The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

59.~You're one of us, son~

Louis

Nemohl jsem mého vlka ovládat, ale on jako kdyby vycítil můj strach o Harryho a rozeběhl se mezi mého Alfu a smečku. Zavrčel jsem hrdelně na smečku a to co ze mě vyšlo bylo jako... no bylo to děsivé, že jsem se i já sám sebe lekl. Přitiskl jsem se bokem k tomu Harryho a byl jsem šťastný, že vlk respektoval to, co chci já. Můj otec se na mě podíval, naklonil hlavu na stranu a potom bez jiné reakce zamířil s ostatními na mýtinu. Rozešel jsem se tam taky, ale Harry stál pořád na místě. Vrátil jsem se k němu a drkl do něj čumákem a potom jsem se přitulil k jeho krku. Harry na to pořád nijak nereagoval a tak jsem se k němu otočil zády a zamířil pryč, ale on mě najednou chytil za ocas a já vyjekl. Podíval jsem se kam se dívá a i když jsem tam přesně neviděl, tak jsem poznal, že myslí tu krev, co mi tekla ze zadku.  

Harry

Louis se postavil mezi mě a smečku a zavrčel. Přitulil se ke mně bokem a já byl šťastný, že je u mě a že je to můj Louis. Velký bílý Alfa naklonil hlavu na stranu a potom odešel. Nic jsem nechápal. Louis zamířil za nimi a já si nejdřív nebyl jistý, jestli smím poskvrnit tak čistou smečku. Všichni vlci byli krásní a já se k nim vůbec nehodil... Louis se na mě otočil a trochu do mě strčil čumákem a znovu zamířil pryč. Všiml jsem si krve na jeho stehně a opatrně jsem zuby nadzvedl jeho ocásek a spatřil jsem krev vytékající z jeho zadku. Rozběhl jsem se po mýtině a hledal jsem vodu. Muselo tu přece být nějaké jezírko. Opravdu bylo úplně na konci mýtiny. Vrátil jsem se pro Louise. Rozběhl jsem se k němu a nadšeně jsem se otočil do kolečka a štěkl jsem. Potom jsem se rozběhl směrem k jezírku. Najednou mě přepadla radost z toho, že jsme s Louisem spolu zas po dlouhé době vlci a představa, že si budeme hrát v noci ve vodě se mi zamlouvala. Ohlédl jsem se a s potěšením jsem zjistil, že Louis běží za mnou. Nadšeně jsem vběhl do vody, předklonil jsem se a váhu jsem dal na přední packy a nadšeně jsem vyskočil. Lou přiběhl ke mně a taky vběhl do vody.  

Louis

Najednou byl můj vlk jak štěně, které si chce hrát a s radostí jsem skákal na svého Harryho, shazoval ho do vody a byl jsem šťastný. Celá smečka, moje pokrevní smečka, nás se zájmem pozorovala, ale mého vlka víc zajímal Harry. Vždy pro mě bude přednější Harry. Vystrčil jsem Harryho z vody a šťastně jsem vrtěl ocáskem. Uviděl jsem svého otce jak v celé své velikosti běží s vyceněnými tesáky za námi a to přímo na Harryho. Vyštěkl a já, nebo spíš můj vlk, místo toho, aby chránil Harryho, tak odběhl od jezírka. Sledoval jsem, jak se Harry udělal menší. Můj otec k němu přiběhl a stoupl si bokem k němu, když začal vrčet do houští a strkal do Harryho zadku, čímž mu jasně říkal, aby šel pryč. Pak mi to došlo, když jsem ucítil pachy jiné smečky. Harrymu nejspíš taky, takže se rozběhl za mnou a můj otec taky a všichni jsme se vrátili do skupinky. Postavili jsme se k sobě a ostatní vrčeli a rozhlíželi se kolem. Já jsem se přitiskl k Harrymu, protože jsem netušil, co se děje, ale došlo mi to, když z lesa začali vycházet samý černí vlci a mezi nimi jsem zacítil podobný pach jako má Harry. Vlastně dva podobné pachy, ale Harry je má zkřížené dohromady. Jeho rodiče?  

Harry

Zalapal jsem po dechu, když z lesa vyšli dva černí vlci. Poznal jsem je okamžitě... Prošel jsem mezi několika vlky a šel jsem ke svým rodičům. Nic nedávalo smysl. Měli už být mrtví... Byli mrtví. Všichni to říkali. Nechápal jsem to, ale bylo mi to jedno. Rozběhl jsem se k nim a k oběma jsem se přitulil. Byl jsem moc šťastný, že je vidím... Prohlédl jsem si smečku černých vlků a pak jsem pohlédl znovu na rodiče. Založili si novou smečku? Ale proč nás opouštěli? Přestal jsem to řešit a šťastně jsem běžel k Louimu a dostrkal jsem ho k nim. Můj vlk byl neuvěřitelně šťastný. Měl jsem pocit, že Louise musím představit, tak jsem ho dostrkal přímo před ně a oni si ho prohlédli a přitulil se k němu. Moc se mi v těchto smečkách líbilo a možná to znamená, že Louis není ten vlk z pověsti a ta pověst je jen smyšlená. Třeba Louis jen zdědil barvu po otci a nějak se přeměnil před narozením... Nemuselo to znamenat přece vůbec nic. Třeba se všichni bílí vlci rodí jako štěňata. Znovu jsem se přitulil k rodičům a chtěl jsem se s Louim vrátit k jeho smečce, ale oni na mě začali vrčet.  

