Realms of Bloodstones: Hybrid

12

Zdá se to jako nadlidský úkol, ale nakonec se přes nádvoří a několikery schody, které kvůli nateklému oku ani nevidíš, dostáváš do svého pokoje.

S vypětím posledních sil se opíráš do těžkých, dřevěných dveří a ty se se zavrzáním otevírají. Už zpoza nich jsi slyšel hudbu, ale teď vidíš, ač lehce zkresleně, Bera, jak sedí na posteli na brnká na lyru. Jako jeden z mála medvědů má Ber nadání k jemnějším činnostem než je sekání dříví, což mu zajišťuje oblíbenost mezi medvědími tvaroměnci.

Narozdíl od tvé vyjímečnosti, která ti přináší jen potíže.

,,Páni," Hvízdne, když tě vidí ve dveřích. ,,Nech mě hádat, Koloušci?" Ptá se.

,,Jo." Odpovídáš a leháš si na svou postel hned pod oknem.

Chvíli ježíš mlčky a snažíš se zapomenout na bolest v obličeji, ale nejde ti to.

,,Co proti mě Rodrick má, vždyť si ho ani nevšímám?" Vybuchuješ nakonec a dáváš průchod svému vzteku a frustraci.

,,Nevím. Možná mu vadí, že jsi lepší tvaroměnec než on. Nebo, že přitahuješ víc pozornosti než on, s těmi svými parohy."

,,Možná." Odpovídáš zamyšleně. Něco z toho, co říkal Ber musí být pravda, co jiného by to mohlo být.

,,Hele," Ptáš se Bera. ,,Nedal by sis jabko?"

,,Jasně." Přitaká.

Saháš proto pod polštář a vytahuješ dvě nádherná, červená jablka, která jsi před snídaní ukradl z kuchyně. Na Dun Verdo byly krádeže trestány, ale spíš proto, že jste se nachali přistihnout.

Házíš jedno jablko Berovi, po něm musí skočit, aby se nerozprsklo o stěnu, tak mimo jsi ho hodil. Sám se zakusuješ do svého jablka a ústa ti plní sladká šťáva a křupavá dužina. Hned se cítíš lépe.

Vyléči si 2 ŽIVOTY.

,,Zahraj něco," Žádáš Bera s plnou pusou. ,,Něco veselýho."

Medvěd přikyvuje a prohrábne struny lyry, ze kreté se brzy line krásná melodie.

Takto ho posloucháš až do té doby, než zvon oznamuje konec odpočinku a pět minut do začátku prací.

Pak se zvedáte a odcházíte a ty děkuješ svému štěstí, že ti na dnešek připadla práce na zahradě.

Otoč na 13