"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

36.

"Počkej, jdu otevřít," políbil jsem ho na tvář a neochotně se od něj postavil. Zvonění zvonku se ozvalo ještě jednou, možná dvakrát.
"Ježiši, co hoří?" protočil jsem očima a otevřel tomu nedočkavci dveře.
"Nialle?" úsmál jsem se překvapeně. "Přišel jsem vás navštívit. Jak se má můj nejoblíbenější pár v Londýně?" úsmál se a bez pozvání vešel dál.

"Už nejsme pár," usmál jsem se a Niall se na mně vyděšeně podíval. Pomalu jsem šel k nim a těsně před ním jsem si pohladil bříško.
"Už jsme trio," podotkl se a užíval si jeho nechápavý pohled.
"Loui bude otcem a vlásně já taky."

"Nekecej, jdete si adoptovat mimčo?" Zářivě se usmál a šel mě obejmout.
"Ne, Nialle, špatně si to pochopil." Zastavil se a ruce, kterýma mě chtěl obejmout svěsil dolů. "Harry naše dítě nosí v bříšku," usmál jsem se. Ten jeho překvapený a pořád nechápavý výraz mi zůstane do konce života v paměti.
"Cože? Ale vždyť- Ono- Jak?"
Založil jsem si ruce na hrudi. "Vážně ti mám vysvětlovat, jak se dělaj děti?"

"Ani mi nechápeme jak se to stalo,"podotkl jsem, "nemusíš sa bát, jediné, co víme je, že se tady rodí naše dcerka nebo syn." Usmál jsem se a pořád si hladil mé malinké bříško.
"Tak... Gratuluju," usmál se a na jeho tváři bylo vidět jak mu to dochází, protože asi po pěti sekundách i po mně skočil a sevřel mě v náručí.
"To je skvělý, máte fotku?"

Zasmál jsem se. On měl snad větší radost než mi. Což samozřejmě není možné, cha'
"Na ledničce. A dřív než se zeptáš, má už tři měsíce," řekl jsem, ale to už upaloval do kuchyně se na ten zázrak podívat. "Jako malý," pokroutil jsem nad ním hlavou a objal svého Harryho. Zachumlal se mi do objetí víc a já se nemohl ubránit zamilovanému pohledu.

"Tak má radost, nech ho," zasmál jsem se mu do krku a šel i s Louisem do kuchyně, kde Naill zkoumal naši fotku. No teda ne naši, ale toho drobečka uvitř mě.
"Líbí?" Zasmál jsem se a on horlivě přikyvoval.
"Lou kdy pojedeme k vašim?"

"Kdy chceš. Můžeme jít hned, za chvíli nebo až večer. Je to na tobě, závisí od toho, jak se cítíš." Koukal na mě jako na debila.
Podal jsem mu jablko a i s ním se usadil na židli. Niall se nemohl vynadívat na fotku naší příšerky.
"Paráda, budu strejda," zasmál se a vrátil snímek na původní místo. "Jestli jedete, můžu klidně jít domů, nebudu překážet."

"Já tě nechci vyhazovat, jenom... chci to mít za sebou," zafučel jsem a mírně se oklepal. Vím, měl bych být klidný, ale to se nedalo.
"Tak pohni Lou, jinak tady jěště porodím!" zasmál jsem se, když jsem čekal u dveří. Niall před chvíli, asi po hodině, odešel a my jsme se chystali k Louimu domů. Se smíchem vyšel z pokoje a šel přímo ke mně. Políbil mě na čelo a spokojeně jsme šli spolu k autu a následně k jeho rodičům.

"Promiň, jen jsem ještě sebral fotku," ukázal jsem mu tu černobílou machulku, která představovala naše dítě.
Cesta netrvala dlouho, ale jakmile jsme dorazili, Harry se začal klepat ještě víc. Chytil jsem ho za ruku a donutil jej se mi dívat do očí. "Harry, není se čeho bát. Naši budou mít radost, uvidíš." Zdálo se, že mi věří. Nebo se o to alespoň pokoušel. Ale uklidnil se, trochu.
Ruku v ruce jsme vešli dovnitř, kde nás všichni hezky přivítali. Usadili jsme se v obýváku, kde jsme chtěli začít mluvit my. "My vám vlastně přišli něco říct," usmál jsem se a stiskl Harryho ruku. "Budeš babička, mami." Široce se úsmála. "Jdete si adoptovat miminko?" "Eh, ne," poškrábal jsem se vzadu na krku. Zamračila se. "Tys někoho přefiknul? Harry, jak to můžeš zvládat? Já myslela, že když si teď s Harrym, polepšíš se!"

Když začala jeho máma křičet, trochu jsem se přikrčil a obejmul se kolem břicha. Byl to reflex.
"Louisi! Tak moc si mě zklamal! Harry je hodný, šikovný a úspěšný hoch! A ty ho podvedeš s nějakou courou! Hodně jsem se zklamala, myslela jsem, že jsem tě vychovala dobře!" křičela a Lou vedle mě se smál, tak začal i jeho otec: "Ty se směješ své matce kvůli tomu, že jsi kurevník?!" vykřil a já se musel přikrčit. Až když mě uviděli utichli.