Louis

Vyděšeně jsem odstoupil a sledoval jsem, jak moji bílý vlci se začínají přibližovat k Harryho černým vlkům. Vyjekl jsem, když jeden černý vlk skočil přímo po mně, ale můj otec zareagoval opravdu rychle, když ho ze mě strhl a začal se s ním rvát. Všichni vlci se do sebe pustili a já zůstal ležet schoulený na zemi v klubíčku a čekal jsem na konec. Ještě před chvílí to byla pohádka a teď? Byl jsem uprostřed vlčího boje, netušíc, kde je Harry. Najednou mě někdo popadl za kůži na krku a táhl mě pryč. Snažil jsem se bránit, ale nebylo to snadné a potom, když mě ten někdo pustil, tak jsem vyskočil na nohy a můj pohled padl na mojí matku. Odtáhla mě z bitvy a já se tam rychle otočil a pohledem jsem hledal Harryho, ale nikde jsem ho neviděl. Nemohl jsem ho najít, ale pak jsem uviděl svého otce, který se pral na život a na smrt s Harryho otcem a já to nějak musel ukončit a proto jsem se tam rychle rozeběhl. Moje matka mě nemohla zastavit.  

Harry

Uvízl jsem mezi vlky v boji. Bál jsem se o Louise a najednou po mě nějaký bílý vlk skočil. Nechtěl jsem mu ublížit. Měl jsem pocit, že by byla škoda umazat ten bílý kožíšek krví. On se na mě výhružně díval a já mu jen hleděl do hnědých očí. Lehce jsem kníkl. On ze mne slezl a spolu se mnou se vydal pryč od bojů. Najednou jsem uslyšel Louisovo bolestné zakňučení a vrhl jsem se za tím zvukem. Louis se vrhl mezi mého otce a toho Alfu, což byl asi jeho otec, a můj otec ho trochu škrábl do bříška. Nebylo to nic vážného, ale donutilo to Louiho zakňučet, takže jsem k němu přiskočil a výhružně jsem vrčel na mého otce. Ten dvakrát štěkl a zavyl a celá smečka se stáhla zpět k němu. Louisův otec udělal to samé a obě smečky staly proti sobě. Začal jsem se cítit nepříjemně, protože já s Louisem jsme stáli v jejich středu a všichni se na nás koukali... Najednou se moji rodiče přeměnili a s nimi i zbytek smečky. Následoval jsem je a šťastně jsem je oba obejmul. "Myslel jsem, že jste mrtví..." řekl jsem a oni mě pevně tiskli k sobě. Postupně se přeměnili i bílí vlci včetně Louise, který začal kmitat pohledem mezi jeho otcem a matkou. Očividně si neuvědomoval, že je nahý. Svlékl jsem si mikinu a hodil jsem ji na Louise. Ten se podíval dolů a celý zrudnul. Musel jsem se usmát. Byl krásný když se styděl.

Louis

Držel jsem si mikinu pevně na svých bocích, když se ke mně sklonil otec a stiskl mě v objetí, které jsem mu moc rád opětoval, ale nevydrželo mi to moc dlouho, protože jsem se cítil neuvěřitelně slabý. "Lou, ty děsně hoříš." zašeptal táta, když se odtáhl a dotkl se mého čela. "Jak dlouho už je od své smečky?!" vykřikl po Harrym a ten tiše odpověděl, že asi týden. Otec se na mě starostlivě podíval a pohladil mě po upocených vlasech. "Vím, že nemám moc času." zašeptal jsem tak, aby to neslyšel Harry a otec jen na má slova přikývl. "Řekneš mi tati, co jsem zač?" zeptal jsem se, protože jsem to chtěl vědět dřív než zemřu. "Jsi jeden z nás, synku." usmál se a políbil mě na čelo. "Jsi vlk a ne člověk. Je pro tebe přirozenější být vlkem, než člověkem. Pokud tě zajímá ta legenda, tak ano. Je pravdivá a tobě se to děje právě teď." zoufale jsem se podíval na Harryho, kterému se objevily slzy v očích. "Jen jedna věc to může zastavit." dodal ještě a jeho pohled přejel můj krk a potom na Harryho.