A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

24. kapitola

Draco a Harry seděli na lavičce v parku nedaleko kavárny z které se nedávno konečně odebrali.
Lékouzelník spíše odpočíval a pokuřoval cigaretu a na to, že to Harrymu vždy vadí, teď nic nenamítal.
Onen tmavovlásek, si snažil urovnat myšlenky a nebrat si tolik to, co viděl- porod.
Byl z toho stále mimo a po všem tom chaosu okolo rození a stresu, ho ještě ke všemu vyděsil chlap, který se pár minut po porodu mimina probral a jako šílenec křičel, co se stalo a s bystrozorem cloumal tak, jako by z něj chtěl vytřepat duši.

Nakonec se potvrdilo, že to byl skutečně otec a odjel společně se svou manželkou do nemocnice.
Mudlovští lékaři, kteří se děsili, jak porod proběhl a zda je vůbec vše jak mělo být, si ulevili, když zjistili, že u toho byl jiný doktor, ale pro kouzelnický svět samozřejmě lékouzelník a potom, co zmizeli se daný léčitel mohl konečně kouzlem očistit; nač se také zdlouhavě drhnout v umyvadle a běžet si domů měnit oblečení.

,,Jsi úžasný". Vyhrkl tiše Harry a Draco s úsměvem na jeho slova zavrtěl hlavou a v tu samou chvíli si bystrozor vzal jeho cigaretu, a jako by to snad nebyl on, si potáhl, avšak se vzápětí rozkašlal.
,,Už chápu, proč nesnáším cigarety. Chutnají divně a dusím se kvůli nim". Harry mu cigaretu vrátil a sledoval jeho úšklebek. ,,Ještě si zapomněl dodat, že jsou škodlivé."
,,Netřeba neustále zmiňovat. Nejdeme si dát zmrzlinu? Je mi horko, alespoň se ochladím".
,,Jak chceš".
,,No, jak chceš ty". Uchechtl se Harry a pozoroval Draca, jak zašlápl botou čtvrtku cigarety, jíž předtím odhodil na zem.
,,Mě je to jedno, Pottere".
,,To ti nemůže být jedno.. nebo chceš jít do divadla? Řekni si."
,,Třeba do hrobu". Větu jako by blondýn vyplivl a k tomu se krátce zasmál.
,,Na ten máš čas".
,,Myslíš? Třeba se mi něco zítra stane a už tu nebudu".
,,Nemluv tak, Draco". Harry se zamračil, vstal z lavičky a chtěl donutit zvednout se i blonďatého aristokrata.
Musel ho tahat jako pytel brambor, aby se pohnul.
,,Draco!"
,,Snaž se, mám asi sedmdesát kilogramů".
,,A kde je máš? V mozku? To bude ono".
Draco se poté sám zvedl a drcnul přitom do bystrozora, a to úmyslně.
,,Chceš říct, že jsem kostra? Mám i špeky abys věděl".
Oba se zasmáli a dali se na cestu z parku, který skvěl svými růžovými květy na stromech.

,,Jaký je vlastně tvůj postoj k mudlům a takzvaně nečistým kouzelníkům po těch letech?" Zajímalo Harryho, který udal trasu ke stánku se zmrzlinou.
,,Nemyslím si o nich nic zvláštního. Mudlové jsou pro mě svým způsobem cizí, neznám je tak moc jako ty".
,,Věř, že se nijak neliší od nás. Jen nekouzlí a to je to jediné, co nás dělá rozdílnými a vždycky mi připadalo hloupé je brát jako nějakou špínu či co."
,,Hmm, ale život bez kouzel by mi připadal příšerný." Dodal Draco a ujal se pozorování zmrzlináře, který cenil své ošklivé zkažené zuby na oba kouzelníky.
,,Prosil bych dva kopečky jahodové a.. zelené?".
,,To je pistáciová, pane". Zubil se dále podivný zmrzlinář, ale teď jen na Harryho, jenž se zatvářil na pistáciovou zhnuseně.
,,Tak tu ne, tak mer-".
,,Než si vybere, tak bych se chtěl zeptat, odkud berete ty zmrzliny?" Vkradl se Draco Harrymu do řeči.
,,To děláme s manželkou, je to cukrářka. Má kousek odtud cukrárnu a chtěli jsme mít i takový milý stánek se zmrzlinou".
,,Ach tak". Vydechl lékouzelník, který ne a ne spustit zrak z ohyzdných zubů.
,,Meruňkovou". Konečně se dostal ke slovu Harry, jenž pak už jen sledoval,  jak muž do kornoutu dává kopečky o které si zažádal a poté mu za ně i samozřejmě zaplatil, jenže zmrzlinář chtěl zkásnout i Draca, tak mu nabízel, dle jeho slov, nejchutnější zmrzlinu na dlouhých pět kilometrů.
,,Ne, já si nedám.. nejím sladké". Lékouzelník se usmál, ale falešně, a s Harrym od stánku šel zase o krok dál.

,,Jo, sladký jim, ale od toho chlapa bych si nekoupil ani chlup."
,,Proč?" S otázkou bystrozor olízl zmrzlinu a poté zamlaskal. ,,Je moc dobrá".
,,Viděl jsi ty jeho zuby? Málem jsem se pozvracel!" Pomluvil blondýn zmrzlináře a tmavovlásek jen protočil oči.
,,Co zuby.. zmrzlinu má výbornou". Jen Harry dořekl, Malfoy se mu po sladké dobrotě vrhl a bez dovolení ochutnal meruňkovou, jež byla navrchu.
,,Chutná?" Zajímalo Harryho, jehož ani trochu neurazilo, Dracovo napadnutí jeho zmrzliny.
,,Je vážně dobrá". Přiznal aristokrat.
,,Nechtěl bys jít do toho divadla, Draco? Dnes by měli hrát hru Pomatený Miaculo".
,,To bude nějaká blbost, ale klidně, kdy to začíná?"
,,Myslím, že za hodinu. To bychom měli akorát."
Draco překvapen časem, který Harry sdělil, pomalu přikývl.
V divadle dlouho nebyl, proto souhlasil, ale kdyby bylo jen na něm, asi by na onu hru s podivným názvem nešel, ale pro Harryho na ní půjde, třeba ho nakonec Pomatený Miaculo opravdu bude bavit.