A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

14. kapitola

Pomalu se blížil konec dne a provokativní paprsky zapadajícího slunce dopadaly Dracovi na postel, po které se rozvaloval celé odpoledne.
Neměl chuť něco dělat a jak si i řekl 'den lenosti si zasloužím'.
Jistě, mohl si jej dovolit po těch dnech dřiny v práci, která mu vlastně chyběla.
V nemocnici zapomněl na starosti, jež má doma, na špatné pocity z domova, a to se říká všude dobře, ale doma nejlépe. Draco to tak neměl a možná by nakonec měl, kdyby nevěděl, že jeho otec se nachází v Manoru.
To kvůli němu se necítil doma, tak jak by měl a nad myšlenkou o něm, zuřivě drapl polštář a hodil ho k oknu nebo spíše z okna, neboť bylo otevřené.
Nejdříve se ulekl, když si uvědomil, že ho prohodil ven, ale hned na to se tomu zasmál.

Napadlo ho, že by mohl napsat dopis Harrymu a už se sbíral z postele, ale nakonec to vzdal.
V mysli si poté trhal lístky květiny a po každém vyslovil ' mám mu napsat, nemám mu napsat' a když zbývaly jen poslední dva lístky květu, obrazně je zahodil, tušil k čemu by se dobral a vzal si zase novou.
A buhví, jak by takový kolotoč dlouho trval, kdyby jej nevyrušila příchozí osoba do jeho pokoje.

,,Nechceš zajít na představení Kouzelníkova flétna?"
Byl to jeho otec a Draco se musel zamračit.
,,Neumíš klepat?!"
,,Na něco jsem se ptal, Draco".

Jeho syn mu nehodlal odpovědět a radši našpulil rty a věnoval pohled své zdi. Odpočítával si v mysli, jak dlouho Luciusovi bude trvat, než se uráčí k odchodu, ale jak to tak vypadalo, bez odpovědi se nemínil nikam hnout.

,,Tak půjdeš se mnou?"
,,Až umřeš,". Odsekl lékouzelník a vzápětí na svoje slova vykulil oči.
,,Promiň, to bylo odporný, to co jsem řekl".
Znovu se nad sebou podivil. To chování si dle něj zasloužil, tak proč se mu má omlouvat, když se on sám k němu chová jako ke kusu hadru po většinu času.

,,No... počítám s tebou, za hodinu ať jsi připraven k odchodu".
,,Zapomeň! Nejdu!"
,,Co by jiní za to dali, aby tam mohli jít a ty mi budeš odmlouvat?! Jsi v pořádku?!"
,,Já? Já ano, ale ty ne! Vem s sebou matku radši".
,,Ta tu dělá scény. Jdu tam proto, abych od ní měl chvíli klid."
,,Jedinej, kdo tu dělá scény jsi ty!"
,,Draco!" Lucius zakřičel jeho jméno tolik hlasitě, že by nebylo divu, kdyby byl slyšet až do přízemí sídla.
,,Chci tam jít s tebou". Dodal už mnohem tišeji.
,,Proč?"
,,Protože... prostě jdeš, máš hodinu na to se vypravit!" Se zavrčením jeho otec opustil Dracův pokoj a zabouchl za sebou dveře.
Lékouzelník nad ním zavrtěl hlavou, neměl v plánu někam jít a rozhodne ne s ním. Navíc ho neustále dostávalo, že se k němu stále chová k jako patnáctiletému klukovi a rozkazuje mu co a jak má dělat. Nedokáže nejspíš vstřebat fakt, že je jeho Draco už dospělý.

Za chvíli se šedooký mladý muž choulel pod peřinu a rovnou zavřel oči. Hodlal usnout dřív, než do jeho pokoje opět vletí otec s tím, že jdou na představení.
Měl by ho nechat být, když uvidí, že spí, ale stejně se mu usnout nedařilo, neboť se mu začaly pod víčky odehrávat scény s Harrym, které se ani nestaly, což Dracovi bránilo odebrat se k spánku.

,,Děkuju za to, že jsi, Harry".
,,Draco... budu s tebou, ať se děje cokoli".

Políbení.

,,Co?!" Draco vyletěl z postele jako kdyby snad zaspal a vrtěl hlavou nad tím, co jeho mysl dokázala vypudit.
,,Fuj, na co to myslíš?! Ty jsi asi... nedá mi pokoj, musím mu napsat. Bude mi jinak v hlavě dělat bordel". Prohlašoval nahlas a vzápětí usedl k psacímu stolu a proštrachal se v šupleti, aby našel tuš, kterou měl přitom na stole a když to zjistil, plácl se dlaní do čela.

