A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

16. kapitola

Harry sedící na židli si povzdychl a prohrábl si vlasy, jenž byly dosti rozcuchané a pohlédl na blondýna, který ležel v jeho posteli.
Usnul v ní několik minut nazpátek.

Předtím se z něj Harry snažil dolovat, co se vlastně stalo a stejně se nic nedozvěděl a raději se Draca snažil uklidnit, jak jen nejlépe dokázal.
Byl z toho stále mimo a jediný závěr, na který přišel, byl ten, že ačkoli Draco mohl jít kamkoli nebo se schovat, kde by se mu zachtělo, šel k němu. Mohlo ho to alespoň z jedné části těšit.

Bystrozor musel zazívat a promnout si své unavené oči, byl by se rád odebral ke spánku, ale netušil zda by vůbec po tom výstupu usnul, i když jej zžírala únava.

Znovu, už po několikáté, se zamyslel nad tím, kdo by mohl Draca sledovat. Rozhodně si nepamatoval, že by se kdy Draco tolik bál. Ani kdysi na škole nevypadal nikdy tolik vyděšeně.
Muselo se jednat o něco vážného a to se Harrymu rozhodně vůbec nelíbilo.
Bylo mu na zvracení jen když si vybavil, že by Dracovi někdo jen zkřivil vlásek.

Po tom co znovu zívl, zhasl svíčku na stole a za svitu měsíce se odebral k Dracovi na svou postel.
Opatrně vzal peřinu a rozhodl se je přikrýt, i když se ošidil a Dracovi daroval delší část oné přikrývky.
Opřel si hlavu o ruku, jejíž loket zabořil do postele a druhou rukou pohladil lékouzelníka po tváři na kterou dopadal svit měsíce.

Svraštil mírně obočí a dovolil si Draca líbnout do vlasů a vzápětí se k němu přisunul blíž. Byl by ho objal, jenže nechtěl riskovat, že se Draco probudí dříve než on a uvidí jak se na něj lepí, určitě by rád nebyl, myslel si to.

Nejméně dalších patnáct minut zíral do zdi a když chtěl oči zavřít, zaměřil  je náhle na to, co ho zaujalo. Draco se mírně pohnul a k překvapení se k Harrymu sám přitulil.
Skutečně to nečekal a možná, že si lékouzelník ani neuvědomoval, že se k němu stulil.
Harry se musel usmát a znovu aristokrata líbl do vlasů a ta plavá kštice mu voněla jako nějaký ovocný čaj.
To ho také zaujalo, ale nezaobíral se tím tolik tak, jako tím, že se Draco nadzvedl a podíval se Harrymu zpříma do obličeje s potutelným úsměvem.

,,Jak ti je?" Zajímal se bystrozor, ,,Je ti asi lépe co? Vypad-" Než stačil doříct, Dracovi rty se přisály na ty jeho a Harry samým překvapením nemohl uvěřit. Myslel si, že se mu to jen zdá.

,,Pěkný sen". Usmál se lékouzelníkovi do rtů a povalil jej na to pod sebe. Nelíbil se mu totiž toho opak a pokračoval v tom, v čem přestali.
Líbl ho jemně, nechtěl ho nijak vylekat zbrklým nástupem vášnivého líbání, a samotný Draco ho do rtu lehce kousl, což bystrozorovi připomnělo lékouzelnickou místnost v nemocnici, kdy ho bezrozmýšlení políbil a on ho hryzl.
,,Zase jsi mě kousl". Zavrčel naň a pozoroval jak se Draco potutelně usmál.
,,Co tak najednou, pane Malfoyi?" Mrkl na něj a vtiskl mu další polibek a jako by Draco nechtěl aby se odtáhl složil mu ruce za hlavu a polibek mu oplatil, a dokonce mu jich dal více.
,,Bylo by vzrušující kdyby sem někdo přišel, někdo známý a viděl nás tu".
,,Páni, nestačím se divit". Zasmál se Harry a Dracovi pevně stiskl bok a opět se mu musel odebrat políbit rty.

