"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

33.

"Tak jo, ty ťuňťo," zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy. Zamračil se na mě a narovnal si je zpátky. Jen jsem zavrtěl hlavou a otevřel mu dveře. Společně jsme se pak vydali na cestu k našim. Ben spokojeně ležel v Harryho klíně a vypadalo to, že jestli Harry brzo neodloží krabici s jídlem, celou ji sní.
Naštěstí jsme brzo zastavili a jakmile z okna holky viděli moje auto vyběhli ven.
Objímali jsme se dlouho, než jsem si všiml Harryho úsměv na kraji od nás.
"Holky, tohle je můj přítel Harry. Hezky ho běžte přivítat."

Vystoupil jsem pomaloučku z auta. Ben už běžel někam daleko a já se jenom nesměle rozhlížel. Náhle ke mně přiběhli dvě holčičky v šatech, usmívali se od ucha k uchu. Já jsem se jen pousmál a podal jim velkou krabici.
"U-uvařil jsem vám..."

"Palačinky!!!" zapištěli obě a odběhli dovnitř za Benem a sestrama.
Objal jsem Harryho rukou kolem ramen a společně jsme se vydali dovnitř. "Nic si z toho nedělej, jsou ještě malí, ale zamilují si tě. Možná ty starší budou vlídnější."
"Tak tady je můj mulovanej brácha!" "Nazdar Lottie, čau Fizz. Chci vám někoho představit."

Lou vešel do dveří a já zůstal stát venku. Celkem jsem se i bál jak mě vezmou. Náhle se vynořila Louiho ruka a zatáhla mě dovnitř. Ocitl jsem se na chodbě a přede mnou stáli, odemně, vyšší holky a koukali na mě. Raději sem se zabalil do Louisovy mikiny. Nechtěl jsem se ukázat, připadal jsem si jako štěně po narození.

"Ten je roztomilý," usmála se Fizzy a napřáhla k němu ruku, jakože ho chce pohladit. "Fizz, on není pes, ale člověk," protočil jsem očima.
"Stejně je sladký," mrkla na mě Lottie a raději k němu napřáhla ruku na pozdrav (narozdíl od její sestry). "Jsem Charlotte, ale říkají mi Lottie. Tady naši milovnici zvířat Fizzy už znáš."

Mluvili o mně hezky, ale nechtěl jsem se otočit. Až po chvilce, když mě přinutil Lou a opatrně jsem stiskl ruku, která mi byla nabízená. "R-rád tě po-poznávám.T-teda vás!" vykoktal jsem a silně stiskl Louiho  mikinu. Holky nás zavedli do kuchyně, kde se ty dvě malé už ládovali palačinkami.

"Louisi, tohle musíš ochutnat!" vykřikla Daisy a ukázala na palačinku v její ruce. Zamsál jsem se: "Já už měl svou porci." Vykulila na mě oči. "Ty se máš, ty máš takový jídla teď pořád?!"
"Jasně Pheobe, proto jsem přibral," poklepal jsem si po břichu.
"Může nám Harry vařit častěji?" Ty jejich jiskřičky v očích byly na nezaplacení.

"Já ...rád," šeptl jsem a všechny holky se na mě s úsměvem podívaly. "Jenom jsem nevěděl, co máte rády a Lou říkal, že palačinky," usmál jsem se a konečně se vymotal z Louisovy náruče ukazujíc se jim celý. "Klidně vám uvařím, když řeknete co"

Díval jsem se, jak se moje malé vyděšené koťátko osmělilo a vyšlo mým sestřičkám vstříc. Usadily jej k sobě a začaly se ptát na různé věci. "Odkud jsi? Jak jste se s Louisem seznámili? A proč jsi tak hezký?"
"Notak, Daisy, nech ho vydechnout," zasmál jsem se a podrbal Beníka mezi ušima, sedíc naproti tomu babinci... a Harrymu.

"My, no, na internetě," kňukl jsem a pohladil si svoji nohu.
"Já, no nevím... Lou sedneš si  ke mně? Prosím," řekl jsem a zatahal ho za rukáv. Ihned jsem si sedl do jeho klína a obejmul ho kolem pasu.

Nos jsem si zabořil do jeho krku a pomlu vdechoval jeho krásnou vůni. Bylo mi v jeho přítomnosti neskutečně úžasně. Připadal jsem si výjimečný, že si vybral jako přítele mě, přitom může mít kohokoliv, na koho si jen ukáže.
"Aaw." Zvedl jsem pohled na svoje sestry. "Jste spolu tak rokošní," usmála se Lottie a odfotila nás na můj mobil.

Celý jsem zčervenal, ale na mé tváři se objevil úsměv. "Děkujeme..." šepl jsem a mírně zívl, dnes už toho bylo na mě moc. Mé tělo už potřebovalo oddych a hlavně Louiho kůži na té své.
"Lou půjdeme už prosím? Jsem strašně unavený..."

"Ale kam byste chodili, můžete tady přespat," mávla rukou Fizzy jako by to byla jasná věc.
Zamrkal jsem a podíval se na stejně překvapeného, ale hlavně unaveného Harryho.
"Jestli nechceš, stačí říct," šeptl jsem mu do ucha a pohladil ho. Je to jeho volba.

"Já chci jít spinkat a chci být s tebou, víc nepotřebuji, jenom postel a tvou pokožku." Ani jsem nevěděl, co melu, prostě jsem už chtěl, aby mě objal, uložil do postele a už nepustil.
"Víc nechci Lou," zavrněl jsem.

