The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

111.~The last chance~

Louis

Vyděšeně jsem sledoval toho chlapa, jak připravuje věci. Nechtěl jsem to. Nerozloučil jsem se s Harrym, ani s Nikittou, s Harryho rodiči, Miou... s nikým. Teď už jsem věděl, že to nechci. Byla to hloupá blbost a já nechtěl umřít. Zničil bych tím Harrymu život. Byl jsem příliš sobecký. Slyšel jsem jeho slova a chtěl jsem plakat. 'Pomoc.' nic víc jsem ze sebe nedokázal dostat, když jsem sledoval, že ten chlap nabírá tekutinu do stříkačky. Tohle bude můj konec a skončím tak, jak jsem žil celý život před Harrym. Sám. Při mém posledním výdechu tu nebude nikdo, kdo by mě držel za packu a díval se mi do očí.  

Harry

Vyskočil jsem že židle a běžel jsem dovnitř. Začal jsem bouchat na dveře, kde byl ten Jim s Louisem. On otevřel a zamračil se na mě. "Dej mi poslední šanci." Řekl jsem a on pokrčil rameny a odešel. Sundal jsem Louisovi náhubek. Pomohl jsem mu na nohy a podíval jsem se mu do očí. "Nesnáším tě" zavzlykal jsem a vzal jsem si ho do náruče a začal jsem mu plakat do srsti. Nemohl jsem to krotit. Málem jsem přišel o mého malého Omegu. Málem jsem ho na vždy ztratil. On mě tu chtěl nechat. Tenhle den určitě v životě nezapomenu. Nikdy. Lou zatím v mé náruči klidně ležel a hlavu měl na mém rameni. Napadlo mě, že se stále zlobí za toho Omegu, ale doufal jsem, že ne.  

Louis

Byl jsem příliš vyčerpaný a oči se mi zavíraly, abych něco dělal. Proto jsem nechával Harryho, aby se vybrečel do mojí zakrvácené srsti, zatím co já jsem se snažil neusnout. Musel jsem z toho krku ztratit hodně krve. Byl jsem šťastný, že i potom všem, jak jsem se choval, co jsem udělal, že jsem mu nevěřil, tu se mnou je a drží mě u sebe. Sice už mě nemiluje tolik, ale to mi nevadilo. Hlavně, když bude šťastný. Vysíleně jsem mu olízl tvář a pak už jsem se nedokázal bránit únavě.  

Harry

Lou usnul a já jsem ho nesl ven, vzal jsem svou tašku a vracel jsem se s ním v náruči ke smečce. Nemohl jsem uvěřit, co se právě stalo. Vážně jsem ho málem ztratil. Můj mozek to stále nedokázal zpracovat. Málem mi umřel. Nikdy bychom neměli děti, nikdy bychom nemohli oslavit výročí našeho partnerství. Nikdy bychom nemohli nic. Já bych s největší pravděpodobností umřel žalem. Došli jsme na palouk smečky. Hned se ke mně rozešel táta. "Teď ne. Lou málem umřel, pohádali jsme se a on mě nenávidí za něco, co jsem neudělal. Dej nám dva dny a odejdeme." Řekl jsem a táta přikývl. Vzal jsem Louise na naše místo a na krk jsem mu kápl roztok z té rostliny, aby se mu to zahojilo hned. Potom jsem ho položil na spacák a s pláčem jsem ho sledoval.  

Louis

Otevřel jsem oči a spokojeně jsem vydechl, když jsem si všiml, že jsem na našem místě. Všechno to, co se stalo byl nejspíš jen špatný sen. Tahle iluze opadla ihned, když jsem si všiml, že mám srst celou od krve. Zakňučel jsem a podíval jsem se na Harryho, který spal kousek ode mě. Slezl jsem ze spacáku a došel jsem k němu. Nasoukal jsem se mu do náruče a hlavu jsem si spokojeně položil na jeho krk. Ignoroval jsem, že z něj cítím tu Omegu, kterou jsem zabil. Chtěl jsem, aby vše bylo stejné. To sice nikdy nebude, ale můžeme se o to pokusit.  

Harry

Probudil jsem se s Louisem v náruči. Nevěděl jsem, jak se ohledně něj cítit. Miloval jsem ho, to je jasné, ale zároveň jsem se na něj chtěl zlobit za to, jak se ke mně choval. Nevěděl jsem, co chci. Rozhodně jsem ho nechtěl znovu ztratit. Začal jsem Louise jemně hladit a přemýšlel jsem. Chtěl jsem si s ním promluvit, ale v první řadě jsem ho chtěl omýt. Nelíbila se mi na něm ta krev a navíc mu určitě připomínala, co se stalo. Chvilku jsem počkal, a když se Lou vzbudil, řekl jsem mu, že ho jdeme omýt a on nic nenamítal. Nechal se umýt a lehl si na sluníčko u jezera. "Chci si promluvit, Lou." Řekl jsem a on se přeměnil a podíval se mi do očí.