Docházíš k dubu, sedáš si mezi dva kořeny a opíráš si hlavu o hladkou kůru. Přemítáš, jestli je tohle konec. Jestli tu zde skončí tvá pouť, jestli je toto to místo, kde zemřeš. Vzpomínáš na ta dlouhá léta strávená úmorným výcvikem, na Rodrickovu šikanu, na přátelství s Berem, Zachem a dalšími tvaroměnci. Vzpomínáš na zlatookého Shanda, který tě dokázal uklidnit vždy, když jsi to potřeboval.
Ze vzpomínek jsi ale hrubě vytržen hlasitým zavytím, které se tichým lesem nese jako volání smrti. Táhlé, hladové, smrtící. Není před ním úniku, stejně jako před jeho majitelem.
Ale nestojí ti za to, aby ses postavil nebo dal najevo, že tě děsí do morku kostí. Narostlo v tobě chladné odhodlání, že dnes nezemřeš sám. Společně s tebou a tvými únosci tu dnes zemře i ten vlk. Je jedno, jestli je to ztělesnění smrti, bůh, nebo démon. Ty se nevzdáš a nezemřeš, dokud nebude to zvíře stejně zničené jako ty. Dokud nepocítí stejnou bolest jako ty. Nezemřeš na této mýtině sám. To je teď jediná pravda, jediná věta, kterou se odteď řídíš a uděláš vše, co je ve tvých silách, abys ji vyplnil.
Nesedíš ani deset minut, když se ozývá praskot větví. Vlk je na lovu a nesnaží se být potichu. Počítá s tím, že jeho kořist utíká. Proto se překvapeně zastavuje, když tě vidí stát s hrdě zdviženou hlavou a pevným pohledem upřeným do jeho podivně lidských očí, zády k mohutnému dubu, který jakoby ti poskytoval útěchu.
Vlkovo překvapení ale netrvá dlouho. Krčí nohy, hlavu sklámí k zemi, ohrnuje pysky a odhaluje řadu dlouhých, ostrých, krví pokrytých tesáků. Krev je i na kouřově zbarvené srsti zvířete, nejvíce na hlavě, hrudi a krku, ale cákance ji slepují i jinde na těle. Vlk na tebe vrčí hlasem připomínajícím dunění hromu, modrýma očima sleduje každý tvůj pohyb, každé zacukání.
Nemá ale co sledovat, jelikž ty stojíš bez hnutí jako socha a nejevíš jedinou známku emocí. Mírný vánek cuchá tvé vlasy, laská tě na tvář, jakoby ti dával poslední sbohem.
Když se vlk začíná pomalu plížit k tobě, vykračuješ mu naproti. Nezaráží ho to, ani jeden z vás se nezastavuje.
Přišel čas se rozhodnout.
Chceš-li bojovat s vlkem jako člověk, otoč na 48
Chceš-li bojovat jako vlk proti vlkovi, proměň se otočením na 49
ČTEŠ
Realms of Bloodstones: Hybrid
FantasyNechtěný, zanechaný na prahu hradu stojícího osamoceně v horách. Tvé jméno, nebo alespoň to, které ti dali tví mistří zní Cair. Jsi tvaroměnec, ale tvá proměna je jiná, než jaká se zdá možná. Kvůli ní jsi terčem posměchu a nenávisti Když jednoho dne...
