Realms of Bloodstones: Hybrid

22

Běžíš, seč ti rychle ubívající síly stačí, stonky vysokých rostlin se ti ovíjejí kolem kotníků, jakoby tě chtěly zastavit, ale ty musíš pokračovat dál. Pokud chceš přežít, musíš běžet dál. Pokud se chceš vrátit ke svému původnímu životu, musíš běžet.

Studený vzduch trochu pomáhá proti tepavé bolesti hlavy, ale nezmůže nic proti převislým větvím, které tě šlehají do obličeje. Nemáš šanci si jich všimnout, mdlé světlo, které poskytuje měsíc stačí sotva na to, aby jsi dokázal rozeznat mohutný, pokroucený kmen stromu.

V té tmě může být cokoliv. Monstra, příšery z pohádek, kterými vás na Dun Verdo strašili mistři, která možná nebudou tak vymyšlená, jak sis myslel. Po setkání s tím obrovským vlkem jsi ochoten věřit skoro čemukoliv.

Také tě žene vědomí, že kdokoliv vyhraje ten boj v tábořišti, půjde po tobě.

Nakonec ale nemůžeš běžet dál. Svaly v nohou, které pálí jako oheň, samy od sebe vypovídají službu a ty chvilku letíš vzduchem, než dopadáš obličejem do vysoké trávy. Ležíš na zemi, těžce oddychuješ a snažíš se rozmyslet, co dělat.

Nakonec se s vypětím všech sil plazíš k nejbližšímu stromu a opíráš se o jeho kmen. Musíš se rozhodnout, co podnikneš.

Ze zamyšlení tě ale vytrhuje krev mrazící zavytí, kterté proráží chladný noční vzduch a plaší ptáky, kteří s poplašnými skřeky vzlétají ze svých úkrytů v korunách stromů. Přebíhá ti mráz po zádech. Takové vytí může vydáva jen ten vlk. Tajně sis přál, aby ho tvoji únosci zabili, protože kdyby tě našli oni, nezabili by tě.

Jestli tě děsí pomyšlění na dlouhé, kouřem zahalené vlčí tělo prodírající se nocí po tvé stopě a jsi pevně rozhodnut, že musíš co nejrychleji pryč, otoč na 34

Jestli si myslíš, že nakonec bude muset dojít k boji a ty si chceš odpočinout co nejvíc to půjde, můžeš zůstat na místě a připravit se otočením na 35