si od ní převzal prázdnou lahvičku. Odhodil jí do koše a poté Adelin vypsal recept, zatímco Frozenlaugher dopisoval léčitelskou zprávu.
,,Děkuji". Poděkovala, nejen za vyléčení, ale za lejstra, jež jí byly předány.
,,Není zač, pojďte". Vyzval ji Frozenlaugher, pomohl ji z lůžka a vyvedl ji na chodbu. ,,Musím říct, že jste nádherná dáma".
,,Ale prosímvás.. i vy jeden kecale". Zachichotala se dívka a Draco, který rozhovor slyšel, protočil oči a raději si došel pro dalšího pacienta- mladíka, jenž měl popálen celou levou ruku a bolestivě skuhral a nechal si po tváři téct proudy slz.

Poručil klukovi, aby se zatím posadil na lůžko a odebral se za Frozenlaugherem, který stále debatoval s Adelin.
,,Co si takhle vyjít, hm? Krásko".
,,No, já nevím.." Smála se dívka.
,,Frozenlaughere, místo toho flirtování bys měl léčit pacienty a taky se starat o svojí ženu a ne o jinou".
Po Dracových slovech dívce spadl úsměv ze rtů a bez rozmýšlení se dala na odchod.
,,Tak to ti opravdu děkuju!" Vyprskl lékouzelník a obešel Draca do ambulantního boxu, do něhož se za ním blondýn připojil.
,,Uvědom si, že máš svojí manželku s kterou sis slíbil věrnost a ty jdeš a flirtuješ s nějakou holkou na potkání? To myslíš jako vážně?!"
,,No jo.." Frozenlaugher semkl rty do úzké linky a zapozoroval se na kluka na lůžku, jenž na ně nechápavě zíral uplakanýma očima.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se ho potom a vzal si ze stolu nevyplněnou kartu.
,,Frank,". Špitl chlapec. ,,Frank Forest".
,,Podám ti lektvar, co obnovuje kůži, ale nejdřív ti tu ruku musím dezinfikovat". Ozval se Draco a poté za smíchu dodal. ,,A ničeho se neboj, jsi přeci silný Frank z lesa".
Byla to narážka na jeho příjmení a kluk se neurazil, ale podlouhé době se konečně zasmál, i když jen krátce.

Vousatý léčitel zapisoval veškerý Dracův postup i jak se jeví pacient, zda je zcela orientovaný nebo ne a také se ho během léčby ptal, jak se mu to stalo, a tudíž to do zprávy též musel zapsat.
Jen co Draco chlapcovu ruku 'napravil', ozval se nemocniční rozhlas, který Draca naprosto rozhodil.
,,Kód 67, kód 67..". Jednalo se o kód pokoje, který Draco tak často navštěvoval.
,,Harry!" Křikl a vyběhl z ambulantního boxu jako namydlený blesk a v hlavě mu běželo několik příšerných scénářů, co se bystrozorovi mohlo přihodit, jak možná už z minima sil zmáčkl tlačítko na přivolání pomoci.

Nebyl však jediný, kdo se na pokoj hrnul, takže dovnitř vletěla trojice lékouzelníků a jelikož místnost byla tichá, polapená tmou, zmátlo je to a rozsvítili lampy.

,,Vždyť spí.. to nedává smysl". Promluvil jeden z léčitelů a přešel k Elisabeth, jež třímala v rukou svůj sešítek, ale přikrývku měla téměř na zemi, takže jí Elisabeth narovnal. Mezitím Draco zkontroloval Harryho. Spal v podivné poloze s rukou pohozenou na stolku přímo na tlačítku.
,,Tak je to jasný! Mám dost, nehorázně mě to vyděsilo." Draco svěsil hlavu a hluboce vydechl.
,,Co.. co se děje?" Zaskřehotal ospalý hlas bystrozora, který ruku z tlačítka odebral a promnul si s ní oko.
,,Proč nás budíte?" Nandal si brýle aby mohl lépe rozeznat muže v pláštích a zjistil tak, že kousek od něj stojí Draco, bílý jako stěna a vrtící nad ním hlavou.
,,Omylem jste zmáčkl tlačítko na přivolání pomoci". Ozval se pro Harryho neznámý lékouzelník.
,,Tys mě tak vyděsil, že to snad není možné". Vrtěl hlavou Draco dál a promasíroval si prsty čelo.
,,Jdeme?" Optal se jeden z léčitelů ode dveří a druhý pokývl.
,,Takže.. ses o mě bál". Vyhrkl Harry a dle jeho výrazu ve tváři, ho to zjevně potěšilo.
,,Bál bych se o každého pacienta. Jdi zase spát a dej si pozor, kam plácneš  rukou".
Draco se vydal na odchod, ale Harry ho přitom pozastavil svými slovy. ,,Když spím, tak nevím, jak mám ovládat svoje pohyby.. máš na to radu, drahý léčiteli?"
,,Dobrou noc". Blondýn zhasl lampy a bouchl za sebou dveřmi, čímž akorát probudil i Elisabeth, která se zamračila do tmy. ,,Harry, spíš?"
,,Ne".
,,Co to bylo za ránu?" Zívla a převalila se na břicho a nechtěně přitom shodila svůj sešítek na zem, jenž už ale nebyla ochotna zvednout.
,,Byli tady léčitelé s tím, že jsem zmáčkl tlačítko k přivolání pomoci, ale já to neudělal naschvál."
Elisabeth na to jen cosi nesrozumitelného zamumlala a zanedlouho už opět spala, zatímco Harry mrkal do tmy a přihloupě se usmíval, jak jednoduše dokázal, aby měl o něj Draco strach. Ale doufal, aby na něj nebyl naštvaný, že ho tolik rozhodil. Také se zamyslel, zda to nakonec nepřehání a Draco se skutečně tolik bojí o každého pacienta.
Opak byl ale pravdou. Nemocnicí se ozvala další rozhlasová vlna: kód 13 a Draco jako by to snad přeslechl. Jen pozoroval běžící léčitele do pokoje pod kódem 13 a přitom se omlouval Frozenlaugherovi, že tak rychle zmizel od pacienta, který už dávno odešel pryč za doprovodu svého rodiče.

◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇◆◇

Ahojda, wattpaďáci, dneska jsem tuto kapitolu psala poměrně narychlo jelikož nemám moc času a jsem si jistá, že je.. no, nic moc.
Snad vám to v příštích dílech vynahradím, že to bude zábavnější.
Díky všem za přečtení. ♥