"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

23.

Extra dlouhá, tak si to užijte ;*

***

V jeho objetí jsem měl pocit, že mi nikdo nic neudělá a zavrtal se do jeho trika. Voněl kořenistou vůní, kterou jsem jěště nikdy necítil. Byla jako zem po deždi. Chtěl jsem, aby mě už nikdy nepustil. Ale pak mě pustil a pohladil mě po vlasech, kam mi následně dal malinkou pusinku, po které jsem se trošku zahihňal. Bylo to tak roztomilé. Až jsem se musel usmát.
"Moc jsem se na tebe těšil..." šeptl jsem mu do krku.

Z jeho dechu na mém krku mi naskočila husí kůže. V mém objetí byl tak maličký. Budu si ho hezky rozmazlovat. "Vždyť já na tebe taky, kočičko," usmál jsem se a ještě jednou se mé rty octly na jeho kůži, tentokrát na čele. Vzal jsem ho za ruku a propletl naše prsty. Vím, že na něj musím pomalu, ale já byl tak rád, že už je tady... u mě. "Tak pojď, mám tu auto, odvezu tě."

Když mě políbil na čelo, spokojeně jsem se usmál. Musel jsem vypadat jako nějaká malá školačka, která poprvé dostala pusu. Ale byla to vlastně pravda.
Spokojeně jsem si s ním propletl prsty a palcem mu dělal malé kroužky na ruce. Nechal jsem se vést až k jeho autu, do ktorého jsme nástoupili a já vytáhl mobil s adresou mého nového bydliště.
"Lou?" zavrkal jsem trošku a kouknul se na něj. Když se však na mě otočil, stratil jsem znovu slova a začal koktat: "O-o-opravdu si se na mě těšil?"

Úsměv mi na chvíli poklesl, ale pak se vrátil, když jsem ho dnes už po několikáté políbil. "Jako ještě nikdy na nikoho, lásko," mrkl jsem na něj a jeho tváře nabrali růžovou barvu.
Ukázal mi adresu a mohlo se jet.

Po polibku a těch slovech jsem se zahrabal do mé mikiny a odmítal vylézt. Jěště z nikoho jsem nebyl tak nervózní jako z něho. Seděl jsem na svém místě a Lou šoféroval jenom jednou rukou a druhou měl položenou na místě mezi náma. Jemně jsem po ní přejel prsty a pak tu svou maličkou položil na tu jeho. Bylo to dokonalé. Chtěl jsem se zeptat, jestli se mnou půjde i nahoru, ale odhodlal jsem se na to až v půlce cesty.
"L-Lou? Zůstal bys, prosím, přes noc se mnou? Bojím se být sám na novým místě." kňuknul jsem. Když neodpovídal, v duchu jsem zanadával. "Nic jsem neřekl... promiň mi to. Mrzí mně to."

Zadíval jsem se na naše ruce. Oba nás ten rozdíl fascinoval. A já zapomněl odpovědět na otázku. Tak moc jsem si to přál, ani jsem nedoufal, že se to stane realitou. Ale neodpovídal jsem zřejmě moc dlouho. "Za co se omlouváš, lásko?" Naše ruce jsem zvedl do výšky a políbil tu jeho. "Rád s tebou zůstanu."

Má očka se rozzářila jako dva diamanty. Byl jsem tak rád, a když se jeho rty dotkly mé pokožky, to místo se samo od sebe rozechvělo. Bylo to tak skvělé, myslel jsem, že se něco takového nikdy nestane, ale on souhlasil. Jsem strašná trasořitka, prostě se bojím na novém místě spát sám. A určitě se mi bude spát líp, když budu vědět, že mně chrání můj anděl.

"Jsme tady," oznámil jsem s obrovským úsměvem na rtech, když jsme dorazili na danou adresu. Zaparkoval jsem na volném místě kousek od vchodu (jako by někdo věděl že přijdeme) a otevřel dveře. Harry vystoupil hned po mně a poslušně cupital vedle mě. Pořád se mi zdál trochu napnutý, tak jsem ho chytl za ruku. Trochu se uvolnil a odemkl nám. "Jaký máš pocit z nového života, který tě čeká? Já jen... máš strach nebo ani ne?"

Když jsem odemkl dverě mého novýho bytu, ani jsem nepostřehl Louiho otázku, jenom jsem se díval na tu nádheru přede mnou a až pak jsem se znovu otočil k němu.
"Já... No ani nevím, spíš je na mně moc nových věcí... jak střetnutí s tebou, tak nové místo, nový svět, ale upřímně? Těším se, ale celkem se i bojím," konec jsem skoro neslyšně zašeptal. Nechci, aby si myslel, že se bojím jeho, jenom jsem pořád nejistý. To je všchno.