"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

60. - KONEC

Tak a je to tady... Konec tohoto příběhu...

Psaní jsem si obě autorky moc užili. Ale i když jste nás někdy chtěli zabít, moc nás těšili i vaše povzbudivé komentáře.

Jsme opravdu rády, že se vám příběh líbil a doufáme, že jste si ho užili stejně jako my.

Všem vám moc děkujeme!

Tímhle se u tohoto příběhu s vámi loučíme, snad se uvidíme i při dalších příbězích, kterých bude ještě opravdu hodně ;)

Vaše autorky: AkemiManautsu a Tommo_coffee. Příště ahoj!

Užijte si poslední část! ❤

***

Malinko smutně jsem se přesunul vedle něj a lehl si k němu, abych viděl na to, co ho pak nejvíc zaujme. S úsměvem jsem ho objal, políbil do vlasů a zadíval se do toho katalogu také.
Měli v něm krásné věci- růže, kytky, dekorace, dorty, návrhy na výzdobu, ozdoby a také šaty, které mi ale nechtěl ukázat. Pochopil jsem, že se mám nechat překvapit a uvidím je až o svatbě a na něm...

Byl tak roztomilý, když sledoval každou malinkou věc v katalógu, který jsem měl na nohách a četl si z něj.
"Moc bych chtěl, aby to bylo venku při nějakém jezírku. Co ty na to?" zeptal jsem se a Lou se jenom zasmál. Listovali jsme katalogem asi 2 hodiny, než se ozval pláč a já šel pro Ester, kterou jsem donesl k nám do postýlky.
"Podívej kdo přišel," zasmál jsem se při Louiho zamilovaném pohledu.

Natáhl jsem k nim ruce, načež se Harry zachichotal. Malinko jsem se poposunul a opřel o zeď za mnou. Harry se ke mně i s Ester přitulil.
"Copak, zlatíčko, nedá se ti spát?" optal jsem se a políbil malou na čelo. Šťastně se usmála a ukázala tím tak svoje dásně, přičemž šťastně kopala nožkama.
Aaaaaaaaaaaaw...

Zbytek dne jsme si hráli s malou a tulili se, nakonec jsem ji večer uložil do postele a společně s Louim jsme zaspali sladkým spánkem.
Ráno jsem se probudil až o 9. Postel byla prázdná, ale v bytě bylo ticho. Pomaloučku jsem vyšel na chodbu a uviděl Louiho jenom v zástěře u plotny.

Chtěl jsem přichystat pro mého sladkého Harryho speciální snídani. Nic jsme neslavili, ale on si taková rána prostě zaslouží... Brzy ráno jsem vstal a dal vařit vodu na čaj a kafe. Namíchal jsem si těsto na lívance, jak jsem našel na internetu a pustil se do nich. Talíře jsem už dávno měl ozdobené čerstvým ovocem a čokoládou. Jo, to byla ta lehčí část. S lívanečky to bylo krapet těžší... Co si to namlouvam, zatím se mi povedli jen tři!
Najednou někdo jemně zaklepal o rám dveří a já se leknutím otočil.
"Vyděsil si mě," zasmál jsem se na něj a vydechl.

"Byl to záměr, lásko moje," usmál jsem se a pohladil ho po dokonalém kulatém zadečku. Tak moc ho miluju a on mi udělal takovouhle nádhernou snídani.
"Voní to tak skvěle, jsem moc hladový a můžeme něco stihnohnout- něco rýchleho," mrkl jsem na něj a on se zasmál.

Zasmál jsem se a odstrčil jeho ručky od mého pozadí, podávaje mu talíř plný lívanců.
"Tady máš, ty můj hladovče," vtiskl jsem mu pusu na tvář a usadil ho ke stolu. Malinko posmutněl a odul spodní ret, ale pak se s úsměvem pustil do snídaně. S úsměvem jsem ho sledoval a doufal, že mu má improvizace na jeho talíři chutnala.

Bylo tam hodně ovoce a taky jogurt. Bylo to skvělé. Malinká spinkala, Loui byl při mně a hladil mě, bylo to skvělé.
"Loui moc tě miluji, ale to víš, že jo?" Zasmál jsem se a namířil mu vidličku s jídlem na jeho rty. "Dej si je to skvělé!"

