Realms of Bloodstones: Hybrid

91

Ke tvé cti je nutno říct, že jsi bojoval statečně a beze strachu. Přes únavu a hrůzu ze smrti jsi se hrdinně bil proti nepřemožitelné přesile.

Škoda je, že o tvé smrti nikdo neuslyší. A po tvojí cti a hrdinskosti neštěkne ani pes. Vzpomene si na tebe vůbec nikdo?

Takovéto skličující myšlenky ti probíhají hlavou, když ležíš na zádech a zíráš do lehce se pohupujícího listoví, zatímco tě spolu s krví opouští i životní síla. Z dlouhých škrábanců a kousnutí po celém těle mučivě pomalu vytéká horká, rudá tekutina, která se vsakuje do lesní půdy. A nad tebou stojí vlk, celá přední část těla pokrytá krví, modré oči upřené do těch tvých.

Víš, že je konec. Nic, ani zázrak, ti nepomůže. A vlk to ví taky.

Jemu to to jasné, když skládní hlavy a noří své jako břitva ostré tesáky do tvého hrdla. Působí to skoro milostivě. Ty už ale necítíš nic, ani bolest, ani děsivý, prázdný chlad.

Jsi mrtvý. Vrať se na začátek kapitoly a pokračuj od začátku.