A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

17. kapitola

,,Pusť mě! Nešahej na mě, sakra!" Hlasitě prohlašoval zajatý tmavovlasý muž na bystrozora Suggara, jemuž se následně vyškubl a uhodil ho nepěkně do obličeje a v tu chvíli zasáhl přihlížející Harry.

,,Ach, Potter! Tfuj! Voldemort! Ať žije Voldemort! Voldemort je náš pán, ať žije!" Začal křičet a Harry se ho rozhodl zpacifikovat kouzlem, Petrificus totalus.
,,Ten už může žít ledatak ve vašem snu". Sdělil Potter a zajatec naň stočil zrak, což bylo i to jediné čím mohl pohnout.

Zanedlouho ho však ze země začali zvedat jiní bystrozorové a Suggar si vysloužil kapesník, jenž se pomalu zbarvoval do rudé, kvůli krvi tekoucí mu z nosu.
,,Krypl, doufám, že dostane co proto.." Zahuhlal Suggar a zakňoural nad bolestí nosu, jenž naštěstí zlomený nebyl.
,,Díky". Kývl na Harryho, jenž se pousmál a vzápětí pohlédl na Rona, který se k němu připojil s šálkem kávy v ruce.

,,No.. stále se divím, že někteří za něj kopou i po jeho smrti. Nebo hrabou.. nevím jak to říct. Prostě za ním stojí dál. Chápeš to?"
,,Ne, Rone, nechápu a chápat to ani nechci, ale když někomu stojí za to být mu věrný i po smrti, tak to akorát odnese a jdu si pro Denního věštce, jdeš se mnou?"
,,Jo, ale od kdy tě noviny zajímají?"
,,Rone? Odjakživa.." Harry zvlnil obočí při pohledu na zrzka s kterým se na to vydali na cestu do obrovského přízemí Ministerstva kouzel, kde se nečekaně potkali s jejich bývalým profesorem Horaciem Křiklanem.

,,Harry!" Vyjekl postarší kouzelník opravdu nadšeně a ihned Pottera poplácal přátelsky po zádech.
,,Pane profesore.."
,,Och, ne, Harry, již nejsem přeci tvým profesorem. Stačí pane Křiklane a nebo jen Horacio". Mrkl a potom stočil zrak na Rona, na něhož chvíli civěl a vypadal, že snad přemýšlí, dle jeho výrazu.

,,Ach.. Wolemby, že?!"
,,Weasley". Opravil ho Ron a hned na to se koukl na Harryho a protočil oči.

,,Co tady vlastně děláte?" Zajímalo brýlatého tmavovláska.
,,Ále, jen se jdu poradit s bojem proti škůdcům".
,,Slyšel jsem, že teď mnoho kouzelníků má doma štěnice; nemáte je i nešťastně vy?"
,,Myslím, že jsou to jen obyčejní šváby, ale jistota je jistota. Nikdy jsem doma neměl žádného škůdce či parazita, teda krom kouzelníků, kteří se parazity nazvat dali".
Harry se tiše zasmál a jelikož Křiklana nechtěl moc zdržovat, obdařil ho ještě několika vlídnými slovy, slíbil mu, že brzy navštíví Bradavice a rozloučil se s ním, i když jejich nashledanou trvalo nejméně pět minut a pokud jde o Rona, tam bylo loučení znatelně kratší a Horacio nezapomněl Ronovo příjmení zase zkomolit .

,,Chci vědět, proč si stále nepamatuje moje příjmení". Začal zrzek.
,,Tak se ho zeptej, ještě ho stihneš". Harry se krátce zasmál a bez počkání na kamarádovu reakci, se odebral k pultíku se štosy Denního věštce a jeden si vzal od křičejícího propagátora oněch novin.

Následně se zpětně odebrali do oddělení bystrozorů, kde poté ve své kanceláři noviny rozložil na stole, akorát, že je otevřel na poslední stránce místo na první.

