A diagnóza? ..láska (Probíhá oprava)

3. kapitola

,,Všimla jsem si, že dneska ses bavil s tím blonďatým léčitelem. Vy se znáte?"
,,Co? Jo, Malfoy. Známe se ze školy". A jak oni o vlku, tak vlk za dveřmi. Do místnosti vrazil onen léčitel dojídající koláč.
,,No, asi bych se měla vrátit do postele." Elisabeth se zakousla do spodního rtu a vystartovala ke svému lůžku.
Draco nad ní zavrtěl hlavou a jen co polkl poslední kousek ze své dobroty, se ozval. ,, Klid na lůžku, říkáme vám to desetkrát za den a už mě to přestává bavit. No, mně je to vlastně jedno, tak si tu poležíte o to dýl."
,,Ale já byla v klidu, děláte jak kdybych tu běhala a skákala až do stropu".
,,Chcete mi říct, že se mi zdálo, že jste běžela ke svému lůžku, když jsem přišel?! Nebudu se s vámi tady dohadovat, od toho je tu lékouzelník Frozenlaugher, jste jeho pacientka".
Malfoy se jí více už poté nevšímal, i když Elisabeth měla opětovně nějaké prupovídky, a raději zakotvil u tmavovláska.
Pro větší soukromí zatáhl závěs.

,,Tyhle bezohledné pacienty hrozně miluju" Odfrkl.
,,Elisabeth seděla u mě. Nedělala tu žádné blbosti. Ale jinak jsem rád, žes dodržel slovo". Usmál se naň Harry a sledoval, jak se Draco usadil v místě lůžka, kde předtím seděla jeho spolupacientka.
,,Musím říct, že jsem přemýšlel, o čem bychom se mohli bavit. Ale nevím, co by tě mohlo bavit a víš co je ironie? Ta Elisabeth.. neznáme se vůbec a bavili jsme se poměrně dobře a tebe znám a nevím, co říct. Čím to jen asi bude, co?!" Bystrozor se poušklíbl a sledoval pozorně Draca s kamenným výrazem ve tváři, jenž zjevně nehodlal Harryho slova nikterak okomentovat.
,,No, tak fajn.. snažím se s tebou konverzovat a ty mlčíš. To ses na mě přišel jenom dívat nebo co?"
,,Možná jo". Uchechtl se blondýn a poté se nečekaně horlivě rozmluvil. Harry to donutilo pootevřít svá ústa. Vyprávěl mu páté přes deváté, div tomu dokázal porozumět. Odhadl, že je Malfoy ve skutečnosti velmi ukecaný tvor.
,, ...A ten keř se hýbal, tak jsem si říkal, že je ovládán nějakým kouzlem. Jenže pak z toho keře vyskočil králík, strašně jsem se lekl, až jsem vyjekl a bylo mi vážně trapně, když se lidi za mnou pak otáčeli, proč řvu po parku ještě ke všemu, když jsem sám. Dneska mi kolega říkal, že tu byl Longbottom. Už jenom to jméno mě donutilo abych se začal smát jako blázen.."
,,Neville? Co mu bylo?" Tázal se Harry, ale Draco mu neodpověděl a pokračoval ve svém chaotickém stylu konverzace. ,,Ještě dva dny a mám zasloužené volno. Teď tu musím být od rána do večera a zpětně od večera do rána a není úplně pohodlné přespávat tady na těch pokojích určených pro léčitele.  Pořád se stýkáš s tou Grangerovou? Jo, to je blbá otázka kort, když pracuje taky na Ministerstvu, že jo?! Nedávno jsem byl v Příčné ulici a neuvěřil bys koho jse-"
,,Draco, Draco.. prr, pleteš páté přes deváté. Mírni se trochu. Vypadá to jak kdyby ses s nikým nebavil snad měsíc." Zasmál se Harry.
,,No, ale tak když nechceš vědět koho jsem tam potkal.. tebe by to zajímalo. Jo a vzpomněl jsem si na jeden případ, co se tu stal. Bylo to-"
,,Draco," Harry ho opět přerušil a s úsměvem nad ním zavrtěl hlavou. ,,Nejdřív mi řekni, koho jsi potkal v té Příčné ulici".
,,Toho tvýho Hagrida! Ten se nezměnil! Vůbec!"
,,Mého Hagrida? Já ho vlastním?!" Otázal se Harry a sledoval, jak se blondýn rozesmál.
,,Co já vím, třeba ho máš jako mazlíčka a rozhodl ses ho pro jednou zase vypustit do ulic".
,,Jasně, kápl si na to Draco. Hagrid je můj mazlíček, výborný."
Blondýn se opět rozesmál. Harryho z nějakého důvodu těšilo, že se směje. Dokonce se mu líbil jeho smích a tak se nad ním pousmál a čekal co z něj vypadne dál, a doufal, že to jeho mozek dokáže rychle vstřebat než zabarví jeden příběh deseti dalšími. Draco ale ztichl a jen se na bystrozora díval, takže se Harry ujal slova.
,,Nemyslel jsem si, že se takhle někdy budeme bavit".
,,Já už vůbec ne." Mezi lekouzelníkova slova vklouzlo zachichotání Elisabeth, které se následně ozvalo ještě dvakrát.

,,Co otec?" Zajímal se tmavovlásek a povšiml si, jak lékouzelník mírně sklesl.
,,Nikdy to s ním nebylo takové, jakoby s otcem mělo být. Takže se neustále štěkáme a mám dojem, že je rád když doma vůbec nejsem. Mimo to pořád nasává víno. Je to horší než dřív a to je teda co říct."
,,Ehm, promiň.. nechtěl jsem ti nijak kazit náladu".
,,Ale tohle mi ji přeci nekazí, Pottere, a už bych měl zase jít. Tady je vždycky práce dost, hlavně v tomto období, kdy se záhadně až moc často někomu něco stává. Zase se tu zastavím, tedy když budeš chtít".
,,Rozumím, a jasně, musíme se víc poznat. Už teď mám o tobě dobré mínění. Konec konců jsi jako vyměněný. Nelze tě se srovnat s tím Dracem, co byl se mnou v Bradavicích."
Blondýn se pousmál a zvedl se z lůžka. ,,No.." Začal a semkl na moment pevně rty k sobě. ,,Tak já jdu. Krásnou noc v naší skvělé nemocnici". Uchechtl se a byl by se rozešel, kdyby ho Harry nezastavil. ,,Počkej, máš něco ve vlasech.. tady". Bystrozor poukázal prstem na sobě, kde má blondýn cosi hledat naopak u sebe.
,,Kde?!" Draco si prsty rozcuchal svůj účes, čemuž se Harry uchechtl a pokynul mu, aby se k němu shýbl. ,,Smítko". Zbavil ho jej a než se Malfoy odhodlal k odchodu, stačil si bystrozor prohlédnout jeho bouřkové oči zblízka a nejen je. V hlavě mu přitom přeběhl titulek o tom, jak je Draco krásný, ale zapudil ho.
Tenhle není pro tebe i když se ti líbí, ozval se hlas v  jeho mysli, na to zapomeň, Pottere. Víš, že je to Malfoy, a taky víš, že před ním nesmíš nikdy kváknout o své orientaci. Bůhví, co by se stalo. Nemáš k němu žádnou důvěru jako třeba u Rona. Zapomeň na něj, ten ti prostě není souzen, takže se o něj nijak víc nemůžeš zajímat a dělat nesmyslné blbosti se smítkem, které sis vymyslel, jenom proto, aby sis ho mohl okouknout zblízka. Zklidni hormon, Harry...