"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

25.

"Práce modela je vyčerpávající, co?" zasmál jsem se. "Park říkáš? To nezní špatně. Jdeme do parku," usmál jsem se a rukou, kterou jsem neřídil jsem uchopil tu jeho. Ani ne za chvíli jsme byli v mém nejoblíbenějším parku. Všude byli stromy, uprostřed parku menší rybník, chodníčky a plno trávnatých ploch pro zvířata a pikniky. Když jste tady, cítíte se jinak, lépe.
Provedl jsem ho až k rybníku, kde jsme si sedli do trávy a pozorovali kachny a psa, který tam skočil, aby je chytil (což se mu nepovedlo).

"Vím, že se to tak nezdá, ale opravdu je..." promluvil jsem potichu po dlouhé době, počas ktoré jsem přemýšlel nád tím, co řekl. Vím, má práce se zdá být snadnou, ale není, člověka to unavuje jak na něj všichni koukají a snaží se něco nepokazít, plus vydržet v jedné poloze kolik je potřeba.
"Ale chápu tě, nevypadá to až tak těžce," šeptl jsem a raději si lehl.

"Tak například já bych tak dlouho v jedné jakékoliv poloze nevydržel," uchechtl jsem se nad pravdou mých slov. Pozoroval jsem jak se jeho kudrnaté vlasy "rozlili" po trávě a dělali mu kolem hlavy efekt slunečních paprsků. Takhle by ho měli fotit - když je uvolněný a klidný... když se mu to líbí a nikdo ho neosahává. Měl zavřené oči před sluníčkem, ale pak je otevřel. Asi vycítil můj pohled.

"Udělal jsem něco?" zeptal jsem se a koukl se na něj. Nevěděl jsem, jestli je na mě naštvaný, ale tak snad ne. Zavřel jsem oči a schoulil se do klubíčka k němu.
"Můžeš si to někdy zkusit a uvidíme," zavrtal jsem se k němu a nechal si větříkem čechrat vlasy.
"Klidně běž domů, jestli tě to se mnou nebaví," kňuknul jsem potichounku.

"Blázínku můj, já jsem s tebou rád," usmál jsem se a podrbal ho ve vlasech. Přísahám, že zavrněl. Musel jsem se přemáhat, aby ze mě nevyšlo Awwwh. "Nic si neudělal. Tedy jestli se nepočítá to, že jsi nádherný." Jeho líčka zrůžověla a asi byl rád, že se na mě přes zavřené oči nedívá. "A k tomu jestli bych chtěl, je má odpověď: ne. Tobě to jde lépe a já se budu rád dívat."

"Si strašný, necháš to jenom na mně!" zasmál jsems se a prstem mu dloubnul do nohy. "Ale jsem rád, že si tam se mnou byl."

"Já jsem rád, žes mě vzal. Bylo to tam hezký, hlavně když si byl mým středobodem pozornosti." Z toho sezení mě už bolela záda, tak jsem si lehl vedle něj. Hned se mi natiskl na bok a já ho objal. "Jinak ty kalhotky ti moc sekli," ušklíbl jsem se zasněně.

"Proč jsem čekal, že to řekneš!" zasmál jsem se a kouknul se na něj. Díval se na mě tak hezky, ale přišlo mi, že skoro jako na kus masa.
"Já jich mám hodně, hlavní fotograf vždy říká, že jsem v nich neodolatelný," zasměju se když ucítím, jak se vedle mě napne.
"Ale jsem rád, že se ti líbili. Budu je nosit častěji, i když ta krajka trochu škrtí."

"Neodolatelný?" nadzvednu obočí. On mu tak říká pořád?
Neřeš to, neřeš to!
"Potvrzuju," mrkl jsem na něj, nač se zachichotal.
Dobře jsem slyšel? Pořád? To lahodí mým uším. "To věřím, celkem to bylo vidět," zasmál jsem se.

"Já vím, ale potřebovali jsme takové fotky," usmál jsem se a trochu se poposunul ,protože ta krajka opravdu škrtila! Moc mi to nepomohlo a tak jsem se raději skroutil do klubíčka a rukou jsem obejmul jeho pás .
"Doufám, že ti to nevadilo, jak mě Michael osahával..."

"Harry," vydechl jsem přiškrceně. Nechtěl jsem na to vzpomínat. Děsil jsem pak sám sebe myšlenkami na to, jak Michala odpravit. "Nechme to radši být. " Harry se znovu pomrvil. "Co se děje?"

"Nic, jenom ta krajka je trochu nepříjemná, ale je to vpořadku," usměju se a povrtím se ještě trošku.

Jak se tak vrtí, zavádí o mé citlivé místečko. Já vím, že nechtěně, ale radši ho o kousíček odsunu. "Půjdeme? Doma si dáš něco pohodlnějšího," usmál jsem se a sedl si, než mě zatáhl zpátky a z mého hrudníku si udělal polštář.