,,Horoskopy tam dávat nemusí. Je to kravina." Ozval se Ron, hledící na sloupec všech znamení zvěrokruhu a pod každým z nich byl odstavec předpovídající události dne.
Harry by si byl svou předpověď přečetl, ale zaujali ho podivuhodné zážitky věrných čtenářů, tedy respektive jeden zážitek, v němž kdosi popisuje zvláštní návštěvu černopláštníka a Harry si ihned vzpomněl na Draca; může se jednat o to samé? Hlavně když v zážitku našel velmi podobný popis onoho stvoření; existuje něco o čem byla sotva zmíňka?

Bystrozor kvůli svému zamyšlení nad tím doslova ignoroval Rona, jenž mu vyprávěl, jaké prožívá složité období s Hermionou.

A zrovna když Harryho zajímalo zda o tom stvoření Draco také přemýšlí; lékouzelník, se dohadoval se svým otcem na ono téma, a v mysli se proklínal, že se o podivném stvoření před ním vůbec zmínil.

,,Nic takového neexistuje! Říkám to naposled! Nech se vyšetřit u psychiatra, třeba se nám z tebe klube schizofrenik!" Lucius Malfoy křičel na svého syna, jenž měl co dělat, aby nevytáhl svou hůlku a neposlal na něj nějakou kletbu.
Opravdu hodně ho naštval, což se ovšem dalo říct i obráceně, jelikož Lucius mu ani za mák nehodlal věřit.

,,Víš co?! Až mě to zabije, tak pak nebreč!"
,,Nic tě nezabije, srovnej si to v hlavě synáčku a až pak za mnou přijď a omluv se za tu kravinu, co vypouštíš z úst, popřípadě mi dones zprávu od psychiatra, že trpíš schizofre-"
,,Já nemám žádnou schizofrenii!" Skočil Draco svému otci do řeči.

Lucius zůstal chvíli zticha. Zaměřil se na obraz na zdi, kde byl vyobrazen jeho otec Abraxas, jehož zatáhl do jejich rozhovoru.
,,Draco.. tvůj dědeček schizofrenii měl, nedivil bych se, kdyby se ti projevila také".
,,Tak dost.. já snesu už leccos za ty roky, ale schizofrenika ze mě dělat nebudeš". Vyprskl lékouzelník a salonek v němž se nacházeli na to opustil.

,,Sám je psychicky nemocnej!" Volal poté do haly, kterou přešel a rozrazil dveře od kuchyně.
,,Nehodlám s ním dál komunikovat! Mám ho plný zuby!" Pokračoval ve své nabroušené samomluvě a přitom otevřel lednici a vyndal z ní kousek dortu na talířku.
,,Jo, jasně, mám schizofrenii, slyším hlasy, které mi napovídají, co mám dělat a nutí mě do něčeho, co nechci; vidím mrtvoly, stíny. Prostě určitě mám bludy, že!" Draco zabodl dezertovou vidličku, jíž si vyndal z příborníku, do dortu. ,,Mám rozhodně šílené změny v chování, poruchy nálad a nemůžu racionálně uvažovat! U mě to zní jako naprostý nesmysl!
Já schizofrenii fakt nemám!" Křičel na celou kuchyň a v jeho nevědomosti, se krčil domácí skřítek pod stolem a nechápal, co se pořádně děje, ale Draca se teď akorát bál, takže nemínil zpod stolu vylézt dokud zase z kuchyně neodejde.

,,Já si to volno snad zruším.. já tady nebudu". Vzdychl nakonec a pustil se do dortu, který mu nebo spíš jeho chuť, přinesla o trochu lepší náladu, jež zase urychleně opadla, když zaslechl další probíhající hádku. Tentokrát po sobě křičely jeho rodiče a hlavním tématem byl sám Draco, jenž odsunul talíř s dortem od sebe o kousek dál a složil si obličej do dlaní a v mysli si odškrtnul v kalendáři další zkažený den.