Realms of Bloodstones: Hybrid

78

Rozbíháš se k větvi, která podle tvého odhadu roste nejníže, odrážíš se, letíš vzduchem a natahuješ ruku. Tvé prsty se ale sotva dotýkají hrubé kůry větve, když se zase snášíš k zemi. Zkoušíš to ještě jednou a dostáváš se o trochu výš, ale stále to nestačí.

Ohlížíš se k lesu když z něj slyšíš praskání větviček a hlasité dupání. Není pochyb o tom, co vydává tyto zvuky a po kom jde.

Po zádech ti přejíždí ledové prsty a ty víš, že se musíš vytáhnout na strom. Rozbíháš se proti kmeni ve chvíli, kdy se zvuky stávají mnohem zřetelnějšími a vlk vbíhá na mýtinu. Těsně před kmenem se odrážíš, chodidly dopadáš na jeho kůru a odrážíš se od ní, ruce natažené. Tentokrát to zabírá a tvé dlaně se pevně svírají kolem větve, která ti zachrání život.

Prohýbáš se a zapojuješ všechny své svaly, když na boku cítíš horký dech a ostré drápy, které tě tvdrým nárazem vythrují z rovnováhy a strhují tě z větve. Obrovská vlkova síla tě sráží na zem a ty se při dopadu na tvrdou zem navíc udeříš hlavou do kořene, takže se ti před očima zatmívá a tančí ti před nimi desítky malých světélek.

O hruď se ti opírají dvě těžké tlapy a přišpěndlují tě k zemi. Nad tebou se s horkým dechem a ostrými tesáky čnícími z rozevřené mrody tyčí ten vlk a provrtává tě upřeným pohledem svých jako dva ledové krystalky modrých očí.

Zkoušíš se vzepřím, vymanit se z jeho svření, ale vlk je příliš těžký. Mlátíš sebou, snažíš se vykroutit se, ale není to nic platné. Lakonec se poddáváš, leháš si na záda a smířeně sleduješ, jak vlk sklání svou hlavu k tvému hrdlu a zabořuje do něj ostré tesáky.

Řezavá bolest není ničím v porovnání s pocitem, jak ti spolu s horkou krví odchází z těla i život.

Ty dvě nepřirozeně modré oči tě provází na cestu do temné nicoty, která tě obestírá a zatahuje se za tvým životem jako opona.

Jsi mrtvý. Vrať se na začátek kapitoly a začni znovu.