"You will be mine!" ~ Larry texting ✓

43.

Unaveně jsem se k němu přitulil. Bylo to vysilující, ale snažil jsem se, kvůli němu, ale hlavně kvůli naší malé.
"Lou miluju tě, víš to? Moc ti za všechno děkuji, ale můžeme si jít prosím lehnout? Jsem unavený," zakňučel jsem do jeho objetí. Bylo celkem brzo, ale já nechtěl spát, jenom oddechovat.

Vzal jsem si ho do náruče a odnesl do ložnice. Cestou se mi tulil ke krku a snažil se dýchat normálně. Byl rozrušený, všechno to na něj padalo a dával si vše za vinu. Ale mohli jsme za to oba. Teď je hlavní, aby se vše vrátilo zpátky a nic naší malé nehrozilo.
Uložil jsem nás do postele a přikryl dekou. Políbil jsem ho do vlasů a pevně objal.
"Miluji tě. Na to nezapomeň."

"I já tě miluji, to mi věř..." ležel jsem při něm, zatímco mě objímal. Bylo to tak skvělé, cítil jsem, že se mi už nic nemůže stát. Miluji ten pocit, že se nemusím o nic bát.
"Děkuji, Lou."

"Za co mi děkuješ. Není přeci zač. Já bych měl děkovat tobě. S tebou jsem konečně šťastný a teď i čekáme rodinu," usmál jsem se. Už se nemůžu dočkat, až budeme malou držet v náručí.

"Snad ano a už se nic nestane," usmál jsem se, natáhl se po olej, který ležel na nočním stolku a podal ho Louimu.
"Natřeš mi, prosím, bříško? Moc prosím, chci v sobě už něco udržet, jsem hladový."

Sedl jsem si do tureckého sedu. Harry mě pozorně sledoval, když jsem sundaval víčko. Pomalu jsem mu nanesl na kůži tu tekutinu a rozetřel mu ji, u čeho jsem si lehl a zapřel se o lokty. Hladil jsem ho po bříšku a celkem si to i užíval.

Když se se mnou mazlil, měl jsem pocit, že za chvilku začnu vrnět. Pomaloučku mě hladil a nakonec mi dal pusinku, přičemž malá zakopala. "Děkuji moc."

Políbil jsem ho ještě jednou a úsmál se na svoje sluníčko.
"Tak, teď to necháme chvilku působit a půjdeme se najíst, jo?" Lehl jsem si vedle něj a přitáhl si ho do náruče. Tričko měl pořád vyhrnute a tak jsem mu na něj položil ruku.

Spokojeně jsem se skroutil kolem jeho ruky, která mě hladila po bříšku. "Rád."

Usmál jsem se. "To je dobře. Budete oba hezky jíst." Zabořil jsem nos do jeho dlouhých kudrlinek. Leželi jsme takhle v klidu, než jsem usoudil, že už můžeme jít do kuchyně.
"Tak pojď, jdeme jíst," potáhl jsem ho za ruku, ohřál mu jídlo a podal mu talíř.
"Pomalu, nemusí to zabrat hned."

Přikývl jsem a pomaloučku jsem uždiboval z mé porce. Zatím jsem nic necítil, žádné známky toho, že bych se měl za chvíli pozvracet.
Dojedl jsem malinkou porci a odložil talíř. Zakoukal jsem se Louimu do očí. Seděl jsem na gauči a on klečel přede mnou a hladil mě po bříšku.

Bál jsem se. O ně o oba. O obě moje princezny.
Hlazením jsem ho uklidnoval, jak jsem se jaksi kdesi, ani už nevím kde, dočetl. Malinko se na mě usmál.
"Tak co? Jak se cítíte?" V jeho zelených kukadlech tančily jiskřičky radosti, štěstí a zřejmě i pobavení, jelikož jsem se ptal i když jedl i když dojedl.

"No... krom toho, že jestli se o mě nepřestaneš otírat, tak za chvilku vybuchnu, se cítím zatím fajn," oznámil jsem a položil své ruce na ty jeho hladící mé bříško, kterýma omylem hladil i něco jiného. Neříkám, že to nebylo příjemné, no věděl jsem, že by to nepokračovalo, tak jsem se reději soustředil na to, jestli mi není špatně.

"Ježiši, promiň, moc se omlouvám," skousl jsem si ret a sledoval, jak zhluboka dýchá, aby rozdýchal ten stan v kalhotách. Bylo mi tak trapně, hlavně, když jsem ani nevěděl co dělám.
Bože, to mi děláš naschvál!
Harry se zasmál mému výrazu ve tváři a mou ruku stiskl v té své ještě víc.