"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

58.

Uklízel jsem Harryho talíř, aby to pak nemusel dělat on, když jsem zaslechl to jméno.
Přiběhl jsem k nim a Harryho si za pas přitáhl k sobě."Proč si přišel. Pokud vím, nikdo tě nezval," řekl jsem chladně.

"Kluci, notak, prosím. Chci jenom vidět malou, prosím. Lou, známe se od mala, prosím, dovol mi ji vidět. Známe se, víš jaký jsem a víš že tamto způsobil jenom alkohol," žadonil a já se jenom víc tiskl k mému Louimu. "Dovolte mi to, prosím!"

"Nemáš pít, to ses od úletu se mnou před rokem ještě nepoučil?" zavrčel jsem.
Niall sklopil hlavu k zemi a studoval podlahu, která byla pro něj mnohem víc zajímavější, než dívat se mi do očí.
"Nechci tě tu."

"Prosím, Lou, ukaž mi malou a já odejdu, moc tě o to prosím," kňučel s očima v zemi.
"Jen o to tě prosím, chci vidět malou, nic víc, jenom to." Už kňučel a mně ho zůstalo líto.
Udělal jsem to, co mi poroučelo srdce.
"Dovolím ti to... Ale jenom na chvíli a pak půjdeš a necháš nás na pokoji."

"Bože, moc děkuji," vykřikl a už Vletěl do bytu.
"Tiše, nebo ji probudíš," sykl jsem a on konečně přestal a byl zticha.
Přivedl jsem ho k pokojíku a nechal ho vejít, ovšem pořád jsem byl při nich. Opřel jsem se o rám dveří a sledoval ho. Pozorně...

Pomaloučku jsem vešel dovnitř i s Niallem za patami. Zavedl jsem ho až k postýlce, ve kderé spalo naše sluníčko.
"Tady je, spinká, tak buď potichu," zašeptal jsem a nechal ho ať se dívá.
"Je překrásná..."

"Je jako vaše malá kopie," zahihňal se a chtěl se jí dotknout. Nelíbilo se mi to, tak jsem se zamračil a chtěl jít k němu, ale Harry mě zastavil. Objal mě kolem pasu a sledoval ho.
Objetí jsem mu opětoval a ještě k tomu věnoval polibek do jeho kudrnatých vlasů.
Niall pohladil malou po vlasech a usmíval se jako blázen.

"Stačilo Nialle," zašeptal jsem a zatahal ho ven. "Teď dodrž dohodu a odejdi, prosím," šeptl jsem a skryl se do Louiho náruče.

"Harry, já... moc m-"
"Už jdi Nialle," řekl jsem tvrdě a nechal ho se svěšenou hlavou odejít pryč.
Jakmile se za ním zavřely dveře, oba jsme prudce vydechli.

Spokojeně jsem si oddechl. Loui musel jít pracovat, a tak jsem si sedl do obývacího pokoje  Začal mi zvonit mobil. Na displayi svítilo jméno Liam. Spokojeně jsem zvedl. "Ahoj Li."
"Slyšel jsem, že už se malá narodila! Můžu přijet? Prosííííííím!" vychrlil a já se jenom zasmál.
"Budu tě čekat," odvětil jsem Li se jenom zasmál a zložil.
Chvíli jsem jěště sledoval televizi, než jsem z dětského pokoje neozval pláč. Spokojeně jsem šel za Ester, no zrovna když někdo klepal, malá papala a já nemohl odejít.
"Lou, běž otevřít, prosím!"

"Jdu!" Šel jsem ke dveřím, za nimiž stál vysoký a svalnatý brunet. Zkoumal jsem ho očima. Zdál se mi přátelský... "Přejete si?"
"Ahoj, ty musíš být Louis, jsem Liam." Podal mi ruku a já si sním nechápavě potřásl. "Jsem Harryho kamarád. Harry mě volal, prý už se vám holčička narodila." Přikývl jsem a pustil ho dovnitř. "Harry, máš návštěvu."

Zachlech jsem medový hlas mého kamaráda. Zjistil jsem, že Ester se vzbudila jen kvůli tomu, že chtěla jíst. Když dopapala, znovu usnula a já ji mohl uložit do postýlky. Rozběhl jsem se ven a skočil Liamovi kolem krku a on si mě vyšvihl do náruče a párkrát se se mnou zatočil.
"Ahoj princezno! Jak ti je?"

