A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

20. kapitola

Malfoy Manor o deváté hodině ranní, se zdál být prázdný, jaké tam bylo ticho, ale ve skutečnosti jeho obyvatelé byly nezvykle tiší.
Narcissa si četla knihu v salonku a u toho popíjela kávu a přitom se každou chvíli koukala do okna, jak se venku mění počasí. Zdálo se jí, že by dnes mohlo být krásně a bylo by skvělé někam vyrazit.
Naopak její syn s polozavřenýma očima a hlavou položenou na jídelním stole v kuchyni, se rozhodně necítil na to pobíhat venku i kdyby měli padat z nebe třeba jeho oblíbené kokosové kuličky.
Byl unavený, nebylo divu, když celou noc nespal a také kvůli tomu ho navíc bolela hlava a cítil se velice oslabený, ale spoléhal na to, že ho to přejde.
Očekával přísun energie do svého těla, i když nevěděl, kde ji má vzít. Možná by ji z někoho vysál, kdyby to jen šlo a a věděl by i z jaké oběti- svého otce, který do kuchyně zrovna vtrhl.
,,Na stole se neleží". Vychrlil naň a svou milovanou holí, kterou tahal snad všude hodil - jako by byla snad oštěp- po skřítkovi, kterého nepěkně bouchla po hlavě, až vyjekl.
,,Chci kafe, dělej!"
Skřítek horlivě přikývl a byl vůbec rád, že kvůli němu neupustil mísu s těstem. Byl si jistý, že by jej Lucius zavalil odpornými nadávkami a buhví čím vším navíc.
,,Já na stole neležím, mám na něm položenou jenom hlavu, zda sis nevšiml". Obořil se lekouzelník na slova svého otce, jenž se naň koukl takovým způsobem, jako by jej chtěl snad proboudnout kudlou.
Více mezi sebou konverzaci k životu nebudili a na půl hodiny seděli v naprosté tichosti, jen občas bylo slyšet Luciusovo srknutí kafe, které mu udělal ustrašený skřítek, jenž teď připravoval na pekáč krůtu se zeleninovou oblohou.

Po chvíli se Draco odebral do zahrad Manoru, kde se usadil na lavičku a z kapsy si vytáhl krabičku cigaret, z níž si také jednu škodlivou tyčinku vzal a zapálil ji zapalovačem, který měl vecpaný mezi cigaretami.

Když pohlédl na nebe, neviděl ani jediný mrak, což ho vlastně zamrzelo a to hlavně kvůli tomu, že mohli skrýt slunce, které Draca otravovalo svými paprsky.
Nikde poblíž sebe nespatřil ani centimetr stínu, ale za to si všiml matky za oknem, která na něj mávala a nepochopitelně se smála.
Lékouzelník k ní jen kývl hlavou a chtěl si potáhnout z cigarety, jenže si dříve zívl, div si neroztrhl pusu.
Promnul si oči a teprve pak si z cigarety do plic škodliviny nasál.

Zamyslel se nad svou prací, nad tím, že se stal lékouzelníkem, ačkoli mu kdysi byl každý ukradený a přitom lidem pomáhá.
Byl to ovšem jeden z mnoha klamů, když se tvářil, že jsou mu ostatní, které zná zcela ukradení.
Pokaždé, když se stalo někomu něco strašného, si Draco uvědomil, co pro něj dotyčný znamená nebo s ním cítil.
V nemocnici soucítil s každým pacientem, kterého ošetřoval a tehdy, když mu jistý kouzelník zemřel na lůžku, plakal.
Sice není jako mudlovský lékař, ale i tak si dovolil říct, že jako on má svým způsobem v rukou lidský život a buď ho podá do náruči smrti nebo ho vydá zpátky do světa, s tím, že onen život nějakého muže, ženy nebo dítěte má velkou cenu a nesmí ho ukončit pouhé zranění třeba špatného kouzla, ale stává se, že kvůli kouzlu odejde člověk do říše mrtvých.

Vlastně si uvědomil, že má mnohem více práce než mudlovský lékař.
On žije s kouzly a pokud se kvůli nim něco stane, je to práce navíc. Neřeší jenom banality, jako je žloutenka, ale i závažné diagnózy od selhání ledvin až po rakovinu.
Narozdíl od mudlovského doktora má zase více možností, jak pacienta zachránit.

Svou práci ale miluje, ačkoli je velice náročná.
Ještě dva dny a vrátí se do ní; zítra se sejde s Harrym a další den může zase léčit a když už byl u Harryho, musel se usmát, hlavně aby mu nezapomněl poslat dopis, co pro něj napsal.

Cigareta mu už dávno vyhasla a neměl se vůbec k tomu, si ji zapalovat znova, tak ji odhodil na prašnou zem, ačkoli věděl, že jeho otec nenávidí, když uspatří, že se po jeho pozemku povalují nedopalky a záležitost s jistým nedopalkem řešil zrovna i Harry, který se znechuceně díval na kus cigarety ve dřezu v kuchyňce na jeho oddělení.
,,Jaký prase?!" Křikl a nehodlal se toho ani za mák dotknout, takže ho odstranil za pomoci kouzla.
,,To snad není pravda, všude se prostě najdou čuňata".
Hovořil si sám pro sebe a z ledničky, do které si bystrozorové ukládali své svačiny, na než si lepili svá jména, si Harry vytáhl džus a nalil si jej do plastového kelímku.