Vzal jsem si od něj a musel přikývnout. Opravdu se povedly.
Nalil jsem mu k tomu džus, jak to dělala máma, když jsem byl malý a také si jednu naložil, jelikož jsem na ně dostal po tom soustu chuť.
Dojedli sme a Harry sklidil nádobí a usedl na můj klín, přičemž mi ruce omotal kolem krku.

"Pořád něco stíháme," zasmál jsem se a přisál se mu na rty, následně mu začal hladit hrudník, kterým jsem byl fascinován.
"Jsi nádherný a jenom můj!" zašeptal jsem zasněně a začal mu hladit krk, který jsem mu začal okusovat.

Blaženě jsem se usmál a když se jeho zuby zaryly do mého krku, myslel jsem, že z něj omdlím...
Malinko jsem ho od sebe odtáhl a aby nespadl, přichytil jsem si ho za zadeček... Dobrá, možná ne proto, aby nespadl, ale i pro své vlastní důvody...
"Neříkal si, že teď pár dní nemůžeš?" ušklíbl jsem se nad jeho slovy ze včerejška.

"Vždyť spolu nemusíme souložit!" zasmál jsem se a položil mou dlaň blíž k jeho rozkroku.
"Hezké ráno se dá udělat i jinak, co ty na to? Jenom taková rychlovka."

Ten malej zmetek!
Slastně jsem zavřel oči a zaklonil hlavu, když se jeho ruka hbitě posouvala po mém polotvrdém rozkroku přes kalhoty. Místy ho i zmáčkl a promnul!
Vzdychl jsem a on se vítězně usmál.

Hladil jsem ho po jeho velikém problému. "Pojďme prosím na gauč, chci si kleknout na měkký koberec, tady se pořádně nesehnu," kňuknul jsem a zatahal ho zoubkama za kůžičku na krku. Zvedl mě za zadeček a přenesl na gauč. Začal jsem mu pomaloučku kouřit a on vzdychal jako o život.

Dělal to tak zkušeně! Nestačil jsem se divit.
Bylo to tak úžasné. Vzdychal jsem na celou místnost, nedalo se jinak.
Místy zapojil jazyk či zuby a rychle pohyboval hlavou. Nakonec vsál mou špičku a já vykřikl.

Hned jak zakřičel, ozval se pláč našeho miminka.
"Bohužel Loui, teď budu muset obstarat někoho jiného." Políbil jsem ho jěště na špičku. Když jsem přišel do pokojíku malé, nespokojeně brečela a kopala nožkama.

Harry odběhl k malé a já nemohl vydržet bez něj.
Raději jsem se oblékl, aby mě to nedráždilo. Chtěl jsem na něj počkat, ale Ester pořád plakala, tak jsem věděl, že to bude na dlouho a ona se jen tak neklidní, tak jsem se vydal za nimi.

Ester pořád plakala, než jsem ji strčil do pusinky papání.
"Tak miláčku, papej, vyrušila si nás od jedné hezké činnosti." Usmál jsem se na ni a ona už jenom spokojeně ťapkala ručkama.
"Ty naše příšero!"

"Nemyslím si, že ti porozumí, to možná až bude mít vlastní děti," zasmál jsem se u dveří a přešel až k nim. Harryho jsem objal zezadu a bradu si opřel o jeho rameno. Měl jsem tak krásný pohled na malou. Ta se usmála a dál spokojeně papala.

"Mohla by, ale to nevadí. Snad to bude lepší za chvíli, kdy bude už spinkávat celou noc a my budeme mít čas i pro sebe a ne jenom pro ni," zasmál jsem se a pohladil ji po bříšku. Maličká se vesele zachichotala a trošku kousla.
"Ty piraňo! Au."

Zasmál jsem se. "Nezlob princezno." Cvrnknul jsem jí prstem do nosíku a ona se zvláštně zašklebila.Šťastně jsem vydechl. Takhle bych mohl být do konce života. Tyhle naše společné chvíle...