,,Ale počkej, vážně, co tak najednou?" Ptal se Harry na otázku, kterou už jednou položil.
Lékouzelník se neměl k odpovědi a zrak stočil raději na přikrývku.
,,No, nic.. chtěl bych se také dozvědět, kdo tě to sledoval, pořád jsem s tím na tebe naléhal, ale to nejen ze zvědavosti, ale i kvůli tomu, že mi na tobě hodně záleží a nechci aby ti kdokoli ublížil, Draco".
,,Já nevím jestli je vůbec dobrý říct kdo.. spíš co mě sledovalo".
Blondýn se zvedl do sedu a svraštil obočí, kdežto Harry naň zrak zaměřil přímo tak, jako by mu pohledem chtěl do těla vypálit díru.
,,Počkej, cože?"
,,Víš, trochu jsem to asi přehnal, to jak jsem sem vlítl s hysterčákem, ale.." Draco se na moment odmlčel, povzdychl a zadíval se na Harryho ruku, jež ho po pohladila po paži.
,,Já nevím o co se jedná, nikdy jsem to neviděl a sledovalo mě to".
,,A jak vypadali?"
,,Bojím se, že si budeš myslet, že jsem se zbláznil protože jestli ti popíšu jak to vypadalo, tak.. no, možná neuvěříš".
,,Hmm, možná že ses opravdu zbláznil, neboť jsi mě dobrovolně začal líbat, to je k neuvěření". Ušklíbl se bystrozor, do něhož blondýn hned na to drcnul.
,,Ne, tak vážně.. jak teda vypadali?"
,,Má to plášť, představ si potrhaný šaty ve vodě na někom, budou se dá se říct vlnit. Tak to právě vypadá".
,,Mozkomor?"
,,Žádnej mozkomor! Jo trochu tak vypadá, ale neni to mozkomor, toho snad poznám. Mozkomor navíc určitě nevleze k tobě domů a nezačne na tebe mluvit. Jo a myslím, že to nemá tvář".
,,Co to říkalo?"
,,Já nevím, má nějaký svůj jazyk. Zní to jako šeptající hlasy přes sebe. Takovej šrumec prostě". Vylíčil Draco a Harry se zamračil. Vůbec ho nenapadalo, o co by se mohlo jednat.
,,A teď to nejdivnější, přišel jeden a znásobil se".
,,Co? Takže.. prostě se naklonoval? Jo a když jsi sem vtrhnul říkal jsi, že se bojí světla. Je to tak?"

Lékouzelník nejistě pokývl. ,,No, já vlastně nevím, ale asi jo. Když se to všimlo olejové lampy, tak jako by zakřičel a zmizel".
,,Zmizel?"
,,No, zmizel".

Harry vypadajíc téměř nešťastně, si nedokázal vybavit žádné takové stvoření. Viděl už leccos a slýchal o stvořeních leccos. Viděl obrázky v knihách a informace o nich, ale nic takového ještě neslyšel ani neviděl.
,,Draco, já tě zklamu, nevím absolutně o co se jedná a musím uznat, že je to dost znepokojující".
,,To je jedno, třeba je to zbloudilá duše a nechce nikomu ublížit".
Jen co blonďatý aristokrat dořekl, Harry se začal smát.

,,Tak to určitě ne!" Smál se dál a lékouzelník se zamračil a chtěl Potterovi vlepit pohlavek, ale ten mu ruku dokázal zachytit včas, než mu ho dal a přitom ho jestě k sobě stáhl.

,,Tak teď mi vysvětli ještě jednu věc, jak to se mnou máš?"
,,Nijak, jsme kamarádi". Polomrkl blondýn a vytrhl Harrymu svou ruku a k tomu se od něj i odtáhl.

,,Mně z tebe hrábne. Víš ty co chceš? Odmítal jsi mě, urážel, nechci se vracet k tomu jaké plané naděje jsi mi dával a pak mě najednou začneš líbat a skončíš to tím, že jsme kamarádi.. cože kamarádi? Teď jsem si uvědomil cos řekl. Rozhodl ses mě mít za kamaráda? Asi bych měl být poctěn, Malfoyi".
,,Jsi trapnej,". Lékouzelník odfrkl a vzápětí se zvedl z postele,
,,vrátím se domů. Nevím proč bych tu měl zůstat. Musím říct i matce co se stalo.. a i tomu, ehm, chlapovi, co mě zplodil, bohužel".

Bystrozor přikývl, přičemž křivil rty až to pěkné nebylo a na to se v rychlosti odebral z postele a šel Draca vyprovodit z jeho domku.

,,Nehraj si se mnou, opakuju to naposled". Zavrčel naň ještě u dveří, které Draco následně otevřel.
,,Já si s tebou nehraju. Až si budu chtít hrát, tak si koupím hračku, ale to v mém věku už nehrozí".

Bystrozor na jeho slova nasadil kamenný výraz a blondýn mu vzápětí vtiskl polibek.
,,Měj se".

Harryho tvář výrazně poté zjemnila své rysy a zavřel za Malfoyem dveře, na něž se na to přilepil zády a zakvílel.
,,Merline! Merline!" Začal se smát a pohladil si prsty své rty a v mysli se vrátil do chvilky Dracových polibků.
,,Dost.. nechovej se jak patnáctiletej vůl". Zavrtěl nad sebou hlavou a rozhodl se jít konečně spát, i když na spánek mu zbývaly už jen pouhé čtyři hodiny.