"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

48.

Máma se po její návštěvě už týden neozvala. Vůbec mi to nevadilo, byli jsme to zase jen my: já, Lou, Ben a naše malá. Dátum se nám blížil čím dál víc a dnes měl přijít Niall, aby nám vymaloval pokojíček pro malou.

Kolem oběda se domem rozezněl zvonek. Nechal jsem Harryho jíst a šel otevřít tomu blonďatému leprikonovi. V rukou držel barvy, štětce a něco na převlečení a rovnou vstoupil dovnitř.
"Tak jak se vede?" optal se s úšklebkem, když v pokojíku, který bude patřit malé, složil všechny věci na zem.

"Krom toho, že je moje máma kráva, tak nic, všechno je vpořádku," zasmál jsem se a obejmul ho. Hned jsme spolu zalezli do pokojíku malé a já mu vysvětloval, co potřebuju, aby udělal. Chtěl jsem jenom jednoduché kvítky, nic víc, ať je to hezké, ale ne přehnané.

Ti dva mě k ničemu nepustili, tak jsem se opřel o rám dveří a pozoroval je. Oba začali míchat barvu, k čemuž si pustili rádio, aby nebylo tak ticho. Harry začal malinko pohupovat boky do rytmu hudby a já se na něj jen zasněně díval.
Když však potřebal pro něco se sehnout, konečně jsem mu mohl pomoct!

Když jsem hodil štětce na zem, tak trochu jsem zapomněl, že je asi nezvednu a i když jsem nechtěl, musel jsem se prosebně kouknout na Louise, aby mi pomohl. On celý šťastný přiběhl a podával mi je. Já se tomu jenom zasmál a začal malovat malinké kvítky na stěnu.

"Vaše veličenstvo, upadl vám štětec," zasmál jsem se a s úšklebkem ho podal svojí princezně. Začal malovat něco na zeď a já ho zezadu objal a nos zabořil do jeho krku. Vždy voní tak krásně, tak sladce. Líbí se mi jeho vůně, mohl bych ji dýchat celý život.
Harry se smál a když se chtěl o kousek posunout, musel jsem s ním, protože jsem ho odmítal pustit.

Jeho dech mě šimral a já se spokojeně usmíval bylo to tak hezké, romantické. Pomaloučku jsem maloval kvítky až jsem se dostal po dveře, kde jsem to musel nechat na Niallovi, na řebřík by mě asi Lou nepustil.
A tak to šlo celý den až do večera, kdy jsme se všichni rozbalili na gauči s jídlem.

Donesl jsem nám k sledování televize nějaké sladkosti a i brambůrky. Oba se do toho s chutí pustili a dál sledovali nějakou komedii.
"Už máte to jméno?" optal se uprostřed filmu.
"Ne, ale máme několik návrhů od Harryho fanoušků," zasmál jsem se a podal mu papír, co jsme odložili do šuplíku.

"Mně se líbí Charlotte a Blue," usmál jsem se po chvilce, když jsem se koukl na lístek.
"Co ty na to?"

"Nechci, aby se moje dcera jmenovala stejně jako moje sestra," zabručel jsem a sedl si mezi ně. "Blue nezní špatně," zadíval jsem se na ten papír, "ale mě se líbí třeba Jane, nebo Ashley."

"Ashley zní jako z filmu," zasmál jsem se a vyškrtl ho. Hmm, musel jsem se soustředit, abych se pořádně rozmyslel. "Ester je hezké taky."

"To tam nech," usmál jsem se. Očima jsem přejížděl seznam.
"Tohle se mi líbí," usmál jsem se a ukázal na jméno 'Andy.'
"To zní, jako by jste čekali kluka. Víš jak vám to bude to dítě vyčítat?" podivil se Niall. "Dejte jí jméno Emily a máte hotovo."
"To už radši Ester," zasmál jsem se. "Emily je ohraný."

"Ester je podle mě nejlepší, mě se líbí nejvíc." Usmál jsem se a zakroužkoval jsem ho.
"Ja mám vybráno smůla," zasmál jsem se a zbalil se do jeho objetí. Bylo mi moc hezky.
"Už se těším na svou malou, tedy na naši, budeme už spolu jako rodina."

"Naše malá Ester." S úsměvem na mě otočil hlavu a já na něj mrkl. Úsměv se mu zvětšil a s rukou na té mojí se hladil po bříšku.
"Tak jo, jméno máme, teď ještě dořešit ten pokojíček," zasmál se Niall. "Jdeme na nábytek?"

