"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

44.

Ráno jsem musel jít do práce, tak jsem v kuchyni udělal pro Harryho snídani, nachystal mu jednu pilulku, co kázal doktor, a s žlutý lísteček s odkazem nechal na stole.
Potichu jsem opustil byt a v autě odjel do hudebnin, abych nepřijel pozdě a nevytočil šéfa.

Spinkal jsem spokojeně až do rána, kdy mě probudilo až slunce.
"Dobré ráno L-" nedokončil jsem, protože vedle mě nikdo nebyl. "Asi musel jít do práce." Povzdechl jsem si a šel do kuchyně. Byli tam toasty a papírek. 'Lásko musel jsem do práce, máš tady snídani. Bena jsem zanesl k našim, nemusíš se bát, sněz ten lék a dávej si pozor. Miluju tě lásko."
Usmál jsem se a položil papírek zpět.

Otočil jsem cedulku ze 'zavřeno' na 'otevřeno' a postavil se za pult. Najednou se ke mně připojila i naše blondýna s obrovskými kruhy pod očima.
"Čau Nialle, vidím, že si pařil dlouho do noci," zasmál jsem se. Nic mi na to neřekl a dělal jako bych neexistoval. A to celý den! Bože, ať už jsem doma.

Během dne jsem se jenom tak povaloval. No kolem oběda mi volal Niall: "Našel jsem toho sráče, zítra, když bude Lou v práci to musíme vyřídit," zafučel a ve mně vřela krev.
"Dobře budu čekat."

Když už jsme zavírali, nevydržel jsem to. Zamkl jsem a šel za ním do skladu. "Tak jo, co se děje?" Trhl sebou, jelikož byl ke mně zády a nevšiml si mého příchodu. Otočil se ke mně čelem, zatímco si dával do kapsy nějakou obálku.
"Nevím, o čem to mluvíš," prohodil, ale bylo na něm vidět, že je nervózní. "Nehraj to na mě, Nialle, dobře víš že-" "Že to ze mě dostaneš, jo vím. Hele, potřebuji si něco vyřídit s Harrym, můžu jet s tebou?" Tak teď už jsem byl úplně mimo.

"Ahoj Lou..." Hlas mi selhal, když jsem uviděl i Nialla. "Ahoj Nialle, tady máš večeři." Usmál jsem se a podal mu talíř.
"Harry pojď se mnou, prosím, potřebuji si s tebou popovídat," zašeptal a zatáhl mě vedle.
"Ano Nialle?" zeptal jsem se trochu neklidný.
"Zítra pro tebe o 2 přijedu, buď připravený."

Tohle se mi nelíbí. Něco si dohadují, to je jisté.
Zrovna když oba na sebe kývli a Niall mu chtěl dát tu obálku, jsem vešel do místnosti za nimi se založenýma rukama na prsou a zamračil se. Poslal jsem je do kuchyně. Teď se místo mě tvářili nechápavě oni. Sedli si ke stolu a já se o něj naproti nim opřel.
"Můžete mi laskavě prozradit, co se děje? Nialle, celý den děláš, jako bych ani nestál vedle tebe a najednou chceš navštívit Harryho a ještě mu něco chceš předat v obálce. Co v tom vůbec je?!"
Niall nasucho polkl a podíval se na obálku. "Raději bych už šel," šeptl.
"Sedni!"

Viděl jsem, že jsme v tom až po uši a musíme se nějak vyhrabat ven, nesmíme mu to říct. A tak jsem vstal a obmotal se mu kolem pasu jako hádek. "Lou, nemusíš se bát, s Naillem plánujeme udělat pokojík pro malou, vždyť víš, že rád maľuju a Niall taky... takže to uděláme zítra spolu, když budeš v práci. Budeš mít večer překvapení," vysvětlil jsem mu a Niall přikovoval a usmíval se. "Chtěli jsme, aby si o tom nevěděl, ale... no... pokazil si nám to.

Koukl jsem se na Nialla. Věděl jsem, že neumí lhát a taky se tak tvářil, i když se tvářil abych mu věřil.
Uchechtl jsem se. "A co je pak v té obálce?"
"Účet za barvu...?" Zamračil jsem se. "Tak proč je na ní napsané 'fotky pro Harryho'?"
S menším strachem se podíval na Harryho.