Normálně mi usínal v náručí. Chtěl jsem, aby šel co nejrychleji spát, jinak by mu to mohlo uškodit.
"Tak pokoj tu mám pořád," zasmál jsem se a šel s ním na svých rukou nahoru. Holky šli za námi, ale každá do svého pokoje, zatímco já s Harrym do mého starého pokoje.
Oba jsem nás uložil do postele a přikryl peřinou. "Dobrou noc lásko."

Když jsem byl uložený do měkké postýlky přitáhl jsem se k jeho tělu z kterého jsem bral teplo . Hlavičku jsem si spokojeně uložil k němu.
"Dobrou Lou, miluji tě," zašeptal jsem z poslední síly a po chvilce usnul.

"Já tebe taky," políbil jsem ho do vlasů a nasledoval ho do říše snů.
Ráno nás probudila obrovská rána z kuchyně. Dřív než se Harry stačil celkově probrat, šel jsem to omrknout.
"Tiše, probudíš je," zasmála se šeptajíc Pheobe na svou sestřičku. Obě něco kuchtili v kuchyni. "Pozdě," promnul jsem si ospale oči a opřel se o rám dveří. "Lou! To mělo být překvapení!" dupla si nohou.

Ráno mě probudila náhla zmněna teploty vedle mě. Když jsem se probral, uviděl jsem, že mi Lou někam zmizel. "Louuu," zavolal jsem nikdo se však neozýval a raději jsem pomaloučku sešel schody až do kuchyně, kde stál.
"Proč si mě tam nechal sámotného! Bylo mi smutno a bál jsem se víš, že prvou noc na novém mistě se bojím," vyčetl jsem mu a zabalil se do jeho objetí.

"Promiň lásko, ale šel jsem to tady zkontrolovat," zrak jsem vrátil z mého miláčka na ty dvě malé zrůdičky. Pohledy směřující dolů, zahanbeně se tvářící.
"Tak, co za překvapení jste nám to chtěli na snídani udělat?" I s Harrym v náručí jsem přešel k nim a koukl se na ten jejich výtvor. Hmm, omeleta. Ale pěkně černá...
"Tak ukažte vy kuchařky. Pomůžeme." Harry byl ještě ospalý, a tak zatímco já se snažil pomoci holkám, on mě objímal zezadu. Byl tak rozkošný!

Musel jsem vypadat jako mládě, které se drží své matky, až na ten rozdíl, že Lou nebyl moje matka. Držel jsem se ho jako klíště a nechcěl se pustit. Lou po chvilce udělal omeletu jak pro něj, tak pro jeho sestry. Se mnou na klíně si sedl ke stolu a začal jíst.
"Harry, proč nejíš?" zeptala se mě Lottie a já jenom zavtěl hlavou a zabořil si ji k Louimu, který mě objímal a hladil po ruce, zatímco jedl.

"Lottie, on teď nemůže," pohladil jsem Harryho po zádech. "Jak nemůže?"
"Osobní věc." Nemusí vědět všechno, není moje máma...
Harry se ke mně tiskl, byl tak malinkatý a sladký.
Když jsem dojedl, oba jsem nás zavedl na zahradu. Byl tam hezky klid, sluníčko svítilo.

Když jsme vyšli ven, trochu jsem se roztáhl a užíval si sluníčka na mé pokožce.
"Miluju tě Lou." Usmál jsem se a líbnul ho na spodní stranu brady. Lou mi začal dělat kroužky na stehně a já se zachichotal lechtalo to. "Louiiii, co děláš, jsou tu tvoje sestry!"

Usadili jsme se na lehátko a Harry se sesunul ke mně do klína. Jako obvykle.
Pomalu jsem ho hladil, miloval jsem jeho sametovou pokožku. Jako mnoho věcí na něm, ale tohle bylo tak fascinující, až to bolí.
"Ale notak, nebral jsem si na dnešek volno jenom tak," usmál jsem se a nos zabořil do ohbí mezi jeho ramenem a krkem. "Plánuju si s tebou dnešek užít, vychutnat si ho, než budu muset po víkendu zase do práce a budu půlku dne bez tebe," pokusil jsem se o výraz štěněte.

"No tak dobrá!" zasmál jsem se a nechal se kousnout do krku, následně do ucha a na klíční kost. Hned jak to skkousl silněji, zavzdychal jsem a zvrátil hlavu do zadu, kde jsem dostal kousanec do ohryzku.
"Louuuu! Na tohle můžeme jít domů, ať je tady nepohoršujeme," zasmál jsem se a zatahal ho zubama za lem trika.

"Uhm, začíná se mi ten nápad zamlouvat," zasmál jsem se. V hlavě se mi ještě pořád ozýval zvuk jeho vzdechu.
Postavil jsem se i s ním a zamířil do obýváku, kde všechny čtyři seděli a dívali se na nějakou pohádku v televizi."Holky, my už budeme muset jít. Je nám to líto, ale jistě se ještě někdy stavíme. Zavolejte, když se máma vrátí, přijedeme se podívat," mrkl jsem na ně a Lottie (asi pochopila naši náhlou chuť k odjezdu) mi mrknutí oplatila. Bena jsme naložili na zadní sedadla, kde hned usnul, a mohlo se jet.