"Pojďme, jupiii! Musíme to rychle poskládat, jsem zvědavý, jak to bude vypadat " Usmál jsem se a ihned jsem běžel do pokojíku i s nožem. A začal jsem skládat malé části nábytku.

"Hlavně s tím nožem opatrně," zasmál jsem se a spolu s Niallem jsme se pustili do skládání postýlky. Jsme experti, takže nám to trvalo hodinu...
Pak ještě skříňku, donesli jsme dovnitř hračky pro malou a začali to upravovat.

Spokojeně jsem se večer koukl na pokojíček a opravdu se mi líbil - na stěnách byly kvítky a všude hračky, prostě dokonalé. Unaveně jsem se hodil na postel a čekal na mého prince.

Ještě jsem vyprovodil Nialla z bytu, jinak by tady strávil noc. Ten kluk mě někdy udivuje.
Zaklapl jsem za ním dveře a úlevně vydechl. S malým úsměvem jsem se rozešel do ložnice, kde na mě Harry čekal v posteli, se širokým, ale unaveným úsměvem na rtech. Jenom v boxerkách jsem si lehl k němu a přitulil se k bříšku.
"Byl to dlouhý den, co?"

Malá několikrát kopla, asi na znak souhlasu a já se zasmál.
"Ale vypadá to úžasně, stálo to za to," zašeptal jsem a přitulil se k němu, potřeboval jsem už spát, byl jsem strašně unavený. A tak jsem za chvilinku zavřel očka a upadl do říše snění i s Louisem.

"Dobrou noc, lásky moje," šeptl jsem s úsměvem. Nemohl jsem se naší malé princezny dočkat. Budeme rodina, oba nadevše miluju.
Ráno mě vzbudili dávivé zvuky z koupelny, načež jsem se hned probral a běžel za ním. Harry se tam skláněl nad mísou a zvracel. Rychle jsem k němu přiběhl.
"Lásko, jsi v pořádku? Nechceš doktora?"

Ráno mě probudil hnusný pocit ve břiše, ale je jasný, když mám 2 měsíce před porodem, že mi nebude pořád úžasně. Bohužel jsem byl vyhnán na záchod, kde jsem vyklopil včerejší večeři. Najednou přišel Lou a ihned se stresoval.
"Neboj Lou, jsem těhotný, to k tomu patří." Zakňučel jsem a zvracel dál.

Nezbývalo mi nic jiného, než jen ho hladit po zádech na uklidnění a doufat, že to přejde.
Vysíleně se opřel o zeď. Spláchl jsem a v naruči si ho odnesl zpátky do pokoje, kde jsem ho zabalil do deky.
"Donesu ti vodu." Než stihl namítat, už jsem byl v kuchyni.

Můj starostlivý blázen, ale raději jsem se opřel o čelo postele. Počkal jsem chvílinku, než se mé bříško uvolní a uklidní, aby jsem náhodou nevypustil jěště něco. Lou mi za chvilinku donesl skleničku vody, kterou jsem vypil. Sice pomalounku, ale vypil. "Děkuji Lou."

"Není zač." Sklenici jsem odložil na noční stolek. "Je ti lépe?" Mírně přikývl a já pohladil naši malou přes Harryho bříško. "Proč takhle trápíš tatínka?"

"Protože chce už být za chvíli venku," zasmál jsem se a hladil mou malou přes tenkou kůžičku bříška. Malá několikrát kopla a pak se utišila.
"Děkuji za to, že si při mně, lásko."

Políbil jsem ho něžně, ale ten jej prohloubil. Opatrně jsem na něj nalehl a líbal ho.
Celé dopoledne jsme strávili muchlováním, líbáním a mazlením se s bříškem.
"Co by sis dal rád k obědu? Určitě si hladový."

"Hmmm... Dal bych si těstoviny s nutelou a nakládačkami," usmál jsem se, protože jsem na to měl opravdu chuť, no když jsem uviděl Louiho pohled, asi jsem řekl nějakou blbost, minimálně to tak vypadalo.

"J-jo, jasně," usmál jsem se, i když udiveně a začal dělat ty těstoviny.
Slyšel jsem, že těhotní mají zvláštní chutě, ale že až takhle?
Nandal jsem mu na těstoviny nutelu a talíř i s miskou nakladaček položil před něj na stůl.
"Tak tedy dobrou chuť," ušklíbl jsem se.

"Děkuji," zavrněl jsem a pustil se do té dobrútky. Spokojeně jsem snědl celou porci a pak jsem se i s olivami usadil na gauč a pustil si film. Spokojeně jsem i s Louisem koukal na televizi, než se bytem rozozněl zvonek.
"Kdo to může být?"