V půli cesty do ložnice, kde jsem měl rozdělenou práci jsem se zasekl a otočil na ně.
Princezno? Jako vážně?
Rychle jsem za sebou zavřel dveře a sedl si k pracovnímu stolu k notebooku.
Ale soustředit se mi nedalo. Oba se z obýváku smáli a já nemohl být u nich. Tak rád bych věděl, proč jsem o Liamovi nevěděl a o čem si asi tak povídají.

Spokojeně jsem si s Liamem sedl na gauč, kde jsme si začali povídat. Liam mě spovídal do podrobností a oba jsme se smáli. Bylo to tak asi hodinu, než začala malá brečet , protože byla sama.
"Jdu pro moje zlatíčko," vysvětlil jsem a šel pro Ester. Za chvilku jsem se vrátil i s ní. Liam se začal okamžitě culit, miloval děti už od mala.
"Koukej kdo se na tebe přišel podívat!" zasmál jsem se a ukázal Ester Liama. Ihned se začala usmívat.
"Bože, ta je tak roztomilá, je po tobě princezno."

Dal jsem si do uší sluchátka, která jsem měl naposledy před rokem a půl a pustil si písničky, abych nemusel poslouchat zvuky kolem a soustředil se jenom na práci.
Asi za hodinu jsem to měl dodělané.
Vstal jsem a došel si do kuchyně pro vodu. Nalil jsem si džus do sklenice a jak jsem se šel napít, leknutím jsem nadskočil, když se kolem mě omotaly dvě ruce. Sundal jsem si sluchátka, na které jsem zapomněl a tím Harryho neslyšel a otočil se s úsměvem na něj.

"Louiiii, pojď na chvilku k nám! Liam si hraje s malou, tak pojď se mnou," zasmál jsem se a šel zpět do obýváku, kde Liam právě hrál s malou "kuki kuk".
"Bože, vy jste tak roztomilí!" zasmál jsem se, když jsem si sedl k nim.
"Povahově je po tobě, princezno."

Vzal jsem si sklenici a šel k nim. Ten svalovec, vlastně Liam, se smál na Ester a ona se na něj šklebila.
"Vidím, že malá si našla nového strejdu," zasmál jsem se. Ester zaslechla můj hlas a natočila na mě hlavu a začala šťastně kopat nožkama

"Tatínek přišel!" zasmál jsem se nad její reakci.
"Takže ty jsi ten, co ukradl srdíčko mojí malé princezně?" zeptal se s malým zavrčením Liam, až to s Louim trochu cuklo.
"Li, neděs ho prosím," zasmál jsem se a cvrnknul mu do ramene.

Opatrně jsem si k nim přisedl. "To je takový vždy?" Harry jen pobaveně přikývl a já do sebe kopl zbytek sklenice. Ještě, že to byl jen džus a ne něco tvrdšího, jinak by mě nehezky pálilo v krku.
Harry mě pohladil se smíchem po ruce a sledoval naši malou holčičku.

Loui byl celkem rozmrzelý, ale mně to nevadilo, musí to vydržet. Musel jsem jít na Wc.
"Kluci já si odskočím, nezabijte se," vyhrozil jsem jim a šel se vyčúrat.
V koupelně jsem udělal potřebu, vypil vodu a jěště mi volal šéf, kdy můžu začít pracovat.

"Takže, jak dlouho jste spolu? Rok?" optal se Liam zvědavě, avšak s kamennou tváří.
"Jo," polkl jsem těžce. Nedivte se. Je to hora svalů, oproti němu jsem nic.
"A už máte dítě," zavrtěl hlavou a já v tu ránu přestal dýchat. "Ale očividně se milujete, jinak by vám to nevyšlo," usmál se. On se vážně usmál!
"Miluju ho víc, než cokoliv na světě. A Ester zrovna tak."
Najednou mě objal kolem ramen, až jsem se lekl."Tak to je dobře kámo," usmál se ještě víc a já mu úsměv oplatit. Malá vypískla a dožadovala se pozornosti. Oba jsme se na ni podívali a ona na nás vyplázla jazyk.