A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

11. kapitola

Salónek osvěcovalo světlo  křišťálového lustru vzájemně s ohněm v krbu a krom silného deště z venku, byla slyšet i hudba z malého rádia postaveného na stolu z tmavého dřeva u zdi.

Harry seděl v křesle společně s Dracem a jelikož na něm nebylo dost místa pro dvě osoby, blondýn na bystrozorovi částečně seděl nebo na něm měl přehozenou nohu.

Na chvíli, kdy se tak nějak porafali, chtěli opravdu zapomenout, ale to přeci jen snadno nejde a jejich večer to, tak jako tak narušilo, ale přeci jenom se s tou hádkou i něco změnilo.
Draco už neřekl žádnou špatnou narážku a k Harrymu se měl bez jakýkoliv poznámek. Jak to však ve skutečnosti s ním má?
Mohl přece Harryho vyprovodit z Manoru nebo ho nechat, neprovokovat ho nebo mu přestat dělat naděje, ale ne, on byl u něj, těsně u něj a nechal se hladit po vlasech ačkoli říkal, že mu to vadí.

,,Kdy se uvidíme? Jestli se chceš ještě vůbec vidět". Ozval se Harry a prohlédl si Draca, jenž měl přivřené oči.
,,Já nevím, do úterý mám volno a pak už to bude horší. To nevím, kdy bychom se sešli. Mám dost práce i přes dny, kdy nepracuju".
,,V to úterý, by to zrovna bylo fajn, když mám ten volný den".
,,Víš, co jsem ti neřekl a je to dost zvláštní?" Draco se naň zadíval zpříma a bystrozor mu pokynul, aby mluvil dál.
,,Je dost zvláštní, že nepracuju, teda většinou nepracuju, ve stejné dny, jako ty, úterý a čtvrtek a ostatní dny makám".
Harry se na jeho slova zachechtl. ,,To je jak vtip... ne, to je osud. Možná, že nás po tom, co bylo ve škole osud schválně na pár let rozdělil a potom ve vhodnou chvíli naše cesty zase zdrcnul dohromady. Vem si, jak to probíhalo a pak zrovna, když jsem měl odcházet z nemocnice, tak tys šel na to zasloužené volno a najednou jsme spolu tady, seštěkali jsme se a přitom mi přijde, že se po tom hodně zlepšilo, teda alespoň tvoje chování".
,,Osud." Odfrkl Draco. ,,A co, že se zlepšilo moje chování?! Zaprvé nechci se dohadovat znovu, zadruhé jsem unavený, zatřetí jsi mě fakt dostal... radši budu mlčet a šoupat nohama. Jak snadno jsi mě dokázal dohnat k slzám.".
,,Taky potřebuješ občas zkrotit". Zasmál se Harry a poté lékouzelníkovi špičkou nosu pohladil spánek. ,,Ale k slzám jsem tě dohnat nechtěl. Navíc jsi dost citlivý, i když to najevo zrovna nedáváš, stejně jako už tehdy na škole."
,,No, dobrý, dobrý, nechci se zas hrabat ve vzpomínkách". Draco se mírně zamračil, slezl z Harryho a zároveň z křesla a užuž natahoval ruku k zbytku studeného čaje v hrnku, když v tom se ozvaly z haly hlasy.

,,Já ti na to s dovolením kašlu! Dovolená, co stojí leda za... za víš co!"
,,No, promiň?! Zase mám kvůli tobě kejsnout tady?!"
,,Tak jsi tam měla zůstat sama!"

Draco vytřeštěně pohlédl na Harryho, jenž k sobě pevně stiskl rty a zaměřil pohled na dveře, jejichž kliku chytl samotný Lucius Malfoy.

,,Proč je tady otevřeno dokoř..." Otec Draca se zarazil, jen co si obou dvou všiml a pootevřel ústa.
Byl opravdu překvapen, ale mile překvapen určitě ne.

Pár vteřin se tak ochromeně na ně díval, až se nakonec narovnal a opřel o futro.
,,No, to snad ne". Odfrkl.

,,Zdravím, otče, snad ti nebude vadit, že mám návštěvu a mimochodem, co vy tady tak brzo?!"
Spustil Draco a jeho tón hlasu se nezdál být moc přívětivý.

,,Luciusi!" Volala z haly Narcissa, jejíž kroky se donesly tam, kde stál i její manžel a jako by ho předváděla, se stejně jako on ochromeně dívala na Pottera a jejich syna v salónku.

,,Víš co, mám dojem, že jsme tam měli zůstat. Nevím, co je horší, jestli tvrdnout v Indii nebo vidět... tohle"
,,Tohle? Tohle? Je snad věc?!" Draco se naštval a Harry vstávající z křesla, ho jemně chytl za paži.
,,To je dobrý". Pousmál se naň. ,,Asi bych měl jít".
,,Ne, ty nikam nejdeš, jenom kvůli nim... jsi moje návštěva a oni určitě budou tak laskaví a půjdou do jiné části sídla a vyřeší si vlastní věci a nebudou řešit ty moje!" Vrčel lékouzelník a jeho otec se ušklíbl, pohodil vlasy a vkročil přes práh salonku dál.