"Fotky pro mě, co budeme zítra malovat a ne, nedám ti je, budeš mít překvápko," umlčel jsem ho a posadil vedle Nialla a před nos jim šoupl dva plné talíře pečených brambor.
"Dobrou chuť. A už ticho." Obálku i s fotkama jsem si sebral a zastrčil ji do kapsy.

Vůbec se mi to nelíbilo a přemýšlel jsem, jak se dostat k té obálce. V klidu jsme jedli a nikdo nic neříkal. Jen já se utápěl ve svých myšlenkách. Harry vypadal přesvědčivě, ale Niallovy oči lhali.
Neměl jsem z toho dobrý pocit.

Lou tomu nevěřil, no já doufal, že aspoň trochu jo... stačilo mi jenom málo. Večeři dojedli v tichosti. Chvíli po té jsem Nialla vyhodil se slovy "dobrou noc". Obálku jsem skryl, aby ji můj přítel nenašel a pojistil si to tím, že jsem se k němu v posteli schoulil do klubíčka a chytnul ho kolem pasu.

Objal jsem ho a díval se do stropu. Chtěl jsem jim věřit, ale ten hnusný pocit, že se něco stane, který mám již od včera, mi to nedovolil.
Povzdechl jsem si a jen ho objímal. Něco mi říkalo, že bych zítra neměl jít do práce...
"Lásko, teď když o tom vím, mohl bych vám s tím pokojem pomoct," usmál jsem se. Stejně bylo potřeba ten pokoj pro malou připravit.

"Hele, co jsem řekl... je to překvapení, navíc musíš do práce," usmál jsem se a pohladil ho po vlasech. "Neboj se, zařídíme ho spolu, to budeme řešit jenom spolu. Ale malovat neumíš, takže by si nam moc nepomohl. To nevadí, potom budeme spolu."

Povzdechl jsem si a stiskl ho v objetí. "Tak jo," zašeptal jsem smutně. Moc jsem se už na to malování a zařizování těšil. Alespoň detaily dořešíme spolu.
Poupravil jsem si ho na hrudi a pohodlně se i s ním uložil. Políbil jsem ho do vlasů a pohladil po bříšku, kde malá slabě kopala.

Mé bříško už bylo opravdu veliké, no jěště 3 měsíce muselo počkat. Malá měla pořád čas a já i Lou jsme to věděli. No kopala každý den silněji a silněji. Spokojeně jsem se stulil k mému princi do klubíčka.
"Malá se už asi nemůže dočkat."

"Vždyť mi taky ne," zasmál jsem se a pohyb ruky značící hlazení jsem zopakoval.
"Harry," vystřelil jsem do sedu a omylem ho tak ze sebe shodil. Nechápavě se na mě díval, co po něm chci. "Vždyť mi ještě nemáme vybraný jméno. Malá se o tři měsíce narodí a my ho pořád nemáme," pronesl jsem zcela zděšeně.

"Klid Loui, to nevadí,j méno můžeme vybrat kdykoli. Co takhle Elizabeth nebo Blou, nebo něco jiného. Nemusíš se bát, hezkých jmen je dost," usmál jsem se a pohladil ho po ruce.

Vydechl jsem a po jeho zatahání mě vrátil do předchozí polohy, aby si ze mě mohlo udělat polštář.
"Tak jo..." nadechnu se a snažím se uklidnit z předchozího šoku. "Elizabeth je pěkný, i Blou, ale mně napadlo třeba i Laura nebo Zia, nebo Jade."

"Je jich hodně, nějaké určitě vybereme, nemusíš se bát," usmál jsem se, no má očká už se pomalu zavírala a já nedokázal být déle vzhůru, musel jsem se vyspat na zítra. "Dobrou Loui."

"Jo, dobrou lásko," přikývl jsem a taky se pokusil usnout, což se mi ale podařilo až o půl hodinu.
Ráno bylo chaotické, jelikož jsem přeslechl budík a tudíž zaspal do práce.
Vystřelil jsem z postele a letěl do kuchyně udělat si rychlou snídani. Když jsem se po třech minutách vrátil do ložnice, Harry ospale seděl na posteli.

Ráno mě probudil hluk, který způsobil Lou. "Hoří snad?" zeptal jsem se, no on jenom něco vyblabotal o tom, že usnul a pak už ho nebylo.
"Tak ahoj," zasmál jsem se už do prázdného bytu.
Pomaloučku jsem se postavil a šel do kuchyně, musel jsem se připravit na to, co se za chvíli stane. Musíme jít vykonat pomstu...