Samozřejmě si vzal pergamen a brko, jehož špičku namočil do tuše a než se rozmyslel, co napíše, kapka oné tuše, mu udělala kaňku na pergamen, což zapříčilo, že si vzal jiný, čistý.

Harry, milý Harry...

,,Co? Tak to ne". Lékouzelník zafuněl a další pergamen popsaný třemi slovy zmuchlal.

Na dalším pergamenu se konečně rozepsal a přitom si u toho mírně poklepával nohou.

Ahoj Harry,
Promiň, že píšu až teď, ale co bych ti to měl vysvětlovat.
Mohl jsem ti napsat až za rok, takže si toho važ.

Draco se nad poslední větou ušklíbl a byl by pokračoval, kdyby mu do pokoje opět nevtrhl otec.

,,Jdeš?!"
,,U Merlina! Vypadni, musím napsat důležitý dopis do práce!"
,,Uklidni se, já ti dám vypadni, že ti jednu vypálim. Jestli nejdeš, tak jdu tedy s Narcissou".
,,Jo, nejdu, jdi s matkou a čau". Draco ho odbil a čekal opět, než Lucius odkráčí, což bylo zanedlouho, jen co nad svým synem protočil panenky a zatvářil se poněkud nasupeně.

Ani vlastně nevím, co ti psát. Moje kecy jsou nezajímavé a nudné.
Sejdeme se v to úterý? Vyjde to? Nebo ne? Jestli ne, tak tě zabiju a pak tě zabiju ještě jednou.
Tak pak napiš, jak se ti bude chtít.
Tvůj drak.

Draco se zasmál, když napsal 'tvůj drak' a mohl ihned vyslat sovu, ale to se neodhodlal jít udělat a raději uklidil psací potřeby a znovu ulehl do postele.
Tentokrát se vlastně rozhodoval, zda dopis vůbec poslat, ale když už ho napsal, byla by škoda zahodit další pergamen.

Přemýšlel nad tím poměrně dlouho, až do doby, kdy se šel umýt a v tu dobu už Lucius s Narcissou postávali před divadlem a jako na potvoru se z dálky ulicí plížil Potter s kolegou z práce.
Šel jej doprovodit na to samé představení, i když on sám na něj jít v plánu neměl. A tehdy, když se u divadla zastavili a Lucius na Harryho upíral zrak, si Gerald Sallon, Malfoye všiml a zatvářil se poněkud znepokojeně.

,,Ty, Harry... proč se na nás dívá, jak na idioty?"

Brýlatý bystrozor se ohlédl. Setkal s pohledem Luciuse, kterému zacukal koutek rtů.

,,Počkej, omluv mě". Harry se od Sallona vydal přímo k dlouhovlasému muži, jenž cosi zašeptal své ženě a ta ihned s nenadšeným výrazem poodešla o kousek dál.

,,Zdravím, pane Malfoyi, jak se má Draco?"
,,Co je ti do toho?! Ten dopis, cos mi poslal, to myslíš vážně?! To je drzost".
,,Och, já se omlouvám, ale když se vychovávám od mala v podstatě sám, tak neznám ty úplně správné způsoby". Zamrkal téměř nevinně a vlastní slova ho trochu bodla u srdce, ale jistým způsobem ho potěšil Luciusův zkamenělý výraz a ticho. Nevěděl zjevně, co na to říct a odvrátil od Harryho hlavu. Za to bystrozor ji mírně naklonil a Luciusův pohled znovu získal.
,,Co je?!"
,,Ale nic, užijte si to představení, sbohem... tedy ne, na shledanou". Ušklíbl se a než se vrátil za Sallonem, postřehl, jak se Malfoy zakousl do spodního rtu, stejně jako to dělával jeho syn, když chtěl potlačit úsměv, ale Lucius hned nato zase nasadil svůj typický nabroušený výraz a přešel ke své ženě, která se mezitím zakecala s jinou dámou.

,,O čem jste se bavili?" Vyzvídal Harryho kolega.
,,Ále... nic zvláštního, to mi věř".
,,Já ho nesnáším. Je tak strašně namyšlenej, že je mi z toho blbě".
Přiznal a Potter se na jeho slova pouze uchechtl a znovu poté otevřel konverzaci, kterou předtím vedli při cestě k divadlu.